Moje málo

Jeden starý muž se objevil v zadních dveřích domu, který jsme si nedávno pronajali. Měl skelné oči a v rukou tiskl proutěný košík obsahující několik nelákavých kousků zeleniny. Doufal, že něco z toho u nás prodá. Abychom ulevili našemu soucitu a strachu, udělali jsme rychlý obchod a starého pána neprodleně doprovodili na hlavní cestu. Naše obavy však byly zbytečné. Vrátil se totiž příští týden a představil se jako pan Roth, který žije v chalupě na konci ulice, a my jsme zjistili, že to nebyl alkohol, ale šedý zákal, který zeskelnatěl jeho oči. Při následujících návštěvách se vždy přišoural ve svých rozšlapaných botách, táhl ven harmoniku a snažil se vyprodukovat nějakou líbivou melodii.
„Bůh je dobrý!“ zvolal jednoho dne, když přišel opět na návštěvu. „Dnes ráno jsem vyšel ze své chalupy a na verandě jsem našel tašku plnou bot a oblečení. A co může být ještě zvláštnější?“ ptal se. „Právě včera jsem potkal nějaké lidi, kteří by to mohli opravdu využít.“
Dnes budu přemýšlet o tom, jak moje „málo“ může pomoci potřebným.

(Zdroj: internet)