Přežil sedm let zamrzlý v moři u Grónska. Společnost mu dělala medvědice

Je to příběh o hrdinství. Příběh o nezdolné vůli přežít v ledové divočině. Příběh o samotě zasévající šílenství. Příběh Bruce Gordona fascinuje i po více jak 250 letech.

Článek
Psal se rok 1757. Ze skotského Aberdeenu právě vyplula rybářská loď Anne Forbes. Mířila do severních lovišť v chladných vodách mezi Islandem a Grónskem. V mrazivých končinách Dánského průlivu se to v té době jen hemžilo velrybami. Moc dobře to věděl i svérázný kapitán Hughes a jeho posádka. S vidinou snadného úlovku držela Anne Forbes severní kurz.

Blázen za kormidlem

Ona vidina se začala brzo naplňovat. Námořníci nabíjeli harpuny a lovili jednoho kytovce za druhým. Podpalubí se začalo rychle plnit vypreparovaným velrybím tukem a také charakteristickým odporným zápachem, který ho doprovázel. Loď se pod tíhou hutného nákladu nořila hlouběji a hlouběji do mrazivých vod.

Kapitán ale stále neměl dost. Dál držel severní kurz v naději na ještě bohatší úlovek a nedbal přitom, že se kvapem blíží podzim. V tom čase začínají vody okolo severních oblastí Grónska rychle zamrzat. A právě do těch vod Anne Forbes mířila. Námořníky zachvátil strach. Ale Hughes byl neoblomný. Ledabyle odbyl každého, kdo pochyboval o jeho plánu. Často přisadil ještě chvástavou poznámku. Tu, že doplul s lodí i na severní pól, tu, že je to přece stejně daleko do Skotska jako do Číny. Všichni na palubě seznali, že zešílel.

Připlula v sudu přes oceán. Hruškovice RUDOLF JELÍNEK vzniká v dalekém Chile. Jak chutná?
Seznam Advertorial

Jednoho odpoledne začal proud unášet Anne Forbes ještě více na sever. Všude okolo najednou byla neprostupná bílá mlha a po hladině se plavily ledové kry dvakrát větší než celá loď. Strach v ten okamžik ovládl i šíleného kapitána Hughese. Okamžitě zavelel nabrat jižní kurz. Jenže proud byl příliš silný.

Jako Titanik

Mladý Bruce Gordon stál na palubě a tiše se modlil. V tu chvíli ho něco udeřilo do tváře. Byla to kapitánova ruka. „Na vrchol stěžně!“, zaburácel rumem posilněný Hughes. Promrzlý Gordon se vyšplhal nahoru a shlížel na peklo, které námořníky obklopovalo. Anne Forbes byla najednou uprostřed hor. Hor tvořených ledovými obry.

Gordon stihl odříkat jen pár modliteb v hukotu kapitánova řevu a stalo se neodvratné. Loď najela do jedné z masivních ker. Ozvala se strašná rána. Paluba Anne Forbes byla vmžiku pod hladinou. Voda z ní smetla všechny námořníky jako velká vlna malé kraby na pláži. Celé plavidlo se v tom okamžiku překotilo na pravý bok. Ze stěžně se stal katapult. Bruce Gordon najednou letěl vzduchem vstříc bílé stěně. Pak byla tma.

Když se probral, ležel na ledové kře a v moři okolo plavala bezvládná těla jeho kamarádů. Po chvíli se hladina zavlnila a z vody se vynořil kýl Anne Forbes. Loď chvíli plula podpalubím vzhůru, aby se po čase zasekla v průrvě jedné z ledových ker. Netrvalo dlouho a vrak lodi s kýlem trčícím vysoko do vzduchu přimrzl k ledu.

Jak přežít

Bruce Gordon věděl, že trup lodi a to, co ukrývá, je jeho jedinou nadějí na přežití. Jenže kra, na které uvázl on, se od vraku lodi stále vzdalovala. Musel jednat rychle. Skočil do mrazivých vod a usilovně plaval vstříc vraku. Voda byla ledová. Celé jeho tělo se v křeči třáslo, ale on plaval dál. Dokázal to. Po chvíli se celý promrzlý škrábal na trup. Rozbil jedno z okének a proklouzl do kajuty. Byla to kapitánova kajuta. Až na to, že teď Gordon chodil po stropě a nad hlavou měl podlahu. I tak bylo vybavení kajuty vcelku neporušené. Námořník tam našel, co potřeboval. Včetně truhly s téměř suchým oblečením.

