Nezemřeli v troskách, ale zabíjí je rakovina. Jak to bylo s přeživšími teroristických útoků ze září 2001?

Před pár dny uběhlo 24 let od nejhoršího teroristického útoku v dějinách lidstva. Náraz unesených letadel 11. září 2001 do Světového obchodního centra na newyorském Manhattanu nepřežily tisíce lidí. Mezi oběťmi byli cestující v letadlech, lidé pracující v budovách i ti, co šli zrovna kolem. Ale jsou tu i oběti, o nichž se tolik nemluví. Ty, které zabil, či málem zabil, toxický prach z trosek.

Mnozí z vás na ten den nikdy nezapomenou. Bylo 11. září 2001 a v televizi běžel neuvěřitelný katastrofický film, tedy do okamžiku, než vám došlo, že nejde o povedený akčňák, ale o zpravodajství – že ta letadla skutečně narazila do Světového obchodního centra na Manhattanu, že v nich seděli skuteční lidé a v troskách amerických Dvojčat právě umírají další.

Před pár dny od tohoto nejděsivějšího teroristického útoku v dějinách lidstva uplynulo 24 let. Bolest ale trvá, a to nejen ze ztráty bližních. Útoky mají oběti, o nichž se zas tak často nemluví. Nezemřely totiž v troskách, ale dlouhé roky bojují s nemocemi, které je postihly v důsledku útoků.

Studentka a hasič přežili, ale…
Daně Nelson bylo v době útoků čtrnáct let. Když letadla narazila do Světového obchodního centra, seděla ve škole o pár bloků dál. Celou tragédii sledovala z okna školy, a pak byla jako tisíce dalších lidí evakuována do bezpečí. Že cesta vedla přes toxický prach plný karcinogenů včetně azbestu, olova či benzenu, tehdy nikdo příliš neřešil. Bylo potřeba se dostat pryč, nikdo nevěděl, zda nepřijdou další útoky. A když se po měsíci do školy vrátila, všichni byli přesvědčení, že je oblast již zcela bezpečná.

O nebezpečí, které číhá v prachu, nepřemýšlel ani hasič Daniel Foley. Jeho starší bratr byl jedním z prvních záchranářů, kteří na místě zasahovali, a v troskách zemřel. Daniel rodičům slíbil, že jeho tělo najde, aby ho mohli pohřbít. To se mu povedlo po dvanácti dnech, ale nakonec na hledání mrtvých a odklízení trosek pracoval rok. Dvanáct měsíců tak strávil ve vysoce toxickém prostředí.

Utrpení přišlo po letech
Když bylo Daně Nelson 33 let, lékaři jí diagnostikovali agresivní formu rakoviny prsu. Rakovina propukla i u jejího otce, který na Manhattanu v době útoku pracoval. Kruté, smutné, ale život už takový je, nemoci se lidem, a ani těm mladým, prostě nevyhýbají.

A tak Danin otec bojoval s rakovinou a porazil ji, stejně tak i ona – během jediného roku si prošla chemoterapií, ozařováním a chirurgickým zákrokem, ale nad nemocí vyhrála.

Rakovina po letech od útoku propukla i u Daniela Foleyho, tomu nádor postihl slinivku. Statečný hasič ale svůj boj prohrál, rakovina ho zabila, zemřel v únoru 2020 ve věku 46 let. Zůstala po něm manželka a pět dětí.

Byly by to dva lidské osudy, jeden se šťastným a druhý se smutným koncem, nicméně nic, co by se v životě bohužel nestávalo. Jenže se začalo ukazovat, že právě přeživším útoku, lidem, kteří žili či pracovali v okolí, nebo těm, co se podíleli na záchranných a odklízecích pracích, se tohle děje až přespříliš často.

Děsivá zjištění
Akutní respirační potíže, z nichž se staly chronické, rozvoj nejrůznějších vážných nemocí včetně až sedmdesáti druhů rakoviny – to je výčet toho, čím ti, co v okolí útoku žili, pracovali, studovali nebo na místě pomáhali, začali po letech trpět. Řeč je o zhruba půl milionu lidí!

Někteří z nich se s nemocí poprali podobně jako Dana Nelson, jiní svůj boj prohráli jako hasič Daniel Foley. Ale u všech tohle utrpení odstartovalo v září 2001 na Manhattanu, i oni jsou obětí teroristického útoku, i když tehdy a tam nezemřeli. Všem se do těla dostaly dýchacími cestami, ale i pokožkou toxické karcinogeny a další jedovaté látky.

I když to dlouhé roky americká vláda odmítala přiznat, na základě lékařských studií a výzkumu své tehdejší pochybení přiznala. A obětem, tedy těm, které přežili, se dostává odškodnění. Chyba byla totiž v tom, že se v roce 2001 všichni snažili co nejrychleji vrátit k běžnému životu – bylo to vnímáno jako nejlepší způsob, jak teroristům ukázat, že Ameriku nelze jen tak zlomit.

Tehdejší šéfka Agentury pro ochranu životního prostředí Christine Todd Whitman tak už měsíc po útoku veřejnost uklidňovala s tím, že místo útoku a jeho okolí je zcela bezpečné a lidé tam nebudou vystaveni zvýšeným hladinám azbestu či jakýchkoli jiných škodlivých látek. Proto se všichni vrátili do škol, domovů i do práce. Todd Whitman se ale mýlila, a i když se za to v roce 2016 omluvila, na trápení statisíců lidí to už bohužel nic nezmění.

Zdroj: New York Post, National Fallen Firefighters Foundation, BBC, iRozhlas.cz

Lucie Múllerová PROŽENY