Příběh o tesaři

Byl jednou jeden tesař již pokročilého věku a připravoval se na odchod do penze. Promluvil si se šéfem o svých plánech skončit s prací, vést spokojenější život po boku své ženy a těšit se z rodiny. Věděl, že mu každý měsíc bude chybět výplata, ale potřeboval odejít do důchodu. Šéf velmi litoval odchodu tak dobrého zaměstnance a jako pozornost mu nabídl, že může postavit ještě jeden poslední dům. Tesař svolil, ale bylo na něm znát, že do práce nevkládá své srdce. Používal materiál špatné kvality a také práce vykazovala jisté nedostatky. Byl to nešťastný způsob ukončení jeho profesního života. Když práci dokončil, přišel si šéf dům prohlédnout. Předal tesaři klíče a řekl: „Ten dům patří tobě. Je to dárek ode mě.“
To byla tragédie! Taková škoda! Kdyby tesař věděl, že dům staví pro sebe, postavil by ho zcela jinak. Musel tak žít v domě, který postavil ne úplně kvalitně a bez nadšení z dobře odvedené práce.

(Další příběhy pro uzdravení duše, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)