Padesát odstínů ghostingu: Vztah včera, ticho dnes, trauma napořád

Co to udělá s psychikou, když nás někdo „ghostne“, a proč to bolí víc než rozchod?

Když nás někdo náhle opustí, aniž by řekl jediné slovo, zůstává po něm prázdné ticho, které bolí. Pro člověka, který vás nechá utápět se v pochybách, znamená ghosting easy way out ze situace, kterou pravděpodobně nemá odvahu řešit osobně a narovinu. Pro ty, kdo se ale ocitnou na druhé straně barikády, obvykle hluboký zásah do duše.

A nemusí to být zrovna ta „nejtěžší“ forma ghostingu, která je však paradoxně ze všech jeho nuancí „nejférovější“: plnohodnotný ghosting, kdy se po dotyčné/-m slehne zem i sociální sítě, sousedé potvrdí, že v místě bydliště byli nedávno stěhováci, a telefon padá do hlasové schránky i na tisící pokus. To je ze všech špatných variant ještě ta nejpříznivější – čistý řez, který sice zasáhne hluboko, ale protože žádná naděje už nepřijde, rána už se jen hojí, nebo alespoň úspěšně pokryje zjizvenou tkání. Co bolí v konečném důsledku víc, jsou občasné záblesky naděje, že jste si to všechno jen špatně vyložili jako nezájem. Ty totiž znovu a znovu otevírají zranění už částečně zhojená a sypou do nich sůl:

Soft ghosting: dotyčný/-á si přečte zprávy, ale neodpovídá
Slow fading aka caspering: komunikace slábne postupně, odpovědi jsou méně časté, kratší, až úplně ustanou
Breadcrumbing: dotyčný/-á občas napíše nebo zareaguje, jen aby svůj protějšek udržel „v pohotovosti“. Intenzivněji komunikuje jen v případě, že z toho má nějaký prospěch.
Zombieing: po delším ghostingu se zničehonic znovu ozve, jako by se nic nestalo.
Orbiting: Přestane komunikovat, ale stále sleduje sociální sítě protějšku, občas zareaguje na příspěvek, přímé komunikaci se ale vyhýbá.
Příběh Kláry: Když zmizí, co zůstane?
Klára (18) se seznámila s Lukášem (21) přes seznamku. Zpočátku si psali každý den několik týdnů. Klára měla pocit, že ho zná snad odjakživa. „Těšila jsem se, až se konečně uvidíme. Nejdřív psal, jak se těší, až mě pozná. Ale čím více se blížilo datum našeho setkání, tím více konverzace z jeho strany uvadala,“ vzpomíná Klára.

A pak najednou, jako když utne. Jeho profil zmizel stejně jako jeho zprávy. Bez jediného slova. „Vůbec jsem nevěděla, co se stalo. Dávala jsem si to za vinu, že jsem mu napsala něco nevhodného,“ pokračuje.

Nakonec se musela smířit s tím, že někdy lidé odcházejí, aniž by vysvětlili proč. „Bylo to bolestné, ale postupně jsem pochopila, že to není moje chyba. Někdy prostě člověk druhému nestačí, nebo jednoduše zmizí.“ Podobné zkušenosti potvrzují i vědecké studie – ukazují, že ghosting u mladých lidí výrazně zasahuje do psychiky a může zhoršovat sebevědomí, pocit bezpečí ve vztazích a důvěru k ostatním.

Psycholožky Sylvie Navarové jsme se zeptali, proč vlastně ghosting bolí, jak se projevuje u různých věkových skupin a jak se jeho psychologickým následkům bránit, aniž bychom ztráceli sami sebe:

Mění se vnímání a účinky ghostingu s věkem (dospívající vs. dospělí)?
Ano, věk hraje významnou roli. Dospívající vnímají ghosting velmi intenzivně, protože se jejich identita a sebehodnocení teprve utváří. Ztráta kontaktu nebo ignorování zpráv se pro ně snadno stává potvrzením pocitu odmítnutí či méněcennosti.

