Peklo na zemi, aneb moje autobiografie.

Peklo na zemi,
aneb
moje autobiografie.




Živote pozemský, veď mne dál,
ať moje cesty míří do Nebe,
i když tu nejsem král,
ale jen obyčejný člověk na Zemi
a cítím se jak v Pekle otrokem.
Očistec pozemský je na zemi pro ty,
co půjdou rovnou do Nebe
a Rájem zdá se těm,
co vejdou do Podsvětí po své smrti.

Jsem matka čtyř dětí a žena středního věku, je to super období, kdy tento světský systém nutí unavenou matku z domácnosti do pracovního procesu. Po čtyřech letech práce v masně, coby dělník v potravinářské výrobě se cítím velmi bídně, skoro jako v té písni: Černý muž pod bičem otrokáře žil.
Zatímco většina mužských se v masně šetří, sedí v kancelářích a nebo jen tak pobíhají, my ženy, co porodily a vychovaly čtyři děti, stojíme ve čtyřech stupních u hnusných stolů a navážíme si plné palety beden se salámy, chodíme s krabicemi u nosu a u stolů pěkně jako mechanické stroje sypeme balené salámy do krabic, na rukách bílé pracovní rukavice, oblečeni ve dvou svetrech a teplákách a obaleni bílou halenou a kalhoty, vlasy svázané do uzlu, někdo čepku, já čelenku a povinnou síťku na hlavě,aby nám nevykukoval ani jeden vlásek, v tomto ponižujícím ohozu, už skoro nikdo nevypadá jako člověk.

Práce, kterou vykonávám, je ve skutečnosti nájemná pracovní činnost, při které vyvíjím úsilí jako dobrý mechanický stroj, to jest ze živé myslící bytosti musí se stát jakýsi mechanický a odolný automat, co stále počítá většinou: sedm, sedm a nebo šest, pět, někdy deset... na začátku musím projít celou dílnu a všechny další skladovací prostory a podle objednávek na stole si najít vhodnou paletu se salámem, při tom musím dbát na, abych si nevzala materiál, který skládá někdo jiný, nebo se dočkám sprostého řevu kolegyně, která se nejspíš do poslední chvíle pásla jako dobytek na louce... z úst všech lidí kolem se celých osm hodin ozývá samé "Vole!" a to na začátku, uprostřed i na konci vět. je to super, skoro nechápu, jak může mít někdo tolik slobních parazitů v jazyce. Pochopitelně všechna slova nejsou ozdobená jenom volem, ale i dalšími peprnějšími výrazy, co hrubě pojmenovávají ženské a mužské přirození, jak jinak, pak ještě většina pracovníků nachází oblibu v exkrementech a jejich konání.... to je hovna a sraní... jak jinak, to jsou zkrátka ta správná slova do úst nemyslícího otroka, který pilně pracuje v továrně na Babiše, jenž skoro všechno v této zemi skoupil a je všeho platným majitelem a naším pánem.

Jsme uprostřed systému tržního hospodářství, takzvaného kapitalistického systému a demokracie zároveň. Cítím to ovšem víc jak lepší otrokářský systém, pokud se z tohoto systému chce někdo ulít, musí si vzít dovolenou a nebo jít marodit, případně skvělé zaměstnání na nucených pracech opustit a ocitnout se na úřadě, který mu dá malou almužničku, aby mohl třikrát týdně jezdit po všech pracovních místech a hledat si práci, kterou nechce a nemůže ani dělat... Systém.

Možná mne za tento panflet na masnu a celý systém, jehož jsem věcnou součástí i zavřou a nebo z práce vyhodí na dlažbu, ale je mi to fuk, už ve mně nějak přeteklo a musí to ze mne ven!


...

Pokračování někdy příště,až se zase odhodlám...
a ze všech slov a myšlenek pak knihu poskládám
s názvem" Peklo na Zemi".