O přítomnosti, která je minulostí a o budoucnosti, která se stává přítomností

Tento text je zásadní, protože jasně vysvětluje velké vesmírné dění, kterého jsme účastní, a které v jeho vývoji už nic nezastaví. Abychom pochopili časové prolínání minulosti, přítomnosti a budoucnosti tohoto dění, přibližme si to na příkladu dějů ve vesmíru.

Představme si hvězdu, vzdálenou od nás 10 světelných let. Jeden světelný rok představuje vzdálenost, kterou proletí světlo za rok, přičemž světlo letí rychlostí 299 792 kilometrů za sekundu.

Představme si, že se tato hvězda právě zrodí a začne svítit. Na naší noční obloze však nic neuvidíme, protože až 10 let bude trvat, než se k nám dostane první světlo nové hvězdy.

A teď si ještě zkusme představit opačný příklad, a sice zánik hvězdy, vzdálené 10 světelných let. Když hvězda zanikne a bude už dávno mrtvá, její světlo na naší noční obloze bude zářit ještě deset let.

Znamená to, že zatímco my budeme vnímat tuto hvězdu jako stále živou a zářící, ona bude ve skutečnosti už mrtvá a vyhaslá. Až o 10 let se stane skutečná realita hvězdy i naší realitou, neboť právě takovýmto způsobem se projevuje časový posun mezi dvěma objekty ve vesmíru, vzdálenými od sebe 10 světelných let.

A teď, po této nezbytné přípravě přejděme ke zmiňovanému, velkému vesmírnému dění, kterého jsme účastní.

„Přijď království tvé!“ Tato slova z modlitby Otčenáš ve skutečnosti nikdy neměla být prosbou, nýbrž slibem, který dává člověk, vyslovující je. Jsou slibem, že přiloží ruku k dílu a ve společném úsilí s ostatními lidmi vybuduje také na zemi království Světla, podobné tomu v nebi.

Lidstvo k tomu mělo několik příležitostí. Mohlo se tak udat už během života Syna Božího Ježíše Krista, pod jeho vedením.

Žel, lidstvo Krista zavraždilo a království Světla nevybudovalo. Ani tehdy, ani při jiných velkých příležitostech, které mělo. Lidstvo se v tomto směru ukázalo být jako naprosto neschopné.

Avšak slova proroctví o nastolení tisícileté říše míru na zemi budou naplněna! Ale protože je nedokážou naplnit lidé, naplní je někdo jiný. Naplní je věrní služebníci Stvořitele, kterými jsou bytosti přírody. Kterými jsou bytostní služebníci, věrně a podle Vůle Stvořitele spravující přírodní dění.

Tito služebníci neznají žádnou nespolehlivost, ani žádné váhání. Znají jedině věrné plnění Vůle Nejvyššího, které se jasně odráží v dokonalém chodu přírodního dění.

A proto hned ve chvíli, kdy bylo ve Světle rozhodnuto, že kvůli neschopnosti lidí to budou právě oni, kteří vybudují království nebeské na zemi, začali okamžitě tkát světlá vlákna nové budoucnosti země. V tomto momentě vyhasla temná hvězda toho starého, co zde bylo dosud a zrodila se nová hvězda budoucnosti Světla.

Staré definitivně skončilo! Jeho hvězda definitivně zhasla! Toto je naprosto nejzásadnější skutečnost, kterou si musí lidé uvědomit. Definitivně zhasla hvězda starého věku a rozsvítila se hvězda nového věku! To, co v současnosti prožíváme, je ve skutečnosti už jen postupné dohasínání toho starého. Svět současnosti je už minulostí! Je to už jen dočasný projev vybíjení se a rozvazování posledních dějů minulosti.

Většina lidí o těchto zásadních skutečnostech samozřejmě vůbec nic netuší, a proto jsou plně zaměřeni pouze na to současné, co je však ve skutečnosti již Světlem zavrženo. K zemi se pomalu a nezadržitelně přibližuje to nové, aby se plně ukotvilo v naší realitě a stalo se přítomností.

Bytostné síly, které zahájily a rozvíjejí toto dění, již překročily nezvratnou hranici naplnění. Bytostní služebníci přivádějí k zemi splnění všeho, o čem mluvili dávní proroci jako o konci jednoho lidského věku a začátku nového, zlatého věku. To vše už se bytostnými dávno naplňuje v jemnějších sférách hmotnosti, aby se to nakonec překlopilo také do naší nejhrubší hmotnosti.

Stále zvyšující tlak Světla paprsku Syna Člověka, který dal všechny tyto věci do pohybu způsobí, že lidé budou okolnostmi donuceni projevit svou nejniternější podstatu také navenek. Bude odkryto vše nesprávné, nízké, špatné, nečisté a duchovně vlažné, aby to následně bylo uchopeno rukama bytostných služebníků a odvrženo do rozkladu.

