O síle plakat i žít

O síle plakat i žít aneb 20 povzbuzení Miroslava Horníčka
Petr Casanova

Život je o vyvažování, říkal. Čím více je splínu, tím více člověk potřebuje rozveselit se. Čím méně dostává lásky, tím více ji potřebuje najít v sobě a pro sebe. „Měl by to být přirozený instinkt. Jdete-li tmou, také se sháníte po světle,“ vysvětloval mi tento mimořádný člověk, který by se v těchto dnech dožíval sto čtyř let.

Sám sobě říkal „klaun“. Měl úsměv pro druhé, ale za ním byl skryt zkoušený člověk. Lidé, kteří se smáli, až se za břicho popadali, to často ani nevěděli. Jeden příklad za všechny. Miroslav Horníček měl syna, který trpěl silnou epilepsií. Zemřel prakticky za tátovými zády. Zatímco Miroslav točil Písaře, slavný komediální seriál, jeho syn, lovící ryby z hráze betonové propusti, v záchvatu spadl do vody a stranou všech se utopil. „Myslel jsem, že odjel domů. Ale doma jsem ho nenašel. Vrátil jsem se do Trojanova mlýna, kde jsme seriál natáčeli, a Jiří Sovák mi řekl: ‚Honzík je v nemocnici.‘ Odvezl mě tam jen proto, aby mi lékaři mohli dát injekci na uklidnění. Pak mi to řekli.“ Janovi bylo pouhých jednadvacet let.

Stejně bylo mně, když jsem s Miroslavem Horníčkem poprvé hovořil. Právě mi umřela máma, skonala zničehonic pořád relativně mladá a doslova v mých rukou, a za sebou jsem měl prožitek, kdy jsem chtěl v zoufalství skočit z mostu. Miroslav byl jedním z těch, kteří mi rozuměli. Říkal: „Srdce je někdy jako dešťový mrak. Tak těžké. A stejně jako on se potřebuje vyplakat – vypršet. To, že pláče, neznamená, že je slabé, ale naopak, že bylo příliš dlouho silné. Že samo sebe nacucalo až příliš mnoha těžkostmi, které už nemůže unést a potřebuje se jich zbavit. Není to jeho slabost, ale jeho moudrost a základní předpoklad k tomu, aby potom mohlo zase lehčeji plout po obloze, stejně jako aby člověk mohl znovu lehčeji žít.“

I proto jsem letošní Vánoční Speciál pojal jako pomoc těm, jejichž srdce je také momentálně jako těžký mrak. Nepropouští slunce, jen vrhá stín na život. Máte takové pocity Vy nebo někdo z Vašich blízkých, na kom Vám záleží? Pokud pro něj ještě nemáte vánoční dárek, položte mu pod stromeček právě Vánoční Speciál, který nejen potěší, ale hlavně pomůže v těžkých chvílích života, jež přijdou na každého z nás. Miroslav Horníček měl tehdy pro mě několik rad. Nenechám si je pro sebe. Pokud je právě v této chvíli těžko Vám, přečtěte si je, prosím:

1. „V každém těžkém okamžiku pamatuj: Největší ztrátou našeho života není smrt, ale to, co v nás umírá během života.“

2. „Až Ti bude nejhůř, nedej se zmást pohledem do zrcadla. Slzy nevytékají z rozumu, ale ze srdce. Proto na problémy svých slz nehledej rozumová řešení.“

3. „Nikdy se nesnaž dělat rozumová řešení, když jsi naštvaný, vzteklý, žárlivý nebo zamilovaný, protože to nikdy nebudou rozumová řešení.“

4. „Nejhorší pocit na světě je, když uděláš to nejlepší, co můžeš, a přesto to někomu nepřipadne jako dost dobré. Tehdy nesmíš přestat věřit, že to dost dobré je, jen to nejlepší možná děláš pro člověka, který si to nezaslouží.“

5. „Nedorozumění mezi lidmi mě trápí víc než neúspěch. Hrozně mě mrzí, když někdo slyší něco jiného, než jsem řekl.“ (Vzpomínal, jak trnul v ten den, kdy poznal svou životní lásku. Jmenovala se Běla a přišla na jeho představení v Národním divadle. Jen ji zahlédl u kasy. Po pokladní jí poslal vzkaz. V něm žádal, aby mu Běla sdělila svoji adresu, že je to důležité a že jí vše vysvětlí později. Byla z toho celoživotní láska, kterou rozťala až smrt. Miroslav svoji ženu vroucně miloval, mluvil o ní krásně a s respektem.)

