Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

XXVII. Od mlynářství
Na starém do mlýna.
Mlýn bez vody.
Každý rád na svůj mlýn nahání vody; t. každý sobě nejvíc přeje.
Darmo ve mlýně housti.
Jako by mu ve mlýně houdl; o urputných, kteříž pro zlost a svévolnost
napomínání tak málo slyší, jako se ve mlýně husliček slyší.
U samé vody mlýn. (Blíž toho než dále.)
Jak sobě kdo nasype, tak se mu pomele.
Pustil jen na šrot. (O práci na odbyt, leda bylo.)
Dva tvrdí kamenové nemelí dobře.
Pozdě melí Boží kola.
Nyní se tvá mele.
Syt Havel mouky, nechce otrubů.
Koho oči bolí, nechoď do mlýna.
Na rovnou míru odměřím.
Měrou, kterouž kdo měří, bude mu odměřeno.
Coť se na jeho říčici dostane, umí zopálati; t. o klevetném.
Dali mu pytlem; t. chybilo mu naměření.
Děravý pytel.
Domnění mnoho v pytel vchází.
Blázna by v stúpě opíchal. (Neodejde od něho bláznovství.)
Chlouby s pytel, lží se dva.
Nevzal by mlýnského kamene.
Když se domílá, nejvíc rumpluje.