Nesnadná cesta k jinakosti

Nedávno jsem na internetu viděl fotografii jistého zástupce ředitele české střední školy, který se rozhodl propagovat „jinakost“. Nechal se v rámci této nemarxistické šílenosti zvětšnit v dámských šatech. Dost připomínal Dafné z filmu Někdo to rád horké. V té chvíli mě napadlo, že mu to na autoritě nepřidá. Není to tak trochu masochista? Ve své době jsme ve škole byli pěkní sígři, ovšem současné děti jsou mnohem drsnější. Proti těm jsme se nacházeli na žebříčku agresivity na hodně nízkém stupni, skorošprti.
Tak jsem se trochu zajímal o osud pana zástupce ředitele. Nevede prý lehký život. Študenti na něj pokřikují „kde máš šaty“, a od chlapců dostává pozvánky do tanečních. Zdá se, že osvětová činnost k „jinakosti“ je plná hrbolů a nepochopení.
Jinde, tentokrát v jedné školce, zase experimentovali s tím, že holkám cpali autíčka a klukům panenky. Celé se to nějak zvrtlo. Holky auta rozebraly na prvočinitele a kluci si sice s panenkami hráli, ale trochu jinak, než jaké byly představy osvícených učitelek. Zřejmě vliv současné filmové produkce.
Celkem si dovedu představit, jak bychom reagovali před více jak padesáti lety my malí kluci ze školky, kdyby nám tehdy soudružky učitelky nutily ke hraní holčičí hračky. Asi bychom jim řekli, aby si je někam strčili. Do kapsy, samozřejmě, co jste si mysleli, byli jsme slušní chlapci, budoucí Rychlé šípy.
Vždycky, když se objeví nějaká lidská hloupost, která chce měnit přirozený řád věcí, nastávají katastrofy.
A že v současné době těch blbostí vládne světu!

mirek.prosecky@seznam.cz