V lodní kuchyni objevil zásoby. Dost zásob pro celou posádku na zbytek dlouhé výpravy. Najedl se k prasknutí a odbelhal se zpátky do kapitánovy kajuty. Usnul, zatímco dovnitř s hukotem proudil ledový vzduch skrz rozbité okénko.

Probudil ho hřmotný rykot. Pohlédl okénkem ven a na kře spatřil asi tucet ledních medvědů. Vypadali hladově. Gordon nelenil a začal se poohlížet, zda na lodi nezůstaly nějaké zbraně. Našel harpunu a šavli. V kuchyni objevil rošt, vklínil do něj nože, háky a jiné ostré předměty a za pomocí hřebů s ním zatarasil jediný vstup do lodi. To alespoň prozatím medvědy odradí, pomyslel si.

Nancy

Jednoho dne, zrovna když na lodi hledal další zásoby, uslyšel ránu. Pak několik dalších. A pak ji uviděl. Stála proti němu tváří v tvář. Ohromná medvědice si našla cestu do útrob plavidla. Její hlad byl silnější než strach. Strhnul se vražedný souboj. Gordon měl u sebe naštěstí nalezenou harpunu. Jinak by neměl sebemenší šanci. Dobře mířenou ranou medvědici skolil. Stáhl ji z kůže a najednou měl na sobě teplý medvědí kožich.

Dalšího dne ho v lodi vyrušil jiný medvěd. Tentokrát to bylo malé medvídě. Hledalo matku. Netrvalo dlouho a Gordon pochopil. Předešlého dne ji stáhl z kůže. Medvídě se k němu začalo lísat. Z jeho kožichu matku cítilo. Gordon byl smutný. Najednou měl chuť kožich zahodit. Ale měl strach. Nejprve se bál, že bez něj umrzne. Pak mu ale malá bílá koule položila hlavu do klína. Seděl tam a drbal ledního medvěda jako malého psa. V tu chvíli se začal bát, že se bez kožichu medvíděti odcizí. Dal jí jméno Nancy.

Od té doby žili v kapitánově kajutě spolu. Spali vedle sebe, aby se zahřáli. Gordon tam dokonce zřídil malá kamínka, do kterých přikládal kusy lodi. Živi byli ze zásob pro posádku, z rybího tuku a z ryb, které Nancy ulovila. Naštěstí bylo zásob dost a v chladu se nekazily.

Jednoho rána se loď rozechvěla. Ledová kra se rozpadla na kusy a vrak Anne Forbes driftoval dnem vzhůru ledovým polem. S Gordonem a Nancy v podpalubí.

Zmrznout a roztát

Tak to šlo dál několik let. Počátkem podzimu trosečníci s lodí přimrzli k některé z ledových ker. V průběhu léta ledový příkrov zase opustili a driftovali v moři ker. A tak stále dokola. Den za dnem, rok za rokem. Čas plynul. Netrvalo dlouho a z Nancy se stala dospělá medvědice. Pořád se ale s Gordonem mazlila jako předtím. Gordon začal trpět samomluvou. Hovořil s Nancy. Choval se k ní jako k člověku. Probíral s ní útrapy osamělého života. Jeho věrná medvědice mu naslouchala. Sice mlčky. Ale naslouchala. Byl si jistý, že nebýt jí, zešílel by.

Jednoho léta se převrácená loď sunula okolo obrovské ledové kry. Čím blíže jí byli, tím se zvětšovala. Až si Gordon uvědomil, že to není kra. Byla to země. Ba co víc. Na vrcholku kopce spatřil námořník dvě malé tečky. Byli to lidé! Objal kýl lodi a začal jim mávat. Oni mu mávali zpět. Jenže v tu chvíli se proud otočil a unášel je i s Nancy zpět na moře. Sen o záchraně se pomalu rozplýval. Tak daleko by v mrazivé vodě doplavat nedokázal.

Uplynuly další měsíce. Gordon se již pomalu smiřoval s tím, že jim dojdou zásoby a že nejspíš zemře hlady. Trápilo ho, co bude s Nancy. Nikdy nežila sama v divočině. Co s ní bude, až on zemře? Kolik času jim ještě zbývá? Byla to opravdu země? Byli tam skutečně lidé, nebo to byl jen mrazivý přelud?

Konečně země!

Z podobných úvah vytrhl Gordona skřípající zvuk a otřesy. Jejich kra dorazila ke skalnatému poloostrovu. Přistáli. Trosečník si zabalil zásoby jídla, zbraně a kožešin a spolu s věrnou Nancy vyrazili na cestu. Byli více než odhodláni najít civilizaci. Šli mnoho dní ledovou pustinou. Bylo k smrti unavení. Ale touha po záchraně je hnala stále kupředu.