6. „Čím víc někoho miluješ, tím míň se ho dokážeš vzdát. Proto čím snáz Tě někdo opouští, tím víc říká, jak málo Tě vlastně miloval.“

7. „Je to oční záhada. Nikdo nevidí Tvé slzy, nikdo nevidí Tvé bolesti, nikdo nevidí Tvé touhy, ale každý vidí Tvé chyby.“

8. „Naučil jsem se přijímat ztráty. Bez ztrát nejsou pozdější zisky tak krásné.“

9. „Lidí, kteří rozdávají štěstí a smích, se bohužel nikdo nezeptá: Nejsi nešťastný a smutný?“

10. „Někdy ten, kdo je tu pro kohokoli jiného, potřebuje kohokoli jiného, aby tu byl také pro něj.“

11. „Jednou, ještě jako jinoch, jsem si přál, abych tu, kterou jsem tehdy miloval, mohl zranit tak, jako zranila ona mě. Od té doby jsem takové myšlenky zapudil. Poznal jsem totiž, že pokud někoho skutečně miluji, pak i kdybych měl tu příležitost, neudělal bych to.“

12. „Ano, srdce je jako mrak. Když příliš ztěžkne, unikne trocha vody. Říkáme tomu slzy. Proto si myslím, že lidé nepláčou, když jsou slabí, ale naopak, když se snažili být až příliš dlouho silní.“

13. „Nejhorší druh smutku je, když nejste schopni vysvětlit, proč jste vlastně smutní. Třeba když odejde člověk, za jehož ztrátu byste měli být rádi. Tehdy máte těžkou hlavu a myslíte, že nejvíce bolí to, že nablízku už není rameno, na které byste ji položili. Ale právě to Vás naučí posilovat krční svaly a zas nosit hlavu pěkně zpříma.“

14. „Život je tak ironický. Potřebujeme smutek, abychom poznali, co je radost, potřebujeme řev, abychom pak ocenili ticho, potřebujeme něčí nepřítomnost, abychom si pak vážili něčí přítomnosti.“

15. „Pochopíš, že slovo štěstí by ztratilo svůj význam, kdyby občas nebylo vyváženo neštěstím.“

16. „Člověk by se měl učit vidět věci jako poprvé a vnímat je tak neustále. Les, řeku, prázdniny, kvetoucí třešně, déšť, hvězdnou oblohu, všechno. Aby stále jako poprvé přistupoval ke všemu. I k vlastní ženě.“

17. „Když chceme mít více růží, musíme jich více zasadit. Když chceme mít v životě více lásky, nesmíme lidi více odsuzovat.“

18. „Vydržel jsem bolest i ztrátu. Přečkal jsem pocit naprostého zlomení. Poznal jsem tvrdost života a cítil jsem se ztraceně. Ale také jsem se postavil, snažím se jít dál, pamatuji si lekce, které mi život dal, a začínám vnímat, že to všechno mě učinilo takovým, jaký jsem – silnějším.“

19. „Chyba je jako jedna stránka v knize nadepsané Můj život, moje ponaučení. Proto nikdy nezahazujme knihu kvůli jedné stránce.“

20. „Štěstí je důvěra v lidi.“

Máte s kterýmkoli bodem problém? Nedokážete ho právě teď aplikovat ve svém životě? Neumíte (viz bod 20), například po bolestném zranění, věřit lidem, a tudíž prožíváte spíše neštěstí? Je Vaše trápení spojené s nedostatkem energie, radosti, síly? Otevřete Vánoční Speciál, a to nejen na Štědrý večer. Čerpejte z něj, kdykoli potřebujete – jak říkal Miroslav Horníček – „vyvažovat“ to, co Vám momentálně schází. Tento dárek pro sebe nebo pro druhé, na kterých Vám záleží, dostanete pouze zde.