Ale souběžně s odpisem starého a falešného už začíná nová výstavba! V době doznívání svitu mrtvé hvězdy toho minulého jsou již přítomna a rozvíjena nová vlákna vývoje, přinášející harmonický souzvuk s přírodou a s Vůlí Stvořitele. Duchovně otevření lidé už mohou vnímat předobrazy všeho, co přichází. Mohou vnímat obrazy výstavby, rodící se na nových základech osvobozené země. Obrazy království Božího na zemi a zlatého věku lidstva.

Situace je však v současnosti taková, že lidé spojení s dosavadním způsobem myšlení, jsou ve hmotném světě obráceni k tomu mrtvému, které je pro ně zdrojem tíhy a starostí. Namísto toho by však mohli být již dlouho vnitřně spojeni s tím novým, co nezadržitelně přichází v tlaku Světla, a mohli by z toho čerpat radost a naději.

Ze zástupu bytostných, kteří podobní andělům, tkají přítomnost Světla na zemi, je proto voláno: „Člověče, zanech minulého a jednej už jen tak, aby ses mohl stát součástí nového. Osvoboď se vnitřně od všeho, co je již zavrženo a kráčej s odvahou vstříc tomu, co pro tebe smíme formovat jako novou dobu, zachvívající se v paprscích Světla. Neboť minulé je již strženo a zavrženo! Údery Světla ho zanedlouho donutí uvolnit cestu novému, co přichází jako splnění dávných zaslíbení.“

Co je však základem nové doby, před čím se bude muset sklonit celé lidstvo?

Základ výstavby nového věku spočívá v prožívání čisté radosti ze štěstí a zdaru druhých lidí. Lidé se musí naučit podporovat jakýkoli pokrok druhého člověka v jeho snaze o lidské zušlechtění, ale také v jeho práci a v celkovém uplatnění v životě. Lidé se musí naučit chránit před vším nepěkným a nepřejícím, nasměrovaným k jejich bližním. Lidé se musí naučit podporovat druhé v myšlenkách, slovech i činech. Jedině v tomto spočívá trvalý vzestup jednotlivců i celé společnosti, protože je to spojení s principem Boží Láskyplnosti.

Kdo se nedokáže povznést k takovému stupni souznění s druhými je ztracen, jelikož jeho staré vnitřní nastavení nenajde žádnou oporu v nové době. Neboť budoucí výstavba na této zemi, tkaná bytostnými, vychází z požadavku přání všeho čistého a dobrého lidem i světu. Je to podmínka pro další vývoj lidstva a východisko ze všeho zla.

Pokud si ale někdo myslí, že se bude moci rozhodnout, zda to přijme nebo ne, tak se velmi mýlí. K hmotnosti země se blíží nová realita jako podmínka, aby se člověk přizpůsobil. Nebo potom, pokud se nepřizpůsobí, bude ukončena jeho pozemská existence.

To nové, co přichází, aby se stalo realitou, totiž nehledí na postoje lidí, ale přináší nové tvoření pod dohledem Světla. Přináší možnost připojit se k velké harmonii stvoření. Přináší vzestup, jaký zde nikdy nebyl, protože k tomu chyběla silná a trvalá přítomnost Světla.

Světlo se blíží k zemi a zcela nové dění se stává skutečností. Jakýkoli odpor lidí se jeví bytostným služebníkům jako dětský vzdor, který nemá sílu odolat tomu, co přichází.

Každý den se naše planeta stále více přibližuje k tomu, aby na ni došlo k vnitřnímu spojení lidí v naladění se na povzbuzující a pomáhající, čisté myšlení vůči bližním i vůči ostatním tvorům ve stvoření. Toto bude nový myšlenkový základ, na kterém se už nebude moci zachytit nic méněcenného a temného. Všechno dosavadní, veškerá nízkost, závist, nenávist, nečistota a jiná negativita bude odplaveno, aby to už více lidí neobtěžovalo. Vznikne tak čistý myšlenkový prostor, naplněný inspiracemi bytostných služebníků a duchovních pomocníků, z nichž budou lidé čerpat a o které se bude opírat jejich chtění.

Kdo se ale nedokáže osvobodit od vláken přítomného vnímání a posuzování světa a jeho událostí, zůstane spojen s minulostí i tehdy, když se začne řítit do definitivního zničení. Přestaňme být už proto naplno ponořeni pouze do minulosti, která je definitivně odepsána, ale nám se stále jeví jako přítomnost. Vedle nezbytného pozemského zaopatření hledejme především hodnotové spojení s budoucností, která se nezadržitelně blíží, aby se stala přítomností.