O životě věčném ( Moje filozofie)

O životě věčném

28. srpna 2017 v 7:23 | Marie Bernadeta | Moje filozofie

Je ráno a já nemusím dnes do práce, od které bolí ruce, mám dovolenou. Vstala jsem ale dříve, než pojedu vyřizovat jiné věci, abych mohla vyslovit, co nad ránem jsem měla v mysli.
Hledám stále pravdy o tom, kdo jsme, proč žijem a kam spějem. Jen pokorným srdcem jsou tyto pravdy odkryty a my pak díky Bohu můžeme dost nesměle a neohrabaně sdělit druhým to, co víme a pomoci těm druhým, kterým ještě není shůry dáno pravdy odkrývat.
Těm, co s láskou chtějí nový život probudit a duši v tělo nové přivolat, zkrátka, ti, co rodiči se stanou v tomto světě, ti na mysli by měli mít, jakou duši zavolají a o kterou jim bude dáno pečovat. Mnozí tomu neuvěří, jak je pravda prostá, neboť v tomto čase " Konce světa, kdy Soud probíhá" , je nabíledni, že duši z očistce si mnohý zavolá. Jsou totiž posílány mnohé duše znova z domova i z očistce, který je blízko Nebi, je to vlatně taková školka na spaní pro duše, co zemřely zde na světě jako lidé a do Nebe ještě nevešly, protože je v nich mnoho zlého, co musí se smýt z nich a světlo s rovnováhou, aby se zas smělo obnovit a ony mohly jednou svoje místo v Nebi zaujmout a věčně živé být.
Ach, nevím odkud začít a jak říci něco zcela prosté. Jest Nebe, které je mým Domovem a kam se toužím vrátit. Každému však má být jasné, co znamená ten výraz," Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo", tak jest, vše spatřit můžem teprve, až v tomto světě umřeme. Až odložíme smysly, kterými zde na zemi vnímáme život hmotný, jehož je i naše tělo, co by forma naší podstaty, součástí, a které musí zůstat zde.
Vesmír je plný života, jsou obydlené planety i hvězdy vyhaslé, tam v Nebi, moji milí, sejdou se ti, co k sobě duchem lnou a co milují se tady. Tak stane se, že mnozí příbuzní jsou si v nebi cizí, protože ve skutečnosti záleží víc na duši, s kým si rozumí a jak se jeden s druhým sdílí, neboť jsou také v tělech pozemských přítomné duše z podsvětí, krom těch z očistců zavolaných a těch čistých z Nebe poslaných, aby druhým duším vyrůst skrze utrpení v tomto světě pomohly.
My z Nebe posláni jsme byli s úkoly, abychom mnohé duše vedli na své cestě domů, však všechno spojeno je se svobodou každé duše a my nechceme je přinutit, jen pouze s nimi ve svornosti jít, neboť jsme totiž také pouze lidé, duše ponořené do hmoty, která nás tříbí a zároveň však omezuje. Teprve v Nebi budem žíti plně a tam se chceme zase navrátit, až úkoly své vyplníme a uplyne čas, který nám byl dán.
V Nebi je ve skutečnosti všechno prosté a jak o něm trochu přemýšlím, cítím nejprv zklamání, pak ale dál když o tom vím, pochopím, že Nebe je tam, kde lidé navrátí se k přírodě a prostým věcem a všechno narovná se zas , některé duše vejdou do očistce, kde ve spánku se čistí a tak se stane, že z očistců pak duše obmyté vycházejí jako duše dětí, jsou ještě malé a musí dále vyrůst, některé vejdou do Nebe a zaujmou své místo, aby vyrostly a učily se to, co na zemi zde nestihly, vyrostou a pak zůstanou již stále stejné, duše roste jenom do třiceti let.
Některé duše vejdou hned a narodí se, jak bych řekla, do Nebe jak by se v něm zrána vzbudily. Vstanou a jak by odjakživa v Nebi byly, chodí a činí, co a jak mají a se všemi se kolem znají.
Jiné duše, ty z podsvětí zůstanou jak za sklem ztracené, těm není dovoleno vejít, neboť v nich světlo není a vlastní vinou svojí uvrhly se do temnoty, kterou v sobě mají a ani pobyt na světě, když nepomohl světlo nové najít, není zbytí, ty zůstávají samy v sobě ponořené bez pomoci.
Co vlastně slovo "Nebe " znamená, je to výraz pro něco vyššího nad zemí, to jest, je to obraz toho, že úroveň žití duše je v Nebi výše, nežli tady na Zemi. Ty světy, které lidi ve vesmíru hledají, jsou ve skutečnosti v nás, v našich nitrech a tam je pravda o vesmíru skrytá, my zůstáváme zde a náš čas je pro pobyt na tomto světě ohraničen početím, narozením a pak smrtí, kdy musíme se ale s životem svým pozemským zde rozloučit, neboť je jen na chvíli a pomíjí.
Pak každý pochopí, že rovny jsou si mnozí pouze v Nebi a i tak je rovin více, vždyť každý duch se nevyšplhá po žebříku výše, nežli je mu dáno.
My shůry na Zem poslaní jsme tady proto, aby jiné duše poznaly pravdu o Nebi, že nelze spojit smrt se životem a duši z nebe s duší z podsvětí, neboť ten nízký duch, co ponořen je do všeho tělesného pouze a spojený se vším nízkým hnusem, chce duši čistou s sebou stáhnout, jak ji chce chytit svojí sobeckou myslí, nemůže totiž v nízkosti své k Nebi vzhlédnout a nemůže se očistit jinak, než všechno zlo sám v sobě opustit. Nad těmi lidmi. kteří z podsvětí mají přivolané duše, nemá Nebe moc, můžeme dělat, co jen umíme a je toho i dost, však rozhodnout se musí každý člověk vždycky sám a pochopiti jednu věc, že každý je zde pouze host, co do Věčnosti staví most.


Já o Domově sním
a dávno také vím,
jak prostá pravda je,
Nebe je totiž viditelné teprve,
až smrt nám sevře zrak,
až nevydáme hlásku
a nepohnem se pak.


Zde na Zemi jsme poutníky,
jen hosty zde jsme pouhými.
Nač stavět vůbec pomníky,
spíš napsat dlouhé kroniky,
jak svět je tento utvořen
a my na návštěvě jsme zde jen.