Naděje

Naděje
Někdy se může zdát, že nás cesta zavede na hodně divná místa. Všude na zemi leží mrtvé listí co bylo ještě loni náš zelený les. Láska, zdraví, úspěch, radost, důvěra... Všechny ty stromy co jsme je hladili po kuře jsou jako mrtvé a věty co nám vítr šeptal do uší v jejich korunách leží u našich nohou. Párkrát jsem v tom smutném lese byl. Potácel jsem se od stromu, ke stromu a u každého kmene jsem se ptal " proč? ".
Když už mě nohy nenesly a já nevěděl, zda je ráno, nebo večer, tak jsem se opřel o tělo starého dubu, který předstíral, že v něm není ani kousek života. Strom mlčel. Má záda sjela po jeho drsné kuře mezi prastaré kořeny a já smutně hleděl na hromady mých loňských snů... A v ten moment jsem ji uviděl. Jako drahokam pohozený ve sprosté rozmočené hlíně. Nejkrásnější holka mého života. Jmenuje se Naděje. Probouzí se opět po zimě na tento svět. V každém starém lese roste jedna pro vás.
Jaterník podléška, bylinka z mého starého lesa. Celá ve své jarní kráse.
Olda Novák