Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

XXXV. Od kuchařství
Ze psa, by ho jak chtěl kořenil, zvěřina nebude; t. z lotra dobrý člověk.
Nevypítvaný knot; t. nevycvičený, z něhož troupství nevybrali, jako
z ryby střev, smradí se.
Tento drží rožeň, onen jí pečeni. (Říká se o dvou, z nichž jeden práci
vede a druhý užitky béře.)
Zlého navaříš.
Kde mnoho kuchařů, nejspíše přesolí.
Poseďte kroupy, až hrách uvře.
Nezapomní hrušky v popele.
Ne toho pták, kdo ho šklube.
Zůstává on v své jíše.
Rozlil ocet.
Kyselého přilévati k octu.
Strojnýs co na ruby jelito.
Zavoněla mu lepší pečeně. (Vrtkavý pro zisk.)
Mastné vždycky po vrchu zplývá.
Čím hrnek navře, tím zapáchá. (Zvyk trvá.)
Chlubná plíce z hrnce lezou.
Na každou smrdutou zvěřinu jíšku uměti udělati; t. chytrost.
Pod pokličkou oni to vaří.
Kdo ví, co v hrnci vře, když je pod pokličkou; t. nevěřiti.
Cos pro oheň přišel?
Coť se dopěká, to krájej.
Nemíníš-li vařiti, nezasekávej.
Kdo v peci býval, jiného tam hledá/šťárá.
V naději hráchu nevař. (Nemáš-li do něho slanin, netroštuj se, žeť
někdo dá.)
Z tučného masa tučná polívka.
Potřebná kuchyně.
Nahlédá co pes do kuchyně.
Zanova řešátko (na stěně bývá, staré pod lavicí).
Holub pečený žádnému do úst nevletí.
Tučné svini řit mastit.
Třebaliť slanin mastit?
Přepepřil. (Říkáme, když kdo něco na schloubu příliš slušně,
až neslušně dělá.)
Komu peprno, nech nejí.
Peprná jest to jícha, nekaždý jí jisti můž. (De morosis.)
Ne všecko jsou kuchaři, kteří dlouhé nože nosí.
Vře v něm.
Pomalu dobrého, aby dlouho bylo.
Přidal mu chuti.
Kde oběd, tu milá, kde večeře, tu jiná.
Umí více než hrách vařiti.
Vyňali mu z hráchu slaniny a maso z polívky.
Vyřezal mu sádlo z libového.
Vrtí se co šiška na másle.
Varuj se příliš zdravých krmí; t. surových, čerstvých ještě.
Kouří se za ním.