O lidské schopnosti přitahování entit ze záhrobí

Neexistuje žádné oddělení našeho světa od druhého světa. Všechno je vzájemně propojeno. Od schopnosti vnímat toto propojení se lidé vzdálili svým materialismem, svým jednostranným rozvíjením rozumu a zanedbáváním citové vnímavosti.

Lidé nevidí, necítí a nevnímají, jak svým citovým, emocionálním a mentálním vnitřním prožíváním vysílají silné záření do jemnějších, neviditelných úrovní. Je to jako zapnutí světla v noci. A tak, jako světlo v letní noci začne k sobě okamžitě magneticky přitahovat létající hmyz, stejně tak každé silné lidské vnitřní prožívání začne k sobě přitahovat nejrůznější entity, žijící v jemnějších sférách.

Na kvalitě, nebo nekvalitě našeho vnitřního prožívání pak záleží, jaký druh entit to bude. Zda ty špatné, nebo ty dobré. Špatné obklopí člověka a všemožně ho ovlivňují k ještě horšímu. Také dobré obklopí člověka a ovlivňují ho k lepšímu, čistšímu a světlejšímu.

Ukažme si nyní dvě nejsilnější vnitřní prožívání, která mají schopnost nejintenzivnější přitažlivosti entit z jemnějších sfér.

V negativním smyslu je to strach. Strach je silné negativní vnitřní prožívání, které se v jemnějších sférách rozsvítí jako červené výstražné světlo. Každé vyzařování strachu je okamžitě zaregistrováno jemnějšími entitami a ony jsou přímo magneticky přitahovány k dotyčnému člověku. Obklopí ho a podněcují ho ke stále většímu strachu, protože těmito nízkými energiemi se živí.

Každý člověk plný strachu se stává živitelem negativních entit a zároveň se tím on sám zatěžuje stále větší negativitou, na jejímž základě klesá jeho duše do stále nižších a temnějších sfér. Člověk v hmotném těle sice toto klesání vlastní duše necítí, ale po smrti se to pro něj stane viditelnou a hmatatelnou realitou. Proto by se měli lidé varovat strachu.

Proč je však v současnosti kolem nás tolik věcí, které vyvolávají strach, obavy a úzkost?

Je to dílo temna a jeho pozemských přisluhovačů, snažící se vehnat co nejvíce lidí do spárů strachu, udělat z nich emocionální živitele temna a nakonec je zcela strhnout do temné záhuby.

Strach z budoucnosti, strach o rodinu a děti, strach ze ztráty zaměstnání, strach z neschopnosti splácet hypotéku, strach z války a podobně, to vše je negativita, která živí negativitu a strhává do stále větší negativity a zatemnění duše.

Za takového stavu a za existence takového množství strachů je například naprosto šílené dobrovolně se vystavovat dalšímu vyvolávání strachu třeba sledováním hororů, vnímaných jako odreagování. Emoce strachu, vyzařované během filmu totiž k divákům okamžitě přitahují temné entity, které je následně vnitřně ovlivňují nejen ke stupňování strachu, ale i k mnoha jiným negativním a špatným věcem. Lidé by nikdy neměli žít své životy ustavičně obklopeni suitou negativních entit, které je ovlivňují ke zlému a všemožně brání rozvíjení toho, co je čistší a světlejší.

Tolik k negativní emoci strachu a teď se podívejme na protipól. Podívejme se na nejvýraznější vnitřní emoci, která k člověku přitahuje světlé entity a povznáší ho vzhůru, zatímco při strachu a jiných negativních emocích to funguje naopak a člověk je hrubě strhávaný dolů.

Nejpozitivnější vnitřní emocí u člověka je radost. Radost je doslova požehnání! Radost zjasňuje naši duši! Radost naši duši povznáší a zvedá ji vzhůru. Radost nás spojuje se všemi světlými entitami, žijícími v našem stvoření v jeho jemnějších sférách. Spojuje nás s přírodními bytostmi, radostně tvořícími ve světě přírody a spojuje nás s duchovními bytostmi, radostně tvořícími v duchovní říši.

Radost nás spojuje také se Stvořitelem, který nám daroval naše bytí ve stvoření k tomu, abychom se v něm těšili a prožívali radost. Radostí jsme spojeni se Světlem, Světlo k nám přichází a pozvedá nás ke Světlu.

Toto vše způsobuje čistá dětská radost z těch nejobyčejnějších věcí. Radost ze svého vlastního bytí, radost z možnosti existovat a z možnosti tvořit a pracovat v Pánově stvoření Jemu ke cti. Není většího požehnání, než je čistá, prostá dětská radost, která je cestou ke Světlu a k naší domovině, k duchovní říši.

Jak lze ale žít v dnešní době v takové radosti? Kde ji najít a jak se k ní dopracovat?

Najít a čerpat ji můžeme například v přírodě, jejíž krása a svěžest je výsledkem radostného tvoření přírodních bytostí. Avšak najít pravou radost v její plnohodnotnosti můžeme jedině v důvěře v Boha. V důvěře v jeho Moudrost, Spravedlnost a Lásku, se kterou řídí světy i náš vlastní osud. Budeme-li žít své životy v souladu s principy Jeho Lásky a Spravedlnosti, musíme dříve nebo později dospět k prožívání čisté, prosté radosti. A tato radost nás bude povznášet stále více a více, až do blízkosti Páně, který je Zdrojem a Dárcem vší radosti.

Naopak strach je důsledkem absence důvěry v Páně. Strach je důsledkem zklamané důvěry v něco jiného, než je Pán. Důvěry v peníze, důvěry v matérii, důvěry v jiného člověka, důvěry ve slávu nebo ve vysoké postavení, důvěry v množství jiných světských věcí, které jsou však nestabilní a permanentně se hroutí. A z této nestability a možnosti zhroucení pramení strach, jako důsledek materialistické nejistoty.

Jistota je jen v Pánu! Je to jistota, přesahující pozemský život a poskytující důvod k pravé radosti. Všechno ostatní je nejisté a vede ke strachu. Proto zahoďme veškerý strach a staňme se dětmi radosti. Těšme se a radujme se ve stvoření Páně, protože všechno, co se nám v něm děje, se děje pod ochrannými křídly Jeho velké Lásky a Spravedlnosti.

A máme-li dojem, že se nám děje něco špatného, bude to s největší pravděpodobností pouze dopad Spravedlnosti Páně, která nám přináší nezbytné vyrovnání našich vlastních minulých negativních činů, abychom po tomto vyrovnání a zaplacení účtu mohli o to více poznávat Jeho velkou Lásku.

Ne, není žádný důvod ke strachu, nebo k obavám! Je důvod jen k radosti!