O Světlé ochraně ve dnech soužení

Lidstvo chce ve své rozumové pýše a materialistické nevědomosti všechno kolem sebe vnímat jen podle své vlastní vůle. Jako názorný příklad lze uvést počasí, se kterým jsme málokdy naprosto spokojeni. Většinou máme vždy nějaké výhrady. Počasí není námi nikdy vnímáno správně tak, že jde o práci bytostí přírody, kteřé v působení deště, slunce, živlů, země a vzduchu naplňují mnohem vyšší úkoly, než jsou lidská přání. Naše negativní postoje k počasí jsou jen dětinskou nespokojeností a vzpourou lidských přání proti harmonii Stvořitele, uskutečňované rukama přírodních bytostí na zemi i ve vesmíru.

Proto je již konečně třeba dojít k pochopení, že bytostné nebude nikdy hledět na rozumová přání lidí. A nebude také nikdy pracovat v souladu s jejich představami, jak by se měla projevovat vyšší Spravedlnost, nebo jejich ochrana a pomoc.

Proto potřebuje pyšné lidstvo nejprve prožít strach a s ním spojenou velkou úctu, která plyne z moci vysokých bytostných služebníků, stojících neochvějně ve Vůli Stvořitele. Síla mocných bytostných služebníků, stojících ve Vůli Nejvyššího, začíná v dnešní době Velké očisty přinášet tam, kde s ní lidé stojí v protikladu, buď poslední možnost urychleného podrobení se Vůli Stvořitele a záchranu. Nebo rozdrcení a odstranění ze země.

Když to na nás všech naší vlastní vinou naplno dopadne, mnozí věřící a mnohé církve budou volat známá slova: „Bůh nás ochraňuj!“ V těchto slovech však nebude ve většině případů nic jiného, než navyklá bezmyšlenkovitost a pokrytectví, což volajícím namísto ochrany přinese úder Spravedlnosti Páně.

Vždyť přece konečně uvažujme, jak by mohl Stvořitel ve své Spravedlnosti chránit jednotlivce, nebo národy, které jsou vzdáleny jeho Vůli, projevující se jeho přírodními a duchovními zákony, činnými v našem stvoření? Vždyť přece ti, kteří budou prosit o pomoc, se nikdy neptali, když se rozhodovali něco udělat, zda je to v souladu s Vůlí Stvořitele. A protože lidmi bylo vždy zohledňováno pouze jejich vlastní chtění a vlastní vůle, přinese vzývání Stvořitele o ochranu úplně jiné dění, než se bude očekávat.

A velké pokrytectví lidského volání o pomoc bude také v tom, že Páně sice budou prosit, ale zároveň budou odmítat existenci bytostných služebníků a zatracovat je, přestože jedině skrze ně k nim může pomoc Stvořitele reálně přijít. Jejich pokrytectví je v tom, že prosí Páně o pomoc, ale odmítají pomocnou ruku bytostných, kteří jim jeho pomoc přinášejí.

Hlavní úder Světla proti všemu temnému na zemi povede mocný bytostný, zvaný Haeiars. Již staří Řekové o něm věděli a nazývali ho Ares. Tento vysoký bytostný bojovník spustí dění očisty, které strhne do zničení všechno nečisté a od Světla vzdálené, co neodolá jeho útokům. Jedině co obstojí v jeho síle se může znovuzrodit. Haeiarsova síla, která zde byla vždy, měla být však ve skutečnosti využívána jen v boji o duchovní zušlechtění a v boji o lepší svět. Lidmi však byla strhávána do rouhavých a zničujících válek. Také dnes je jeho bojovný princip namísto boje za dobro, Světlo a čistotu, zneužit k vyvolávání válek a ničení. Takto to dělali zlu podřízení lidští duchové mnohokrát dějinách a takto se to děje také nyní.

Ale teď, v tlaku Světla, to má má všechno dopadnout jinak! Služebníci toho nejagresivnějšího zla se mají obrátit proti sobě a vzájemně se zničit. Všechno se naplní podle dávných zaslíbení. Zlo padne a zůstane jen čistý lidský duch, který bude v pokoře a důvěře hledat cestu Božího vývoje na zemi.

Milost a ochrana v tomto převratném dění bude dopřána jen tomu, kdo má pokoru. Pokoru, spočívající v ochotě a odhodlání sklonit se konečně před Vůlí Stvořitele a začít konečně akceptovat existenci, práci a působení přírodních bytostí.

Jen čisté, pokorné, procítěné volání o pomoc přinese lidem pomoc. Jen čistá, nesobecká, vroucí obava o blízké bude pravým voláním o pomoc, které může být vyslechnuto.

Již nyní je Světlem zohledňováno a posilováno i to nejmenší zachvívání čistoty uvnitř lidí. Avšak tam, kde vládne nečistota, kde vládne bezpráví, kde dochází k narušování klidného života lidí, usilujících ke Světlu, všude tam dojde k bolestnému zásahu.

Kdo má v sobě jas čistoty a odvahu tuto čistou uhájit proti všem protivenstvím, nad tím už více temno nebude mít moc. Kdo se však nechá pod vlivem vnějšího dění strhnout ke hněvu a nenávisti, od toho odstoupí všechna ochrana Světla. Zakolísání ducha v jeho čistém a jasném zachvívání se okamžitě stane důvodem ke ztrátě Světlé ochrany. Cokoli temné a nízké, co ožije v člověku, zabrání této ochraně.

Naší vlastní vinou se k nám blíží prožívání hořkosti a bolesti, které je důsledkem našeho minulého nesprávného myšlení, chtění a jednání. Tyto důsledky budou pod tlakem Světla ve zrychleném účinku zasahovat každého člověka. A budou nás zasahovat hlavně proto, že se nechceme vnitřně osvobodit od svých dosavadních nepěkných způsobů smýšlení o druhých.

Kdo bude hledat nepřítele, vinu a chyby mimo vlastní nitro, bude sražen do prachu. Kdo ale všechno, co se již děje a teprve bude dít, přijme jako impuls k vlastní změně k lepšímu, a jako popud k vnitřnímu osvobození se od nesprávného smýšlení vůči bližním, kdo v sobě probudí nejčistší důvěru ve Spravedlivou Moudrost Páně a jeho pomáhající Lásku, toho se dotkne blaženost, která se k němu vznese spolu se Světlou ochranou. Pokud bude nitro člověka připraveno k činu vítězství dobrého chtění, dostane se mu shora také potřebná síla k odvaze to dokázat. Síla k odvaze vítězit nad zlem převahou čistého druhu. Toto bude přitahovat pomáhající Světlá vlákna do lidského osudu.

Náš svět se má stát odleskem rajských zahrad. Všechno pozemské má být zušlechtěno k nejvyššímu druhu krásy, prostřednictvím prostého, vlídného a radostného působení lidských duchů, k nimž budou proudit všechny pomoci ze Světla. A to platí už i nyní pro každého jednotlivce, pro každý dům, obec, nebo stát. Kde se bude nacházet čisté, radostné tvoření a vzájemně se podporující spolupráce, tam se bude vznášet ochrana Světla, přitahovaná harmonií a chránící před všemi vnějšími útoky.