Současně mladší využívají ghosting záměrně, například v procesu namlouvání jako novodobou „balící“ techniku. Nové podoby „dvoření se“ – tichá hra trpělivosti: kdo déle vydrží mlčet, ten „získává navrch“ a současně vyvolává zájem a touhu u druhého. V praxi jde však o manipulaci s dostupností a strategické posilování vlastní hodnoty vzácností.

U starších lidí ghosting už nebývá takovým šokem jako u dospívajících, protože se s ním setkali opakovaně a svou identitu (sebepojetí) již mají stabilizovanou. Nejde tedy tolik o akutní emoční bolest, ale spíš o kumulovanou zkušenost, která vede k pocitu vyčerpání a klesající důvěry v seznamování – v konkrétního jedince i obecně v online prostor.

Jak digitální prostředí a „rychlé“ online vztahy podporují ghosting – je to jen pohodlnost?
Digitální prostředí přináší rychlé signály pozornosti (awareness cues, např. „přečteno“), které zvyšují sklon přisuzovat chybějící rychlé odpovědi větší váhu. Zároveň přináší příležitost pro taktizování s dostupností (cool delay – záměrné prodlení v odpovědi, „nezobrazení“) a breadcrumbing – „drolení drobků“ pozornosti, kdy druhému posíláme jen malé, nepravidelné signály zájmu, například občasnou zprávu, like či emoji.


PhDr. Sylvie Navarová
Psycholožka, psychoterapeutka, supervizorka a koučka. Vystudovala psychologii a personální management na Univerzitě Palackého v Olomouci. Absolvovala pětiletý psychoterapeutický i hypnoterapeutický výcvik, ve kterém dnes působí také jako lektorka. Vede Centrum psychologických služeb v Ostravě a Školu manažerského rozvoje (ŠMR), ve své práci propojuje vědecké poznatky s praktickými zkušenostmi a klade důraz na lidskost a autentičnost. (foto: se svolením)

V průzkumech navíc 20–33 % lidí hodnotí ghosting jako „v zásadě přijatelný způsob“ ukončení kontaktu – tedy nejde jen o pohodlnost, ale i o posun sociálních norem.

Aktivuje ghosting „bolest sociálního odmítnutí“ v mozku?
Prožívání ghostingu je formou nejasné ztráty (ambiguous loss), ztráty bez jasného konce a bez možnosti uzavření. Člověk zůstává „v meziprostoru“ nejistoty, což typicky vede ke zmatku, úzkosti a dlouhodobému smutku. Pojem zavedla rodinná terapeutka Pauline Boss.

Když nás někdo náhle přestane kontaktovat, mozek reaguje podobně, jako kdybychom utrpěli fyzické zranění. Proto ghosting opravdu bolí, i když nejde o přímé ublížení. Nejistota nás navíc drží v neustálém napětí, jako bychom pořád čekali na odpověď. A protože mozek zároveň posiluje vzpomínky na to, co pro nás bylo důležité, znovu a znovu se vracíme k člověku, který zmizel. I proto je tak těžké situaci uzavřít a posunout se dál.

Jak tomu zabránit
Rozlište situaci: jde o nezáměrné neodpovídání vs. nezájem druhého vs. záměrnou kontrolu či manipulaci.

Ověřte si to (jen 1×): „V posledních týdnech je naše komunikace nepravidelná. Vyhovuje mi, když si napíšeme alespoň obden. Je to pro tebe reálné?“
Hranice: bez jasné odpovědi → ukončit vztah a přesunout pozornost jinam.
Self-care: vnímat vlastní emoce, vrátit se k aktivitám stabilizujícím denní režim; pamatovat, že ghosting často vypovídá víc o iniciátorovi než o „hodnotě“ oběti.
Tyto kroky pomáhají zmírnit pocit nejistoty a zabránit tomu, abychom zůstali „uvěznění“ v nejasném stavu ztráty – tedy v situaci, kdy nevíme, co se stalo, a nemůžeme ji uzavřít.

Martina Malá flowee