Opravdovost

Půjdeme-li kolem základní školy a z otevřeného okna uslyšíme žáka, který při hodině matematiky dává špatné odpovědi, nesmíme si rázem myslet, že je v krizi násobilka nebo škola. Uslyšíme-li sousedova synka, coby žáka hudební školy, jak falešně hraje stupnice, nemůžeme prohlásit, že je v úpadku celé umění. Ani poctivá věda, ani krásno se
do krize či úpadku dostat nemohou. V těch může být buď zdravé uvažování počtáře, který chybně násobí čísla, nebo prstoklad muzikanta, který sice tiskne klávesu relativně dobře, ale absolutně jinou. Často slyším podobný názor, že v současné době je v krizi křesťanská víra. Není. V krizi je současný člověk, který si říká „věřící“.
Kdo se neučí poctivě matiku, necvičí stupnice a nežije opravdově svoji víru, nemůže dosáhnout ničeho jiného než špatného výsledku. Proto jsou falešné melodie, chybné výpočty i pokřivená víra produktem lidské neopravdovosti a nepoctivosti. Není ale celý lidský život ve své mnohotvárnosti a složitosti jednou velikou syntézou právě onoho umění, poznávání a duchovních hodnot? Je bezesporu pravda, že vytvořit v životě cokoliv hodnotného – ať už v oblasti umění, vědy nebo náboženství –, předpokládá nejen nezbytně nutné podmínky
a schopnosti darované Boží milostí, ale také naši osobní poctivost.
K radosti lidské duše přispěje opravdovost v konání. Jakub dotvrzuje, jak velikou moc má opravdová modlitba spravedlivého, a apoštol Petr dodává, že opravdová láska i mnoho hříchů překryje.

(O radostech lidské duše s Maxem Kašparů, Karmelitánské nakladatelství 2008)