Odhrnutí závoje ze života ve Světlých úrovních

Vysoko nad naší Zemí se nacházejí Světlé úrovně, kde je vše mnohem plnocennější a ideálnější, než si vůbec dokážeme představit. Ať už jde o vzhled tamních bytostí, nebo o jejich vnitřní sílu. Jejich vnější schránky jsou dokonalé a ideální. Jsou nesrovnatelně souměrnější a krásnější, než tělesné formy v hrubohmotné úrovni života.

Pozemské schránky lze ve skutečnosti považovat jen za matný odlesk živých, okouzlujících schránek, jaké mají všichni, kteří smějí přebývat v úrovních více prostoupených Světlem.

Nemají také vůbec stejné orgány, jaké jsou nám známé z hrubé hmotnosti. Tam nahoře je tomu tak, že každý tvor a každá bytost si v sobě nese jako základ jiskru, která je její vlastní podstatou.

Ať už je tato podstata duchovního, nebo bytostného druhu, kolem ní se utváří s nejvyšší přirozeností vždy dokonale padnoucí forma, nebo jinak řečeno obal, jehož vzhled odráží základní vnitřní podstatu.

Základní jiskra, nebo plamen, je jedno, jak budeme toto svítící jádro nazývat, svou silou vše prozařuje a vše vyživuje zevnitř navenek až po vnější záhal. Proto není vůbec potřeba živit vnější viditelný záhal nějak jinak, než silou vnitřního záření jádra. Nejsou zapotřebí žádné orgány k vyživování schránky, jak to známe u člověka, nebo u zvířat v hrubé hmotnosti.

Je to úplně jiný druh bytí, než u živých tvorů na Zemi. Záření Světla Stvořitele, proudící prostorem, vstupuje přes vnější záhal dovnitř, kde posiluje a vyživuje vlastní základní jiskru. A tato jiskra pak svým vyzařováním navenek prozařuje a oživuje celou podstatu bytosti až k vnějšímu záhalu.

Toto se děje v nádherném pulzování, vzdáleně se podobajícím pozemskému nádechu a výdechu. V každém okamžiku nového vyzáření vystupuje jas a omlazující svit zevnitř navenek. A toto pulzování se jeví, jako by se všechno stále více zesilovalo k ještě vyššímu stupni nádhery.

Úrovně, kterými prostupuje více Světla, vypadají proto stále mladistvé a působí, jako by se stále více rozvíjely do krásy. Proto nikdy nedojde k vyčerpání potěšení z nádhery prostoru i nádhery forem v těchto sférách.

Stálý příliv Světla přináší trvalý proud krásy, který v sobě nese mystérium trvalého mládí a nevyčerpatelného okouzlení. Nese v sobě trvalé, vše přemáhající prožívání nádhery, blaženě vnímané každým tvorem v každém okamžiku přítomnosti.

Kéž by alespoň malou část této nádhery toužili lidé přenést skrze své duchovní schopnosti na tuto Zemi. Na Zemi, již tisíciletí volající po přílivu nádherných sil, které by mohl přinášet člověk skrze svou duchovní podstatu.

Všechny bytosti přírody by ho v takovém snažení podporovaly a svými schopnostmi by vycházely vstříc jeho snažení.

Kéž by lidé konečně pochopili nicotnost, spojenou s přebýváním ve hmotném světě a přijali osvobozující poznání svého skutečného smyslu bytí, kterým je návrat do Světlých úrovní – do říše Ducha.

Ve chvíli, kdy odpadne od člověka jeho domýšlivost na to, co všechno ví a všechno zná, používajíc k tomu pouze své malé pozemské znalosti, které jsou samy o sobě jen tisícinou toho, co znaly o světě prastaré národy, tehdy se před ním konečně otevře dosud chybějící výhled. Potom pozná, jak se utrhl od celku stvoření a dobrovolně se uvěznil v myšlenkovém schématu pozemského vidění věcí, co mu nikdy nemůže zprostředkovat skutečnou spokojenost a štěstí během celého jeho života.

Takovéto procitnutí je však zatím jen výhledem, ke kterému lidstvo směřuje. Již brzy však spadne babylónská věž rozumové pýchy dnešního člověka a pak se před námi otevřou úplně nové obzory. A spolu se zhroucením této falešné stavby se bude moci k Zemi přibližovat skutečné poznání, přinášející lidstvu znalost Pravdy.

V novém Světle poznání o stvoření se zaskví v obnoveném lesku působení vznešených bytostných služebníků - přírodních bytostí.

Usilujme o správné poznávání stvoření, protože jen tak se před námi odhalí celý prostřený stůl požehnání Božího daru, nacházející se v díle stvoření od největších výšin až po nejvzdálenější úrovně hlubin hmotnosti.

Požehnaný věk, který je před námi, přinese skutečné spojení lidí se všemi úrovněmi a sférami stvoření, nacházejícími se nad námi, řazenými vždy jedna nad druhou a stoupajícími vzhůru do Světlých výšin, kde se nad vším vysoko a převysoce nachází na vrcholu stvoření hrad Grálu, jako Světlem zalité východisko všeho života.

Tam působí Syn Člověka jako Místodržitel Boha Otce ve Stvoření. Působí jako Správce, Udržovatel a Soudce stvoření.

A na závěr ještě vysvětlení, jaké vnitřní naladění je třeba dosáhnout, abychom se mohli dostat do Světlých úrovní.

City čistých duchů v duchovních světech vysílají vždy povzbuzující a láskyplná záření všem duším, nacházejícím se ještě na cestách vývoje ve hmotných úrovních stvoření.

Takovéto naladění je většině lidí nacházejících se v hrubé hmotě velmi vzdálené, nebo zcela cizí, protože nedokážou pochopit, že i oni by měli mít na mysli v první řadě to, jak druhým pomáhat na jejich cestě ke světlé radosti.

Zahledění do sebe, ale i nezralost vyplývající z nedostatku citově hřejivého jasu uvnitř vede mnohé pozemské lidi k nesprávným postojům vůči spolubližním, jako vůči těm, kteří jsou jim cizí, vzdálení, nebo dokonce nepřátelští. A proto k nim mohou vysílat i myšlenky, přející bolest a zničení.

Takové něco je v duchovních úrovních nepředstavitelné, protože tam jsou všichni přeplněni radostí i nad tím nejmenším pokrokem každé duše, nacházející se ještě na cestě svého vývoje.

Sami naplnění vnitřně prožívaným štěstím přejí jedině stejné štěstí i druhým.

Ve sférách naplněných Světlem nepřichází v úvahu žádné jiné zabývání se druhými, nežli jako těmi, kteří si zaslouží důstojné jednání, aby také oni mohli dospět k míruplnému, radostně věcnému naladění nitra, ze kterého vzniká veškeré tvoření, harmonicky se zachvívající s Vůlí Stvořitele.