Najednou uslyšeli z pustiny před sebou lidské hlasy. Přešli přes malý hřeben a spatřili zvláštní osadu. Bylo to vskutku nevídané setkání. Jakmile domorodci uviděli vyhublého muže v medvědí kožešině v doprovodu dospělého ledního medvěda, dali se na útěk. Na něco takového nebyli zvyklí ani otužilí Gróňané. Gordon ale pokračoval dál. Objal Nancy kolem krku, aby ukázal, že není nebezpečná. Bál se, aby někdo snad na jeho věrnou přítelkyni ze strachu nevystřelil.

Nestalo se. Místní obyvatelé nakonec mezi sebe přijali Gordona a přes počáteční děs i Nancy. Za pomoci gestikulace mu nakonec vysvětlili, že dorazil do domorodé osady v severním Grónsku.

Volání divočiny nic neutiší

Nancy se však po čase začala chovat zvláštně. Už se ke Gordonovi tolik nelísala. Byla náladová. Vyhledávala spíše samotu. Jednoho dne se Gordon probudil a zjistil, že je Nancy pryč. Utekla do bílé pustiny. Mladík strávil dlouhé dny a týdny tím, že Nancy hledal. Po čase mu došlo, že je jeho snažení marné. Nancy se vrátila do divočiny.

To definitivně předznamenalo Gordonův odchod z osady. Sbalil si všechny své věci a nějaké zásoby do kánoe, zapřáhl si ji za záda a vyrazil podél pobřeží na jih. Mířil do míst, kde lze podle domorodců nejčastěji spatřit proplouvající lodě. Po mnoha náročných dnech putování se se zásobami nalodil na kánoi a pádloval jižním směrem. Jak velká asi musela být zoufalost člověka, aby se pustil do tak nejistého podniku. Bez dostatku zásob, bez mapy, bez zdroje světla, vydat se sám na kanoi přes ledové moře. S naprosto minimální šancí na záchranu. Už už omdléval vysílením.

Když tu náhle spatřil loď. Nejprve si myslel, že jde znovu o přelud. V bezradnosti zůstal opřený hlavou o pádlo. K smrti unavený. Už se smiřoval s tím, že na moři přece jen najde smrt. Když tu uslyšel volání námořníků. Opravdu to byla loď! Viděli ho! Gordonovo nadšení nebralo konce. Když vstupoval na palubu, klepala se mu radostí kolena. Byl zachráněn.

Jak se ukázalo, strůjcem jeho spásy byla holandská velrybářská loď Briel.

Někteří námořníci uměli trochu anglicky. Gordon jim celou zpáteční cestu doslova vymlouval díru do hlavy. Bylo to poprvé po letech, kdy někdo rozuměl tomu, co říká. Také díky tomu se dozvěděl, kolik času v divočině strávil. Bylo to téměř sedm let!

Když Briel konečně dorazila ke skotským břehům, nemohl tomu Gordon uvěřit. Konečně se vrátil do vlasti. A každému na potkání vyprávěl svůj neuvěřitelný příběh. Zpočátku ho měli jeho krajané za blázna. Není divu. Nikdo nechtěl věřit tomu, že by někdo mohl přežít tak dlouho ve vraku lodi v takovém prostředí. A navíc s medvědicí po boku.

Jenže do nehostinných končin severního Grónska v té době mířilo stále více velrybářských lodí. A jejich posádky nakonec potvrdily pravdivost Gordonových tvrzení. Zeměpisné údaje, popisy klimatických podmínek na moři a nakonec i setkání s místními obyvateli a způsob jejich života. To všechno odpovídalo skutečnosti.

Jeho jméno na seznamu posádky navždy ztracené Anne Forbes vše jen potvrdilo. Stejně jako Gordonovi současníci, ani my nemáme jinou možnost, než uvěřit tomu, jak neskutečné dobrodružství Bruce Gordon v polovině 18. století v dalekém Grónsku prožil.

Kdo ví, jaký osud nakonec stihl jeho milovanou Nancy.

Zdroje:

https://www.pval.org/cms/lib/NY19000481/Centricity/Domain/200/Polar%20Bear%20named%20NANCY.pdf

https://bushcraftbuddy.com/long-term-wilderness-survival-stories/

https://polarpedia.eu/en/bruce-gordon-and-his-pet-polar-bear/

V H Seznam médium