Umění potkat člověka I.

Umění vstoupit do skutečného kontaktu s druhým je nejdůležitějším prostředkem naší osobnostní změny.

Naše schopnost přiměřeného, otevřeného a dobrého kontaktu přímo souvisí s naší schopností měnit se a dosahovat vytoužených osobnostních rysů. Dobrý kontakt můžeme chápat přímo jako prostředek změny – mnohé psychologické školy se domnívají, že je to dokonce prostředek nejefektivnější. Zaměříme li se tedy na rozvíjení své schopnosti navodit a udržet přiměřený kontakt, udělali jsme první krok ke skutečné změně.
Dobrý kontakt je neustále živý a proměnlivý. Můžeme jej kontrolovat pouze částečně – musíme v něm být otevření a ochotni nechat se překvapit tím, co přichází. Takový fungující kontakt pak mění nejen svůj obsah a směřování, ale také oba aktéry vztahu.

Jsme tím, (s) kým jsme v kontaktu
Z pohledu dialogické psychologie jsme výslednicí našich předchozích i současných vztahů: s rodiči, kamarády, přáteli. To, co se v kontaktu s významnými druhými často objevovalo, se postupně stalo základem naší osobnosti:
• Objevoval li se v něm strach a nejistota, pak se staly strach a nejistota naší součástí.
• Pokud ve vztahu byla láska a akceptování, stali jsme se lidmi, kteří tuto komponentu mají a v prožívání světa používají.
• Pokud se v něm často objevovala kritika, také to nějakým způsobem proměnilo naši osobnost: stali jsme se kritičtí k ostatním, příliš sebekritičtí, získali jsme malou sebehodnotu, nebo jsme si naopak jako obranu před takovým ohrožujícím kontaktem vybudovali příliš velké, nepřiměřené sebevědomí.
Z uvedených příkladů je jasné, jak silným mechanismem osobnostní změny kontakt je. To platí nejen ve vývoji dítěte, ale i v jakékoli další životní situaci. I naše současné kontakty nás mění, mnohdy více, než jsme si ochotni připustit. Často žijeme v mýtu stálosti své osobnosti – stačí však jen rok či dva nevidět našeho starého kamaráda z dětství, a najednou se divíme, jak se změnil poté, co si našel nového partnera nebo odlišnou práci…
Kontakt tak může mít pozitivní i škodlivou moc. Psychologové a terapeuti využívají více než co jiného právě léčivou sílu kontaktu, na straně druhé například dnes tolik kritizované předváděcí prodejní akce s nechutnou a ponižující davovou manipulací nejsou opět nic jiného než zneužití kontaktu pro vaši přechodnou změnu.
V tomto článku se však zaměříme na jiný aspekt vztahu mezi kontaktem a změnou, a to naší vlastní, aktivní změnou. Změnou, iniciovanou zevnitř, nikoli okolím a prostředím. Je to situace běžná: Chceme se změnit nebo chceme něco změnit. Jakou roli v tom hraje naše schopnost kontaktu s druhými lidmi, prostředím (a tedy obecně i „realitou“ okolo nás)?
Povšimněme si především vztahu mezi naší ochotou (touhou) po změně, naší otevřeností k tomu, co v kontaktu přichází, a naším uvědoměním. Jako přiměřený kontakt chápejme takovou situaci, kdy jsme otevřeni aktuálním prožitkům, akceptujeme druhého člověka v jeho jedinečnosti, máme ochotu měnit se a schopnost uvědomovat si to, co se v nás i okolo nás děje.

Přiměřený kontakt
Tato přiměřenost představuje adekvátní, střední, vyváženou pozici. Z hlediska vlastní změny můžeme v takovém kontaktu jít často až na hranici svých schopností a očekávání či zkusit opatrně stoupnout za ni: projevit nové chování, experimentovat s odlišným přístupem, zkusit něco, co jsme zatím nezkusili.
V případě přiměřeného kontaktu však i toto experimentování bude přiměřené:
• Jsme otevřeni prožitku, tedy jsme také schopni uvidět, kdy je naše experimentování nevhodné, kdy jsme překročili mez a je třeba se stáhnout zpátky.
• Vidíme, jak náš (nový) způsob kontaktu přijímá druhý člověk ve své jedinečnosti (ve své situaci, ve své roli, ve své osobnosti).
• Díky svému uvědomění a otevřenosti vnímáme, zda jdeme dobrým směrem, zda můžeme jít ještě trochu „za hranu“ vyzkoušeného, či zda bychom se měli spíše stáhnout zpět.
• Cítíme, kdy kontakt přestává plynout přirozeně, ale spíše jej někam suneme, a dokážeme se v takovém případě vrátit zpět.
V podobných vlnách stažení otevření, experimentování ústup do známých pozic můžeme procházet neustále: sekundu od sekundy, minutu od minuty: pokaždé jinak, přiměřeně kontaktu (a směru, kterým plyne), přiměřeně sobě, svým pocitům i druhému, jak jej v tomto kontaktu vnímáme.
Jedině tak vybudujeme kreativní kontakt, o kterém jeden z předních existenciálních filozofů 20. století Martin Buber psal jako o „Já Ty“ vztahu. Jedná se o vztah, ve kterém „Já“ vznikám a posouvám se jedině prostřednictvím otevřeného prožitkového doteku s „Ty“ (konkrétním, současným Ty, v jeho aktuální situaci), a „Ty“ vznikáš, uvědomuješ si a posouváš se díky tomuto kontaktu se mnou.

pokračování příště

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz