Okultní spiknutí

V současné době je vědec, jenž by se chtěl zabývat takzvanými PSI (neboli parapsychologickými či psychotronickými) fenomény, v takovém ohrožení ostrakizací ze strany vědecké komunity, že i kdyby se mu nějaký fenomén tohoto typu odehrával přímo před nosem, raději zavře oči. Nebylo tomu tak vždy a z minulosti známe řadu badatelů, kteří se touto problematikou poctivě zaobírali. Proč jsou nyní pouze terčem posměchu? Americký nezávislý novinář židovského původu Isaac Cohen se ve své knize Okultní spiknutí (The Psychic Conspiracy) pokusil přijít celé záležitosti na kloub a výsledky jeho šetření jsou vpravdě fascinující.
Třísetstránkovou knihu, jíž vydal autor vlastním nákladem, neboť – jak uvádí v předmluvě – každý nakladatel, který nejprve kývl, posléze pod nějakou záminkou vycouval, objevila v jistém New Yorkském antikvariátu moje americká kamarádka a poslala mi ji, protože správně předpokládala, že mě to bude zajímat. V tiráži je uvedeno, že publikace byla vytištěna v roce 1992 v Bostonu. O autorovi jsem nezjistil více, než co lze vyčíst z knihy samotné, což není mnoho – hovoří o sobě jako o nezávislém žurnalistovi a na jednom místě zmiňuje, že jeho prarodiče uprchli z Německa před nacismem. Více než sobě se totiž autor věnuje svému pátrání, jež, jak uvádí, bylo zpočátku zaměřeno na vztah vědy a neobvyklých fenoménů. Vše se však změnilo ve chvíli, kdy se dozvěděl o knězi, který údajně porušil zpovědní tajemství. Jeden známý, poté, co se Cohen rozhovořil o svém výzkumu, mu řekl, že jeden kamarád jeho známého je katolický kněz, který vyslechl zpověď muže na smrtelné posteli. V ní se měl přiznat k tomu, že nechal „zmizet“ několik lidí, kteří se dostali na stopu organizaci, jejímž úkolem je zametat stopy po okultních fenoménech. Ten kněz měl krátce poté zemřít při autonehodě. Cohenovi to zpočátku připadalo jako klasická moderní pověst, ale přesto se rozhodl celou skutečnost ověřit. A ke svému překvapení zjistil, že se nejedná o příběh předávaný od úst k ústům, ale o fakt – tedy přinejmenším skutečně zjistil, že zmíněný kněz existoval a zabil se v autě. Kamarád se jej tímto příběhem snažil varovat a místo toho jej přivedl na žhavou stopu.
Není možné v této recenzi popisovat všechny investigativní triky a různé souhry náhod, jež přivedly autora k jeho závažným zjištěním, a pokládám za dostatečně zmínit se, že jak pátrání postupovalo, objevily se podivné výhrůžky a nakonec i pokus o vraždu, byť maskovaný jako loupežné přepadení. Cohen píše čtivě a jeho reportáž z pátrání je čtivým a chytlavým příběhem plným různých nečekaných zvratů. Důležitější však jsou skutečnosti, jež se mu – alespoň dle jeho tvrzení – podařilo odhalit. Autor uvádí, že když v devatenáctém století nastal rozvoj přírodních věd, dalo se předpokládat, že zvědavosti vědců neuniknou ani okultní a parapsychologické fenomény. Tehdy, ve třicátých letech devatenáctého století, vznikla v zednářském hnutí lóže Nox Perpetua, působící v Hamburku, jejímiž členy však byli lidé z celé Evropy i ze Spojených států amerických. Tato lóže personálně personálně částečně navazovala na rozpuštěné bavorské ilumináty a byla vázána přísahami, jež ji utajovaly před zednáři samotnými. Jejím cílem bylo jediné – zabránit ve jménu spásy lidstva vědeckému výzkumu okultních fenoménů. Členové lóže věřili, že lidstvo není připraveno užívat tyto fenomény cíleně jako technologii, k čemuž by jejich vědecký výzkum zákonitě vedl. Jak však zabránit zvídavým badatelům v orientaci na toto téma? Jedním z prvních nástrojů lóže se staly peníze. Někteří badatelé, kteří se začali nebezpečně blížit pravdě, byli doslova podplaceni – dostali od štědrého dárce finance na jiný, méně nebezpečný, výzkum. Pokud tento postup nezabíral, přišly ke slovu výhrůžky či fyzická likvidace (což Cohen ilustruje několika příklady). Ale věda bujela a záhy nebylo možné podchytit všechny badatele po celém světě. Bylo třeba změnit, či – lépe řečeno – vylepšit celkovou strategii.
