O životní nutnosti navazování kontaktu s inteligencí přírody

Nedávné tornádo na Moravě je upozorněním na to, jak je pro nás nesmírně důležité navazování kontaktu s inteligencí, spravující přírodní dění, protože tato inteligence lidi vždy upozorňuje, že se bude dít cosi výjimečné a nebezpečné. Pokud budeme schopni zachytávat její varování, můžeme si zachránit své životy. Pokud ale toho schopni nebudeme, bude vedle materiálních škod docházet také ke zcela zbytečným obětem na životech.

Z tohoto důvodu je tedy třeba vědět, jak je možné navázat určitý kontakt a vztah k inteligenci, stojící za přírodním děním a vnímat její varování, protože každý, kdo viděl záběry tornáda na jižní Moravě si mohl uvědomit, jaký je člověk maličký a jaký je bezbranný tváří tvář vůči rozzuřeným živlům přírody. Všichni jsme si měli možnost uvědomit, že příroda, i když ji ničíme, vykořisťujeme a znásilňujeme, je silnější než člověk a neočekávaně je nám schopna zasadit úder, ze kterého se budeme dlouho vzpamatovávat.

Proto jako první, co by měli lidé opět nabýt je úcta a pokora před silami přírody. A jejich probuzená pokora a úcta k přírodě by měla přetrvat i po odeznění nějaké přírodní katastrofy. Žijeme totiž ve světě, zformovaném přírodou a inteligencí, stojící za přírodním děním. Ony jsou tu doma, zatímco my lidé jsme zde pouze hosté. A jako hosté, kteří dostávají z rukou přírody vše, co potřebují ke svému životu, se proto musíme také chovat. To znamená, že máme žít v harmonii s přírodou i s inteligencí za ní stojící, a mělo by být v našem zájmu blíže ji znát, více jí naslouchat a snažit se s ní navázat užší vztah.

Pokud však svého hostitele neznáme, nemáme k němu úctu a nemáme k před ním pokoru, pokud nejsme schopni naslouchat jeho hlasu a jeho varováním, může se na naše hlavy sesypat přírodní neštěstí a přinést nám utrpení, nebo smrt.

A pozor! Je tu i druhá věc, pro kterou bychom měli začít hledat užší spojení s inteligencí, spravující svět přírody. Z hlediska duchovního vývoje naší země jsme se dostali do období očisty, předpovězené proroky. Naše zem bude očištěna od všeho zlého, nesprávného, falešného a pokřiveného, ale zároveň také od všech lidí, kteří tuto negativitu ustavičně produkují. Stane se tak proto, aby na zemi mohlo konečně zavládnout jen to dobré, správné, opravdové a nezkřivené.

Lidé byli upozorněni proroky i samotným Synem Božím, aby přechod od nesprávného ke správnému učinili sami od sebe a dobrovolně, dokud je čas. Ale protože lidé to neučinili, bude očista země vynucená násilím, a to právě za pomoci inteligence, spravující přírodní dění. Také tornádo na jižní Moravě mělo podobný očistný charakter, protože jeho hlavním úkolem bylo zničit a rozprášit obrovský dusivý mrak negativní mentální energie lidí, soustředěné a lokalizované právě v této oblasti.

Na úrovni jemnějších energií se to projevilo tak, že všechno lidmi dlouhodobě vytvářené zlo v podobě sobectví, nepřejícnosti, závisti, podvodu a mnohého jiného bylo tornádem rozmetáno a rozprášeno. Temné energie byly zničeny a k životu se mohly dostat nové, svěží, světlé energie v podobě lidské sounáležitosti, vzájemného ohledu, nezištnosti a ochoty pomáhat bližním v neštěstí.

No a očista země proběhne stejným způsobem, ledaže k tomu dojde ve velkém, celosvětovém měřítku. Živly země, řízené inteligencí přírody pak očistí náš svět nejenom od nízkých energií, ale také od všech lidi, kteří je stále vytvářeli. Naši zem čeká mocné očistné působení živlů a je proto v osobním zájmu každého člověka, aby se stal co nejvnímavějším ke všem varováním a upozorněním, přicházejícím k nám od inteligence, stojící za průběhem a fungováním přírodního dění. A právě proto je třeba snažit se s ní navázat co nejužší kontakt. No a my si nyní ukážeme, jak se to dá.

