Proč jsou na tom „lenoši“ lépe než příliš pilní lidé? Odpočinek není ztráta času, ale návrat k sobě!

Lenoch. Už v tom slově je cosi odsouzeníhodného. Zato pracant – to zní o poznání lépe! Je to tak ale opravdu? Nejsou lenoši nakonec úspěšnější a spokojenější lidé?

Článek
Odmala jsme nastaveni na výkon. Často to začíná už ve školce - kdo nakreslí hezčí obrázek, kdo udělá povedenější kotoul, kdo rychleji doběhne pro míč… Jen tak sedět v koutě a pozorovat motýly se nesluší. Ale proč vlastně, co je na lenosti a bohapustém lelkování tak špatného?

Když to trochu přeženeme, většina zásadních lidských vynálezů vznikla díky lenosti. Lidé zkrátka potřebovali nahradit neúměrnou dřinu, zrychlit nebo si celkově zpříjemnit život. Neměli bychom tedy pohled na lenost konečně přehodnotit a vzít ji na milost? Skrývá v sobě totiž víc benefitů, než by se mohlo zdát.

Chvála odpočinku
„V době, kdy je hodnota člověka často spojována s výkonem, produktivitou a naplněným diářem, se stává odpočinek téměř radikálním aktem,“ zamýšlí se psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová z psychoterapeutické platformy Hedepy. A připomíná, že spánek a odpočinek nejsou jen biologickými potřebami, ale také hluboce existenciálními momenty lidského bytí. „Zastavit se, složit tělo do klidu, zavřít oči a odevzdat se odpočinku – to není ztráta času, ale návrat k sobě,“ upozorňuje Steigerwaldová.

Můžu být líná?
Jenže jak se vypořádat s neutichajícím pocitem, že právo na odpočinek vlastně nemáme, protože nic nedělat rovná se lenost a lenost rovná se špatnost? „Člověk není stroj, ale dýchající bytost – a tak, jako se srdce střídavě smršťuje a uvolňuje, potřebuje i naše duše střídání aktivity a klidu,“ upozorňuje psychoterapeutka. A dodává, že honba za tím stihnout vše je často snahou nebýt v tichu, nebýt v prázdnu. „Odpočinek není lenost. Je to hluboká forma péče o sebe sama,“ vysvětluje Zuzana Steigerwaldová. A pokud ji zanedbáte, vaše duše začne volat o pomoc. Neslyšíte ji? Pak jste na nejlepší cestě k vyhoření, které vás konečně zastaví. Až v té chvíli si uvědomíte, že i ta takzvaná lenost může být jen touha říct dost, chci žít jinak a líp.

Nejste horší, jen jiní
Každý z nás je nastavený jinak, někdo chvíli neposedí, jiný by vydržel koukat celé hodiny do nebes a počítal mraky… Jenže jak definovat lenost? Jedna z formulací ji pojmenovává jako nechuť k aktivitě či námaze. Nebo jako nedostatek energie. A jak upozorňují psychologové, leckdy může být příznakem skryté deprese či známkou strachu či beznaděje. Často jde ale spíš o povahový rys, někdo je prostě z podstaty tak nastavený, že je pomalejší nebo nepůsobí tak výkonně. Což ale ještě nemusí znamenat, že je horší než ostatní. Proti „zrychleným“ energičtějším kolegům může být zase pečlivější, rozvážnější a vymyslet třeba nové postupy a metody, které práci zjednoduší.

Jak bojovat se stigmatem lenosti?
Bojujete s pocitem, že nejste dost dobří, jste málo uznávaní a musíte se víc snažit, abyste byli přijatí? Psychoterapeutka Diane Barth sepsala pro magazín Psychology Today tři podstatné body, díky kterým se můžete začít cítit o dost líp.

1. Zaměřte se na své silné stránky
Každý nějaké má. Vám možná jdou dobře jazyky nebo vynikáte v organizaci. Klidně si to sepište, lépe se tomu pak věří.

2. Změňte svá očekávání
Klaďte si reálné cíle, pokud se opakovaně mučíte výčitkami, že jste zase nešli cvičit a místo toho sledovali nejnovější seriál, vyhraďte si každý den 10 minut na protažení a třeba i malé posilování. Není to moc, ale „něco“ ano. A to se počítá.

3. Hledejte skryté příčiny
Vše má svůj důvod, ať už zjevný či skrytý. Špatná nálada, úzkost, strach, pochybnosti o sobě samých a mnoho dalších emocí může vést k chování, které označujeme jako „lenost“. V těchto případech pomáhá podívat se na svůj život tak, jako by se jednalo o někoho jiného. Co mu chybí a proč nemá dost motivace být čilejší? Klaďte otázky a hledejte odpovědi, to vám možná úplně změní úhel pohledu. A ptejte se i ostatních, čeho si na vás váží a co na vás oceňují. Jejich odpovědi vám hodně napoví.

Jitka Lubojacká PROŽENY