Paměť, ach, ta paměť

Poslední dobou svoji mysl pečlivě pozoruji, protože si uvědomuji, že se mi mozek mění a paměť chátrá. Stále víc mě znepokojuje a zahanbuje, když se každý den objevují připomínky mé zapomnětlivosti. Kde mám mobil? Zamkl jsem dveře? Jejda, nechal jsem přes noc zapnutou troubu. Už jsem ten film viděl nebo tu knihu četl? Ty postavy jsou mi nějak povědomé.
A nezapomněl jsem Evu požádat, aby mi přinesla zrnkovou kávu, až
ke mně půjde příště na návštěvu? Mohl bych jí zavolat, ale je docela možné, že řekne: „Tati, volal jsi mi kvůli tomu před pár hodinami." Je to neúprosně stresující, protože si připadám neschopný a závislý jako malé dítě, a takové upadání mě děsí. Přesto jsem si zvykl dívat se na to chátrání zpříma. Strávil jsem mnoho desítek let prací s pacienty
s duševními a emočními potížemi, a mozek a mysl mě fascinují. Teď mám šanci pozorovat proces stárnutí zevnitř, a nesmírně mě to zajímá
bez ohledu na bolest a rozpaky…

(Hodina srdce, Portál 2025)