Existuje mnoho lidí, kteří chodí do přírody a mají přírodu rádi. Bez pravidelného pobytu v ní si svůj život neumí ani představit. Obdivují její krásy a upevňují si v ní své fyzické i psychické zdraví. A přestože všichni tito lidé mají k přírodě určitý pozitivní vztah, jen málokdo z nich tuší, že by se jejich vztah dal posunout i mnohem hlouběji. A to až za hranici toho viditelného a hmatatelného, co nazýváme přírodou.

Nevědí, že by se jejich osobní pozitivní vztah k přírodě dal posunout až k vědomé inteligenci, stojící za vším, co se v přírodě děje. Že by se dal posunout až k inteligenci, stojící za růstem rostlin, krásou květin, tokem řek, vanutí větru i kapkami deště. Milovníci přírody netuší, že jejich vztah k přírodě by se dal posunout až k inteligenci, stojící za svitem měsíce, za žárem slunce a i za pohybem země. A tato inteligence není nějaká amorfní a neidentifikovatelná. Tato inteligence je osobní! Je zosobněná do podoby konkrétních bytostí, které se starají o všechny jednotlivé přírodní děje.

Pokud se z tohoto úhlu pohledu podíváme na staré báje a pohádky našich předků, uvědomíme si, že vodníci, víly, trpaslíci, obři a mnohé jiné přírodní bytosti, které jsou v nich popisovány, nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než zosobněním přírodní inteligence, mající na starosti celkem konkrétní úkoly v přírodním dění. Naši předkové měli kontakt s touto inteligencí a dokázali ji vnímat. Jejich báje nebyly výplodem fantazie, ale popisem reality, skrývající se za vnější oponou toho, co nazýváme příroda a domníváme se, že to funguje jen tak, jaksi samo od sebe.

Technický rozvoj civilizace a s ním spojeno využívání především racionální složky naší osobnosti však způsobily, že jsme přišli o své intuitivní schopnosti vnímání jemnějších světů. Tato realita je však stále zde a nyní začíná spouštět velké očistné dění na naší planetě tak, jak se to událo v podobě tornáda na Moravě.

Jak je tedy možné navázat kontakt s přírodní inteligencí lidem, kteří mají rádi přírodu?

Jednoduše tak, že svou lásku posunou až za hranice vnější přírody. Tak, že si uvědomí, že všechno to, co v přírodě vidíme je dílem vědomé inteligence. Tak, jako je například auto dílem lidské inteligence, stejně je také živá příroda dílem přírodní inteligence. A tak, jak můžeme mít rádi někoho, kdo zkonstruoval auto a my se v něm můžeme pohodlně vozit, stejně můžeme mít rádi i přírodní inteligenci, která nám dennodenně nabízí tolik krásných a užitečných věcí.

Cesta k navázání kontaktu s inteligencí přírody je tedy láska! Láska, úcta a pokora! Láska, úcta a pokora, pronikající od toho vnějšího až k vnitřnímu, co stojí za existencí a fungováním přírody. Láska, úcta a pokora k přírodním bytostem, které všechno to krásné a účelné pro nás lidi s láskou vytvářejí.

Pokud se například v ženě probudí vztah k nějakému muži, žena ho zpravidla hned neosloví a neřekne mu to na rovinu, ale začne směrem k němu vyzařovat svou sympatii, náklonnost a lásku. Muž to vycítí a na základě toho ženu osloví. A osloví ji proto, že se její láska a náklonnost dotkly jeho srdce.

Láska je univerzálním způsobem k navázání kontaktu se vším živým v našem stvoření. A to platí také ve vztahu k vědomé inteligenci, spravující přírodní dění.

Pokud tedy půjdeme do přírody, zkusme svou lásku a vděčnost za všechno to krásné nasměrovat k inteligenci přírody. K bytostem, které pro nás vše v přírodě vytvářejí a spravují. Vyšleme směrem k nim svou lásku, poděkujme jim, řekněme jim že o nich víme a že bychom s nimi chtěli vejít do užšího kontaktu. A buďme v tom vytrvalí, protože když se rozhlédneme kolem sebe, je opravdu za co každodenně děkovat, je za co milovat a je za co být vděční.