Tehdy někoho z lóže napadlo, že nejúčinnější metodou, jak proces zájmu o okultní fenomény zvrátit, je jejich znevěrohodnění. A k tomu lze nejsnáze dospět nikoli jejich skrýváním, nýbrž naopak jejich popularizací! Byl to ďábelský plán. Nox Perpetua najala přes prostředníky stovky iluzionistů, kteří byli proškoleni v předvádění triků napodobujících okultní fenomény, a obrazně řečeno je vypustila do světa. Zpočátku byli tito lidé, kteří ovšem netušili, pro koho ve skutečnosti pracují a každý z nich se domníval, že jeho mecenášem je excentrický boháč libující si v žertících, placeni přímo z fondů lóže, ale posléze zjistili, že si takto lze vydělat slušné peníze klamáním důvěřivců a lavina se dala do pohybu. Záhy počet falešných mágů, spiritistických médií, pouťových jasnovidců a jiných podvodníků řádově překonal počet lidí disponujících skutečnými okultními schopnostmi. V té chvíli nastala druhá fáze, v níž členové lóže infiltrovali vznikající okultní skupiny a řády a do jejich systémů implantovali takové množství nesmyslů, že je tím v očích vědecké komunity zcela znevěrohodnily. Vtip spočíval v tom, že členové lóže sami disponovali tou či onou měrou zvláštních schopností a členy společenstev přesvědčili, že tyto schopnosti nabyli právě díky aplikaci výše zmíněných nesmyslů. Často transformovali celé zednářské lóže v podivné a nevěrohodné okultní spolky a jejich mistrovským dílem bylo v tomto směru založení okultního řádu Zlatý úsvit (The Golden Dawn). Další příslušníci Nox Perpetua, povětšinou ti, kteří žádnými okultními silami nedisponovali, infiltrovali do Společnosti pro okultní výzkum (Society for Psychical Research), pomáhali v odhalování podvodů a dohlíželi, aby zprávy o skutečných okultních fenoménech byly co nejvíce bagatelizovány. Tento model, jak uvádí Cohen, doplněný občas o nějaké to „zmizení“ nepohodlných a příliš zvědavých jedinců, uspokojivě funguje dodnes. Členy lóže můžeme nalézt mezi různými falešnými guruy, okultisty všeho druhu, psychotroniky a podobně, ale také v celosvětově rozšířených klubech skeptiků, kteří tyto podvodníky, často přímo své bratry „odhalují“. Zde je třeba zdůraznit, že posláním skeptických klubů není a nikdy nebylo odradit lidi od víry v okultní fenomény, jak se naivně domnívají jejich nezasvěcení členové, ale odradit od takové víry pouze badatele! Autor zmiňuje, že například známý iluzionista a „kladivo na šarlatány“ James Randi patří ke špičkám lóže Nox Perpetua a jeho nabídka milionu dolarů tomu, kdo prokáže parapsychologické schopnosti, slouží mimo jiné k zachycení výjimečně schopných a talentovaných jedinců, kteří jsou následně buď získání pro lóži, nebo podplácením a výhrůžkami donuceni, aby své schopnosti veřejně neprezentovali. Ty, kteří dělají potíže, obvykle postihne nějaká fatální nehoda. A konečně zde existuje utajený vědecký výzkum okultních fenoménů, který je plně v moci členů lóže a jehož výsledky jsou utajovány před všemi kromě několika málo vyvolených.
Zdá se, že tento ďábelský plán velice dobře funguje. Zájem o výzkum parapsychologie po jistém oživení v šedesátých letech klesl díky působení speciálně proškolených podvodníků spolupracujících s odborníky na jejich odhalování na minimum, a každý, kdo by se tím chtěl vážně zabývat, by musel čelit nebezpečí výsměchu, který je často stejně silnou zbraní jako pohrůžka smrtí. Ne-li silnější.
Jak tuto knihu zhodnotit? Je to paranoidní blud nebo realita? Vydal autor knihu vlastním nákladem a poté zmizel ze světa proto, že musel čelit dobře organizovanému zákeřnému nepříteli nebo proto, že jeho tvrzení byla vyfabulovaná? Je fakt, že zřejmě neexistuje žádná další stopa po autorovi toho jména, nicméně je možné, že použil pseudonym. Zarážející je, že mu jeho knihu nebyl nikdo ochoten vydat a to přesto, že ve Spojených státech vychází velké množství konspirologické literatury všeho druhu. Proč právě tato kniha narazila na neochotu vydavatelů? Osobně mám nedůvěru k teoriím, které zahrnují rozsáhlá celosvětová spiknutí, protože mám pocit, že jsou popsána příliš dokonale a že – pokud by byla reálná – by v nich měl více fungovat lidský faktor v podobě upřednostňování osobních zájmů nad zájmy skupiny. Kniha je místy hodně přesvědčivá, potíž je v tom, že mnohé argumenty jsou pro našince zcela neověřitelné. Ale ať již je kniha popisem skutečnosti nebo paranoidní fabulací, vede čtenáře k přemýšlení o tom, jakými cestami se ubíralo vědecké bádání ve vztahu k okultním fenoménům, což je velmi hodnotné téma pro psychologii a sociologii vědy bez ohledu na to, zda za tím vším stojí bdělá lóže Nox Perpetua.
COHEN, I. The Psychic Conspiracy. Boston, 1992. 302s.