Přichází ten, kdo není ani miliardářem, ani podnikatelem

Od dob, co se podnik dostal pod křídla Agrofertu, se změnilo úpl¬ně všechno. Během krátké doby skončilo vše, co bylo pro Ba¬bišův holding s nadnárodními aspiracemi a bez jakéhokoli vztahu k Hustopečím jen zbytečnou výstředností.
Z družstevního podniku, řízeného především jako podnik míst¬ních lidí pro potřeby mikroregionu, se stal jen další článek výrobní vertikály agro-chemického gigantu. Agrofert si mohl odškrtnout dalšího odběratele své chemie, krmiv, osiv a nafty – a dodavatele primární zemědělské produkce.
Ostatně právě v roce 2008 se Agrofert konečně stal i jedničkou v oblasti zemědělské prvovýroby, jak Andrej Babiš doznal v roz¬hovoru s příznačným názvem Nejsem miliardář ani podnikatel.
Rozhovor pro časopis Ekonom vedl Jiří Pšenička, jeden z mála novinářů důkladně sledujících Babišovu nebezpečnou dráhu ještě před jeho vstupem do stranické politiky. Díky Pšeničkově práci víme, že Agrofert tehdy vlastnil osmadvacet podniků zemědělské prvovýroby a hospodařil na jednapadesáti tisících hektarech.
Do té doby se nacházel dle svého majitele „v sendviči“: na jed¬né straně potravináři, na straně druhé prvovýroba. Protože Andre¬je Babiše štvaly marže zemědělců, začal kupovat, a to na obou stranách. Potravináři dopadli úplně stejně jako zemědělci, jak jsme popsali na případu Kosteleckých uzenin.
Z původní pestré skladby hustopečského zemědělství zůstal jen chov dojných krav v Uherčicích – mléko pro dnes již rovněž Babišovu Olmu – a notně osekaná rostlinná výroba. Už žádné meruňkové sady, žádná jatka, žádná prasata, žádné uzeniny „do¬opravdy z masa“, žádná séra, žádné orchideje, žádný mák, žádný saflor, žádná kovárna, žádné víno. Vinice Babiš prodal Znovínu, meruňkové sady Rudolfu Jelínkovi.
Podle poslední dostupné výroční zprávy z roku 2014 firma hos¬podaří na 4285 hektarech polí. Za tuto svou činnost má nárok na 31,5 milionu přímých státních dotací. A takto o ní její dnešní vlastník přemýšlí.
Co šlo, se rozprodalo či pronajalo. Vepřín ve Starovicích ke smutku místních dlouho zel prázdnotou. Nedávno areál koupi¬la firma, která balí suché plody – tedy podle některých místních „blbiny“. Jiní starovičtí ale odevzdaně říkají: „Aspoň něco.“
Jestliže v roce 2003 zaměstnával ZVOS Hustopeče podle vý¬roční zprávy 267 lidí a v roce 2007 173, v roce 2014 to bylo jen 89. Na něčem se jistě podepsala ekonomická krize a technologic¬ký vývoj. Srovnáváme-li ale počet pracovních míst před Babišem a po něm, musíme vzít také v potaz, že 1. června 2009 se husto¬pečeský podnik sloučil se sousedním, obdobně velkým podnikem Zemos Velké Němčice.
Samo slučování přineslo hustopečským křivdu, jako by se Sparta stala součástí ani ne snad Slávie, ale rovnou Dukly, a samo o sobě by vydalo na obsáhlý text. Pro nás je ale nyní důležité, že mluvíme-li o decimaci pracovních míst v éře Andreje Babiše, ne¬porovnáváme pouhý úbytek v někdejším hustopečském družstvu, ale hned ve dvou rivalských podnicích dohromady.