Pokud v tomto všem budeme opravdu upřímní, pokud to půjde skutečně z našeho srdce a ne jen z našeho rozumu, pokud se vyzařování naší lásky, vděčnosti a úcty dotkne opravdu srdce a osobnosti přírodních bytostí, ony nám odpoví.

A odpovědět nám mohou dvojím způsobem. Za prvé tím, že se nám ukážou. Že je uvidíme v jejich podobě a v jejich činnosti tak, jak je kdysi dávno viděli naši předkové. Nebo za druhé tím, že odpovědí na naši lásku k nim bude proudění jejich lásky k nám.

A my vnitřně, prostřednictvím k nám proudící odezvy lásky ve svém srdci pochopíme, že realita přírodních bytostí existuje. Že existuje zářivá, radostná realita bytostného tvoření, která v čisté dětské tvořivosti formuje přírodu kolem nás. Pochopíme to asi takovým způsobem, jak pochopí již zmíněný muž, že ho nějaká žena má rád a cítí k němu náklonnost.

Spojení s přírodními bytostmi se totiž neděje v rozumově racionální rovině, ale v rovině citově intuitivní. Proto musí zůstat striktně racionální uvažujícím lidem navždy upřeno, protože jim chybí otevřené srdce a živé cítění. Neboť jen láska a cit jsou klíčem, který otevírá všechny brány našeho fascinujícího stvoření.

A pokud budeme mít štěstí a brána k bytostnému světu se nám otevře, všechny zmíněné skutečnosti můžeme vnitřně prožít. Prvotní informace se tak stane našim vlastním vnitřním prožitím. Potom nám jakoby spadne závoj z očí a my vnitřně, z vlastního prožití poznáme svět přírody jako vnější projev radostné a harmonické tvořivosti přírodních bytostí.

Neboť vše v našem stvoření se děje zevnitř navenek. Neboť to nejhrubší a vnější bývá vždy projevem toho jemnějšího a vnitřního, co se skrývá pod povrchem. Rozkvetlá šípková růže se pak pro nás stane pozdravem bytostných. Slunečný den se pro nás stane pozdravem bytostných a celé jejich radostné tvůrčí říše. Jejich pozdravem se pro nás stanou nádherné západy slunce, velkolepost oblaků, ale také polní květ, nebo stéblo trávy.

Pokud budeme schopni vnitřně, a tedy skutečně projevit lásku k bytostnému, pocítíme lásku bytostného, proudící směrem k nám. Prostřednictvím lásky tak navážeme kontakt s přírodní inteligencí a v rámci tohoto kontaktu a tohoto vztahu k nám pak mohou přicházet pomoci, vnuknutí a varování, které budeme v nastávajícím očistném dění naší planety životně potřebovat.

A na závěr je ještě třeba zdůraznit jednu důležitou věc. Inteligence přírody buduje a tvoří v souladu s Vůlí Stvořitele. Inteligence přírody se ve všech svých formujících a udržujících činnostech řídí vždy bezvýhradně jen Vůlí Nejvyššího. Proto vždy formuje nedotčený svět přírody do nádhery a svěžesti.

Znamená to tedy, že přírodní inteligence je nositelem a vykonavatelem Vůle Nejvyššího ve vnějším světě přírody. Z toho důvodu je vše v přírodě existující a projevené manifestací Vůle Nejvyššího. Takovýmto způsobem, zprostředkovaně přes tvůrčí činnost přírodní inteligence, se Stvořitel v podobě jeho Vůle nachází v každém listu, v každém kameni i ve všem ostatním v přírodě. V tomto směru je pro nás přírodní inteligence vzorem a velkou inspirací, protože také svět lidí by se měl snažit o dosažení podobného ideálu.

"Buď Vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi!" O toto bychom měli usilovat a toto bychom měli dosáhnout, aby se i svět lidí mohl stát tak krásným a tak harmonickým, jako je nedotčený svět přírody, spravovaný přírodní inteligencí podle Vůle Stvořitele. V tomto směru se máme od přírodní inteligence co učit a v tomto směru můžeme od ní načerpat mnoho cenných rad, upozornění a inspirací.

Pokud tedy půjdete opět někdy do přírody, nezapomínejte na budování svého osobního kontaktu a vztahu se světem přírodních bytostí, protože tento vztah bude pro nás všechny v brzké době maximálně důležitý.