Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

XXXVII. Od formanství a rejtharství
Kdo bývá na koni, bývá i pod koněm.
Po vyvedení koně marštal zavírati.
Když se koni oprou, vůz musí.
Chtivého koně příliš nežeň.
Dva koni víc utáhnou než jeden.
Koně za vozem zapřáhati.
Ano, neboštíku koni ovsa (opálati).
Bez ostruh na koně nesedej.
Dodal mu ostruh.
Potřebuje uzdy neb ostrohy; o drzím a o lenivém říkáme.
Když podsobní nehýbá, náručnímu těžko.
Nerovná spřež. (De morosis conjugibus, vel collegis.)
Lačný osel ani kůň nepotáhne.
Starý forman rád biče třeskání slyší.
Forman v blátě formanství se odříká, a do hospody přijda, zase maže
vůz.
Sytý táhne.
Nesytý nepotáhne.
Kdo maže, ten jede.
Rejdovati někam; t. radami směřovati k něčemu.
Nemůž se do toho vrejdovati.
Dojeltě; t. zle věc k cíli vyvedl.
Vozili se před námi, budou i po nás.
Ujeda míli, postůj koni chvíli; ujeda tři, čela jim potři; ujeda šest, dej
jim jest.
Vytrhl na sucho.
Neví z místa kam hýbati. (Buď že koní neumí zpravovati, aneb cesty
neví.)
Kam oje, tam vůz.
Mlčenou obrátíš, kam chceš.
Ohlédati se na zadní kola; t. při rejdování hleděti, aby nejen předek,
ale i zadek dobře jíti mohl.
Páté kolo u vozu.
Neb: jest ho potřebí co pátého kola u vozu.
Pěšky jako za vozem, vše fůra.
Není vozu, není koní, jedna psota druhou honí. (Šim. Lomn.)
Nemazaný vůz těžce se táhne.
Připřáhnouti.
Jak zapřáhl, tak jede.
Přijel mi v cestu.
Kdo zavadil, nech vovadí.
Coufá; t. bojí se.
Zastav.
Jinam oje obrátil.
Uzdu pustiti.
Co z úst vypustíš, šesti koňmi toho nevtáhneš.
Vzal na kel; t. kůň tvrdoústý uzdu. (O urputile svévolných
a z poslušenství se vydobylých říkáme. Momordit frenum.)
Kdo má koně, snadno k němu sedlo najde.
Brzo vypřáhl. (Kdo povinnost neb práci brzo opustil.)
Hodí se pode všecka sedla. (Homo omnium horarum.)
Do chomouta netřeba než slámy, nehodí se než sláma, a kroupy
do jelita.
(Bovi foenum, psittaco saccarum. J. Scaliger.)
Kde provaz tenký, tu se trhá.
Trojnásobní provaz nesnadně se přetrhne.
Nedojeda skácel.
Vezl na trh cibuli, zase přinesl ošlejch.
Hodí se vzadu na vůz, aby brzo vypadl; t. špatná věc.
Vsedl na koník.
Jede Janek na koníku.
Již vozí psem zelí.
Ujíti mu obroku, aby tak neskákal.
Uvázl. Uvázl za jazyk.