Pochvala

„Můj otec byl mrzout a neustále mě kritizoval. Když jsem byl malý, velmi jsem se snažil vyhovět mu, ale zdálo se, že se neumí překonat a říci o mně něco pozitivního. Několik let po jeho smrti jsem se potkal s několika jeho přáteli. Vzpomínali kromě jiného i na to, jak mě otec vždycky chválil. Velice mě to překvapilo. Vůbec jsem netušil, že byl na mě otec hrdý.“
Podobné smutné výroky by zmizely, kdybychom se rozhodli obrátit skóre napomínání ku povzbuzování na 1 : 9. Jinak řečeno, jedna pochvala často následuje až po devíti napomenutích. Když náš syn na otázku: „Co jsi dnes dostal ve škole?“ odpověděl: „Jedničku a trojku“, obvykle následovala výčitka: „A z čeho ta trojka?“
Proč je nám tak zatěžko vyslovit pochvalu? Dobrý Bůh nám daroval život také proto, abychom se naučili jedni druhé povzbuzovat a milovat. Věty jako „mám tě rád“ nebo „tohle umíš skvěle, jde ti to“ mají schopnost prozářit život každého z nás. Děti na povzbuzení reagují radostným úsměvem, rodiče budou dojati a přátelé si budou vaši pochvalu dlouhou dobu pamatovat. Nebojme se vyjádřit, jak si lidí kolem nás vážíme. Učme se chválit, povzbuzovat a potěšovat.
(V Boží blízkosti, Advent-Orion 2005)