Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

LXVIII. Od ouřadů a povinností
Úřad nemýlí; neteče-li, ale kane.
Úřad neumírá.
Žádný úřad tak špatný není, aby šibenice nezasloužil.
Jak spravuješ, všaks v úřadě!
Přesvědčen, nehodíš se do úřadu.
Jest ho z tu práci a povinnost.
Můž svého místa zastati.
Zastoupiti své místo.
Pánem velkým být jest velká nevole.
Pánu chlap ustoupí.
Chlapa na pána nesázej.
Když se páni svadí, sedláci musejí vlasů nastaviti.
Chudý pán poruče jinému musí sám.
Dva jednoho páni a tří celé vojsko.
Páni když z sněmu jedou, moudřejší bývají.
Urozený co třetí břevno pod lavicí.
Někdy vážný, nyní žádný.
Jakť jedné hlavy nestane, takť jest o tvé zle, neb veta.
Když vrchnost žádnému do židovin nesáhne a makovice saditi nedá,
zlé se množí.
Moc železo láme.
Opatrnosti nezbývá.
Sprav to lépe než možná věc.
Ani hlavy měkce nepoložím, dokud toho nespravím.
Hlavy dosti nelámal.
Čiň ty, co máš, a nech lidí mluviti, co chtí.
Kdo po vysokých věcech touží, po neštěstí touží.
Čím kdo vyvýšenější, tím bývá sebou nebezpečnější.
Výše chce zadkem, nežli můž hlavou dosáhnouti.
Spravedlivé se neztratí.
Potrestání neb domluva žádnému hlavy neprorazí.
Pověz vrátnému, a vrátný každému.
Krejcar varuj grošovi.
Halíři, dej místo groši.
Každé slovo zapečetí.
Směl to na duši vzíti.
Poký chodím, potý se hodím.
Není sám svůj.
Povýšil erbu. (Mutavit caleros.)