Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

LXXVIII. Přípovídky vzaté od fabulí
Berane, nekal vody.
Beran vlku vodu zakalil, dole stoje.
Boha vzývej a ruky přičiň. (Admotâ manu deos invoca.)
V bahně vězí.
Onť jest již na břehu.
Fortunatů pytlík, aureum vellus.
My se jablka koupáme (vel: My jablka plyneme.); řekl kobylinec, mezi
jablkami po vodě plyna.
Hada za ňadry chováš.
Houserem vyraziti berana (Menšího něco pro něco většího.
Dat pileum, ut accipiat pallium.)
Hrnci s kotlem se potýkati těžko.
Kotel hrnec káře, a oba černí. (Vae tibi, vae nigrae! dicebat cacabus
ollae; aneb: Hrnec kotel káře, oba jako sáze.
Kyselé jsou; t. hrozny, řekla liška, dosáhnouti jich nemohši.
Klobásou polet srazili. O těch se říká, kteří málo něco obmyslně
darovati umějí, aby víc vzali.
Kdo v létě zpíval, nech v zimě tancuje. (Aesopus)
Ezopů pes: Přestaň na jednom kusu, aby i toho neztratil.
Pes na seně, sám ho nejí, a krávě nedá. (O závistivém.)
A v tom jsem procítil.
Vytrhl na sucho.
Kde nemůžeš přeskočiti, podlez.
Abychme jeden druhého nezašlapali (řekl kohout, mezi koňmi se
kutaje, když se hníkati začali). Užívá se o těch, kteříž se větším
rovnají.
Loupež vlku vydírati.
Ne vše kusá, co s ocasem. (Vzaté od lišky a opice.)
O kozí srst nesnáz. (Horatius)
Vrabci se o cizí proso hádají. Užívá se o těch, kteříž sobě o cizí při
nesnáz dělají.
Nadýmá se jako žába. (Kteráž chtíc býti tak veliká jako vůl, nadýmala
se, až se rozpukla.)