Malá vtězství

Dílčími postupy lze dojít hodně daleko.
z knihy O radostech lidské duše , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Katedrály jsou obdivuhodné, protože je stavěli lidé, kteří měli dogmata. My máme jen názory, ale názory nestačí na postavení katedrál.
(H. Heine)

Má-li být realizována jakákoliv stavba, jsou pro ni bezpodmínečně nutné dobré plány a stavební materiál. Ze samotné myšlenky se nepostaví ani ptačí krmítko. Podobně nelze dokončit studium, chybí-li vůle, píle a nadání. Jen z pouhého zájmu o obor ještě také nikdo neudělal doktorát.

Ovšem k tomu, aby byla dokončena stavba či studium, nestačí jakékoliv plány, materiály či nadání. Má-li stavitel pouze cihly, nepostaví most, protože mu chybí kámen a železo. Má-li student vynikající matematické nadání, nemusí ještě vystudovat konzervatoř, pokud mu chybí hudební sluch.

Podobně bychom měli uvažovat také o cílech, ke kterým chceme dojít - zda jsou pro nás dostupné, či nikoliv. Uděláme-li pokus a podržíme půl metru nad psí hlavou lákavou pochoutku, pes se několikrát pokusí vyskočit, aby pamlsek uchopil. Pokud mu dáme dobrotu až ke stropu, pes se na ni jen mlsně podívá a nevyskočí ani jednou. Zvíře, o kterém si myslíme, že je hloupější než člověk, často ví, zda je něco nad jeho síly, nebo není. Mnozí z nás si ale příklad z moudrého psa neberou. Stanovují si tak nemožně vysoké cíle, že každý výskok k nim je spojen s těžkým pádem dolů. A je spojen i se zklamáním a frustrací.
Je proto ideální, abychom si stanovili vždy takové cíle, které jsou jen o něco vyšší, než je náš běžný dosah, abychom se museli, byť opakovaně, snažit o jejich uchopení. A když jich dosáhneme, stanovme si cíle nové, opět o něco vyšší... Takovými dílčími postupy lze potom dojít hodně vysoko.

K radosti lidské duše přispívá dosažení každého malého úspěchu. Velké úspěchy přicházejí jen občas, zatímco malých lze dosáhnout každý den. A k nutnosti rozumného plánování nás vede i Ježíšův příběh v Lukášově evangeliu, kde se hovoří o staviteli věže a králi, který se chystá vytáhnout do boje.

Autor: Max Kašparů