Nebuďme vesmírným zákonem pohybu odhozeni do zkázy!

Ve vesmíru funguje železný zákon pohybu, kterým je poháněno vše stávající. Kolem hvězd se na oběžné dráze pohybují planety a pohybují se také celé galaxie. A intenzivní pohyb panuje i uvnitř zdánlivě nehybné hmoty, kde se ustavičně pohybují protony, neutrony a jiné částice.

Uprostřed tohoto všeho stojí člověk, který je také tlačen k nutnosti pohybu. Ať už k fyzickému, nebo k duchovnímu. Každý, kdo by se odvážil nerespektovat tento železný zákon, jím bude nutně odhozen stranou a nasměrován ke zkáze.

Zákon pohybu, jak již bylo naznačeno, platí také v duchovní oblasti a žene vše k ustavičnému vývoji vpřed za účelem nepřetržitého duchovního vzestupu a zrání.

Je to jasně patrné při pohledu na biblické Zjevení Starého a Nového zákona. Můžeme vidět, jak se duchovní poznání postupně rozvíjelo od Abrahama, přes proroky až k Mojžíšovi a Ježíšovi. Lidem bylo cíleně přinášeno buď něco nového a zásadního, nebo to pak bylo zejména u proroků něco, co rozvíjelo a udržovalo živým poznání již existující.

Kdyby to bylo lidmi takto vnímáno a takto přijímáno, nevznikl by žádný problém. Problém ale nastal proto, neboť v naší povaze je zakořeněný sklon k pohodlnosti a lenosti. Duchovně se projevuje tak, že se držíme starého a nechceme přijmout už nic nového. Jsme přesvědčeni, že to staré nám stačí. Zvykli jsme si na to a něco nového by narušilo naše zvyky. Přineslo by nám to vnitřní neklid a nutnost přehodnotit mnohé dosavadní pravdy a názory z poněkud jiného úhlu pohledu. To by však znamenalo vyvinout určitou duchovní námahu, které se ale lidé líní duchem chtějí vyhnout. Proto se raději drží starého a jsou rezervováni vůči novému, nebo dokonce to nové přímo odmítají.

Ale tak to nemá být a nikdy nemělo být, protože je to odmítnutí železného vesmírného zákona nutného pohybu, uplatňujícího se nejen v oblasti duchovní, ale všude kolem nás. Jeho ignorování má za následek ukřižování Pána Ježíše Krista! Kristus, v respektování velkého vesmírného zákona pohybu, vloženého do stvoření jeho nebeským Otcem, přinesl svého času lidstvu zásadní rozšíření duchovního poznání, které jej mělo posunout v jeho vývoji zase dále dopředu.

Avšak farizeové, zákoníci a velekněží byli křečovitě upnuti jedině na Mojžíšův Zákon. Byli rezervováni a odmítaví vůči tomu novému, co přinesl Pán Ježíš. Odůvodňovali to tím, že neučí totéž, co Mojžíš, a v určitých věcech Mojžíšovi dokonce odporuje.

Učení Pána Ježíše však ve skutečnosti odporovalo jedině věcem, které lidé v Mojžíšově učení nesprávně pochopili, nebo si je přizpůsobili tak, aby jim lépe vyhovovali. Jeho učení ale nijak neodporovalo zdravému jádru Mojžíšovy nauky a v nutnosti zákona duchovního pohybu na něm dále stavělo a rozvíjelo ho.

A tak paradoxně, kvůli duchovní lenosti a pohodlnosti elity židovského národa, považující se za duchovně nejkompetentnějších, byl Syn Stvořitele zavražděn jako rouhač Bohu, přičemž tito duchovní lenoši sami sebe pasovali za ochránce a bojovníky za zachování čistoty Mojžíšova učení, pocházejícího od Stvořitele. Toto vše má na svědomí nerespektování vesmírného zákona pohybu a duchovní lenost lidstva, neochotná vážně zkoumat to nové a podnětné, co přichází.

A na tomto stavu se dosud nic nezměnilo! U lidí se ani v nejmenším nezměnil jejich sklon k duchovní pohodlnosti, ba dokonce, vlivem materialismu a racionální rozumovosti se duchovní lenost obyvatelstva ještě výrazněji zvýšila.

Ale pozor! Nezměnil se ani železný zákon pohybu, který bez ohledu na lidi vše neustále žene k dalšímu vývoji.

