Na konci dechu

"Léčitelé, terapeuti, přátelé a milenci!
Když sedíte s člověkem, který trpí,
když jeho svět přestává dávat smysl;
když jeho nitrem zmítá zmatek
a nenalézá nikde klid.
Odoláte,
alespoň na malý okamžik,
pokušení
dát věci do pořádku,
nabízet ujištění,
poskytnout odpovědi,
nebo dokonce léčit?
Dokážete jim nabídnout svůj klid, své naslouchání,
svou přítomnost a vřelost
své bezprostřednosti?
Dokážete je ve svém srdci držet
se stejnou něhou
s jakou matka objímá své maličké?
Dovedete je obejmout právě tam, kde jsou,
aniž by se museli měnit nebo přizpůsobit
vašim potřebám či časovému plánu?
Dovedete s nimi zůstat,
i se svou vlastní netrpělivostí
nebo nepohodlím?
Dovedete se jim podívat do očí
a vidět v nich sebe?
Dovedete s nimi zůstat v pekle léčení,
s důvěrou ve smysl rozpadání,
s vědomím, že jste jen svědkem
smrti starého snu?
Někdy právě díky tomu, že nic neuděláme,
se může všechno staré rozpadnout,
a v takové chvíli se ukáže, že láska
je jedinou pravou medicínou."
~ Jeff Foster
Překlad: Kateřina Grofová