A co když zjistím, že Babiš v něčem prospívá?

Na podzim 2014 jsme založili v internetovém Deníku Referendum reportážní oddělení. Shodli jsme se, že se chceme soustředit na témata opomíjená velkými českými médii, mimo jiné také na podnikání majitelů největších českých deníků, Zdeňka Bakaly a Andreje Babiše.
O tom, že Zdeněk Bakala se chová jako „gauner“, existoval už tehdy soudní verdikt a šlo o to ilustrovat, co přesně to znamená. Reportáže Saši Uhlové o životě nájemníků v bytech OKD zcizených Bakalou vyšly v Deníku Referendum během let 2015 a 2016.
Andrej Babiš byl ale tvrdší oříšek. Vstoupil do politiky. Stal se ministrem financí, koupil si dva velké deníky MF Dnes a Lidové noviny, Rádio Impuls. Spousta lidí s ním spojovala naděje. V Brně, kde máme hlavní redakci, se právě tehdy stal primátorem všeobecně dosti uznávaný Petr Vokřál, zvolený za ANO.
Zuzana Vlasatá, které v redakci úkol zabývat se Andrejem Babišem připadl, tak přišla krátce po začátku své práce s otázkou: „No a co když zjistím, že někde opravdu něco zlepšuje? Budeme o tom psát?“ Bez zaváhání jsem odpověděl: „Samozřejmě.“ O Babišovi jsme všichni měli své pochybnosti, ale dohromady jsme o něm nic moc nevěděli. A i když máme svůj pohled na svět, fakta jsou v naší představě o novinářské práci posvátná.
O to větší vzrušení zavládlo, když o pár týdnů později přišla do redakce a řekla: „Mám tak úžasnou věc, že než o tom budeme psát, měl bys s tím člověkem mluvit i ty. Chci si být jistá.“ Tak jsme společně vyrazili za zemědělcem Bohumírem Radou. Tvrdil, že ho Andrej Babiš gaunerskými metodami připravil o Agro Jevišovice. A že ví o dalších podobných případech, zejména o Kosteleckých uzeninách. Potvrdilo se, že je to největší případ, kterým jsme se v historii Deníku Referendum zabývali. Tak začal dvouletý příběh reportérské práce, jejíž výsledek právě držíte v ruce.
Během ověřování Radova případu nám od něj přišla zpráva, že mu Babiš spálil pole. Informace z našeho článku tehdy převzala spousta českých médií, a tak naše práce poprvé vstoupila v obecnější povědo¬mí. Poté, co jsme popsali, jak Andrej Babiš připravil řezníky o Kos¬telecké uzeniny, se nám začaly další oběti Babišova řízení Agrofertu ozývat samy. A my jsme si začali uvědomovat další souvislosti.
Pochopili jsme, že základním předmětem podnikání Andreje Babiše není zemědělství, kterému nerozumí a které ho ani nezajímá. Jeho základním zdrojem příjmů je stát: příjmy z veřejných rozpočtů, státní zakázky, dotace, daňové úlevy, investiční pobídky a úpravy regulací tak, aby vše sloužilo především jeho osobnímu ekonomickému zájmu. Zvláštní pozornost jsme věnovali jeho mnohamiliardovému řepkovému tunelu na veřejné rozpočty.
Takřka zákonitě proto Babišova cesta vedla do politiky. V oslabeném a v mnoha ohledech nedobře fungujícím státě roste poptávka po velkých změnách. Není tedy divu, že spousta lidí začala upínat své naděje k člověku, který se prezentuje jako úspěšný podnikatel a který slibuje, že metody, jež mu přinesly osobní úspěch, přenese do řízení státu.
Žijí tu přece miliony lidí, kteří s Babišem nemají žádnou osobní zkušenost, ale znají jen jeho mediální obrázek, pečlivě kašírovaný špičkovými profesionály a v neposlední řadě i jeho vlastními médii. Touha po změnách v řízení státu je tedy oprávněná a pochopitelná. A není to jen věc České republiky. Nespokojenost se současným stavem evropských demokracií můžeme pozorovat všude kolem sebe.Andrej Babiš ale takovou změnu nepředstavuje. Po dvou letech práce jsme si jisti, že v politice je především proto, aby hájil své vlastní finanční zájmy. Je to mimořádně obratný a nebezpečný podvodník, hrozba, s jakou jsme se od roku 1989 nesetkali. Pokud mu dovolíme, aby zřídil stát jako svou firmu, nedivme se potom, že se ke každému z nás bude chovat jako ke svému zaměstnanci.