Pán Ježíš, poslušný tomuto zákonu svého nebeského Otce, v jehož naplnění přišel, a vědom si jeho dalšího nepřetržitého fungování zaslíbil lidstvu příchod Pomocníka, Ducha Pravdy, který uvede lidstvo do plné Pravdy. A tak se také stalo prostřednictvím Poselství Grálu, které je novým, dalším a kontinuálním pokračováním biblického Zjevení, protože toto Zjevení Pánem Ježíšem neskončilo, ale pokračuje dál, hnáno jako všechno ostatní velkým zákonem pohybu.

Ale to, co se stalo za dob Krista, se stalo také ve vztahu k Poselství Grálu. Tak jako tehdy, duchovně líné a duchovně pohodlné lidstvo odmítlo nové Zjevení Světla, přinášeno Ježíšem Kristem a jeho nositele zavraždilo, stejně tak takzvaní věrní stoupenci křesťanství odmítají další Zjevení ze Světla ve formě Poselství Grálu, vyčítaje mu přesně totéž, co kdysi zákoníci a velekněží vyčítali Kristu ve vztahu k Mojžíšovu učení.

Tito líní křesťané se pyšní tím, že jejich církve stojí na pevných a neměnných základech, s nimiž nic neotřese. Jedině Kristus je jejich Spasitelem a Učitelem, a oni na tom nebudou nic měnit. Tito lenoši nechápou nesmyslnost svého tvrzení o neměnnosti čehokoli v našem stvoření, ve kterém je naopak úplně vše podrobeno věčnému zákonu pohybu k neustálému vývoji a zdokonalení.

Tito lidé jsou přesně týmž typem lidí, kteří volali na ukřižovaného Krista, aby sestoupil z kříže a tím jim dokázal, že je Synem Nejvyššího. Tito lenoši vyžadovali všechny možné vnější důkazy místo toho, aby se poctivě zahloubili do učení Krista a přímo v něm, přímo v tom duchovně převratném, co přinášel, našli nezvratný důkaz toho, že to bylo přineseno přímo ze Světla.

A stejně je to také s Poselstvím Grálu. Poctivé, upřímné a vážné zahloubení do jeho obsahu musí každému zdravě cítícímu člověku poskytnout jasný a nezvratný důkaz jeho Světlého původu. To však duchovně líní a duchovně pohodlní nejsou ochotni učinit, a proto pochybují stejně, jako kdysi jim podobní pochybovali o pravosti učení Krista.

Ale tentokrát je to jiné, protože Kristem zaslíbený Duch Pravdy přinesl své Poselství Grálu na začátku Soudu nad lidstvem, aby v něm přinášené Boží Pravdě mohli najít oporu a sílu projít úspěšně velkou očistou Soudu.

A Soud spočívá v tom, zda jsou lidé schopni po staletích svého duchovního vývoje poznat to, co přichází ze Světla, nebo zda toho schopni nejsou. Tímto způsobem budou nuceni ve sklizni Soudu vydat svědectví o své duchovní zralosti, nebo nezralosti.

Lidstvo je konfrontováno s novým Zjevením ze Světla, které je dalším kontinuálním pokračováním série biblických Zjevení!

Nové Zjevení je další nezbytný krok na cestě duchovního vývoje naší planety.

Nové Zjevení přichází stejně, jako všechna ostatní v minulosti, v naplnění velkého vesmírného zákona pohybu, kterým je vše posouváno ve vývoji ke stále větší zralosti a dokonalosti.

A toto nové Zjevení se stává kamenem úrazu všemu duchovně vlažnému a línému, které o něj klopýtne a zhroutí se do hlubiny nenávratna. Bude to odsunuto na vedlejší kolej, směřující k duchovnímu zániku, protože to nebylo schopno vřadit se do velkého vesmírného zákona nezbytného duchovního pohybu směrem k výšinám Ducha a Světla, ke stále většímu zdokonalení.

Je proto životně důležité překonat vlastní duchovní lenost a pohodlnost! Je třeba překonat navyklý duchovní stereotyp. Je třeba duchovně ožít a začít se hýbat prostřednictvím citového prožívání. Je třeba vážně a samostatně zkoumat a své zkoumání opřít o náš cit, naše srdce a naše svědomí. Jedině takovýmto způsobem se budeme moci opětovně vřadit do velkého vesmírného zákona nutného duchovního pohybu a naskočit na vlak, směřující ke Světlu. Měli bychom udělat všechno proto a všechno, co je v našich silách, abychom tento vlak nakonec nezmeškali.