Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

LVI. Od jídla, kvasů, hodování
Chléb s solí, s dobrou volí.
Všudytě chléb jísti.
I jinde chléb jedí o dvou kůrách.
Jednou rukou chléb podává, v druhé drží kámen.
Cizí chléb (dobré bydlo) mívá (má) rohy.
Cizí chléb vždycky sladší neb chutnější.
Lepší kus suchého chleba s pokojem než etc.
Kdo za stolem jídlo zmešká, Bohu ho není žel.
Za stolem sedě, jídlo zmeškal.
Lépe za svým pecnem než za cizím krajícem. Těžkoť jest jísti, když
není co.
Zítra se také bude chtít jísti.
Lačnému všecko k chuti.
Ani se najísti nesmí.
Div po sobě nejí.
Ne nadarmo hubě jísti dávám, nech mluví, co já chci.
Mysl již dávno v mísi. (Plaut.)
Chléb má rohy, nezvůle nohy.
Syt chleba neodcházej, ani v horko šatův.
Ten se chléb k tomu sejru můž hoditi.
Dva obědy se nervou.
Z příjedku hlava nebolí.
Ještě to mezi ústy a lžicí. (Multa cadunt inter calicem supremace
labra.)
Komu peprno, nech nejí.
Komu neslano, přisol sobě.
Bez práce se člověk nenají.
Vzáctný jest tam jako popel v kaši.
Kdo chce užívati sladkého, musí prvé okusiti kyselého.
Není-li zvůle, přestaň na mále.
Májové máslo; t. rozmazaný.
Mastnéť vždycky povrchu zplývá; t. souditi se s vyšším nesnadno.
Kaž se lačnému postiti.
Sytý lačnému nerozumí.
Ne každý vesel, kdo zpívá.
Sám sobě hude, sám vesel bude. (Když se sobě kdo sám v svých
věcech lahodí.)
Nechval hodů, až z nich půjdeš; t. konec ukáže.
Ne vždycky hody, někdy hůdky.
Ne vždycky posvícení.
Každý den huj, buj.
Od hospody krokem, k hospodě skokem.
Není té krčmy, aby v ní při kvasu někdy svády nebylo.
Tak dnes utrácej, aby i zítra měl co.
Šestiřada se ho chytá, neb jímá; t. o chudobě.
Nachoval, stýskal, promrhal, výskal.
Jak nabyto, tak vybyto.
Zle dobyté, zle odbyté, neb užité.
Nebožátko, nedali mu píti.
Ještě jste všeho nedopil.
Snědl mnicha, a kápě mu v hrdle zůstala; t. ochrapěti.
Všecko by rád sám pohltal.
Kdo má koláč, najde i družbu.
Co střízlivý v sobě kryje, to opilý z sebe ven vylije.
Co vypiji a sním, to že jest můj podíl, vím.
Mohou spolu peníz propiti.
Toť by se pilo, ne to Páchovské.
Nalil mu zase vrchovatou.
Vody by mu nepodal. (Když se někdo neb něco někomu rovná, jako
by s ním na bratrství píti chtěl, an druhý špatnost jeho proti sobě
vida, ani by mu vodou nepřipil.)
Jest mezi lžicí a ústy.
Těžce to musíš vypiti.
Nebo pij, nebo se bij.
Kdo břicho naladuje, jazykem rád šermuje.