Poutník

Povím vám jeden ze svých oblíbených příběhů. Je to příběh o muži, který odchází z jedné vesnice v Indii, a potká člověka, kterému v Indii říkáme sanjásin. Sanjásin je toulavý žebravý mnich. Dosáhl osvícení, považuje celý svět za svůj domov a oblohu za střechu, a věří, že Bůh je jeho otec a postará se o něj. Přechází z místa na místo podobně, jako my ve svém domě přecházíme z jedné místnosti do jiné.
Takže ten potulný sanjásin potká vesničana, a ten, když ho uvidí, povídá: „Tomu nemohu uvěřit.“ A sanjásin se ptá: „Čemu nemůžeš uvěřit?“ Vesničan odpoví: „Včera v noci jsem měl o tobě sen. Zdálo se mi, jak mi Pán Višnu říká: ́Zítra dopoledne odejdeš kolem jedenácté z vesnice a narazíš na potulného sanjásina.̀ No a právě teď jsem tě potkal.“
„A co ti ještě Pán Višnu řekl?“ ptá se sanjásin. A muž říká: „Řekl mi, že když mi ten sanjásin dá drahokam, stanu se nejbohatším člověkem na celém světě! Dal bys mi ten kámen?“ „Okamžik,“ povídá sanjásin a začne prohledávat svou mošnu. A pak se ptá: „Mohl by tohle být ten kámen, o kterém hovoříš?“ Muž nevěří svým očím, protože sanjásin drží v ruce diamant, největší diamant na světě.
Vesničan svírá diamant v ruce a po chvíli říká: „Mohl bych ho dostat?“ A sanjásin odpoví: „Samozřejmě že ho můžeš dostat. Našel jsem ho v lese. Klidně si ho vezmi.“ Pak šel dál a na okraji vesnice se posadil pod strom. Muž sevřel diamant a byl nesmírně šťasten.
Takže vesničan má ten diamant. Ale pak, místo aby šel domů, se taky posadí pod strom a stráví tam celý den, ponořený v myšlenkách. K večeru přijde ke stromu, pod kterým sedí sanjásin, vrátí mu diamant a říká: „Mohl bys pro mě něco udělat?“ „Co?“ ptá se sanjásin. A vesničan na to: „Můžeš mi dát to bohatství, díky kterému se dokážeš tak snadno rozloučit s touto věcí?“

(Čirá radost, Portál 2012)