Proč jsme v životě stále nespokojení?

Proč jsme ve svých životech často nespokojeni a nenaplněni? Proč proplouváme tak nějak nemastně neslaně jednotlivými dny, aniž bychom si je pořádně užili? Proč už v pondělí úpěnlivě stáčíme oči ke kalendáři a netrpělivě vyhlížíme pátek a s ním začínající toužebný víkend? A proč když už dosáhneme nějaké své mety, najednou nevnímáme její hodnotu a místo toho nás zaplaví pocit zmaru a prázdnoty?

Jsme jako ROSTLINY.
Na počátku je semínko. Skryté, malé semínko, které s dychtivostí využívá všeho, co mu umožní vyklíčit a objevit svět. Semínko, které ukrývá specifické a jedinečné vlastnosti a talenty, jimiž pak obohatí celý venkovní prostor. Jak se těší, až bude moci vydat ze sebe to nejlepší! Vůni, krásu, barvy, léčivé silice, chuť a koření, vitamíny, živiny, vlákninu, kyslík, bezpečí, teplo, stín. Slouží celou svou bytostí k tomu, aby naplnilo smysl své existence. Do poslední své chvíle. A i pak má jasný smysl a odkaz pro své následnice.
I my začínáme svůj život jako zárodek, ve kterém je ukrytý náš specifický život, rosteme a vyvíjíme se v dospělého člověka, vytváříme partnerství a dáváme nové životy našim následovníkům.

V čem se ale od rostlin lišíme?
1. Rostliny přesně vědí, KÝM JSOU. Vědí přesně, jakým druhem jsou, nehrají si na jiné květiny a nechtějí vypadat jinak. Takové, jaké jsou, jsou v pořádku. Ta nejlepší verze sama sebe.
2. Rostliny přesně vědí, PROČ TU JSOU. Nesnaží se vyplodit cizokrajné plody a vůně, aby přitáhly pozornost a byly obdivovány. Už to, kým jsou, samo o sobě stačí a je úžasné!
3. Rostliny přesně vědí, CO PRO SEBE POTŘEBUJÍ. Potřebují 5 věcí nezbytných pro život: teplo a světlo, vzduch, vodu, půdu. Nic víc, nic míň.
4. Rostliny přesně vědí, KOLIK TOHO POTŘEBUJÍ. Jestli mají rády stín, nebo hodně světla, chladnější, nebo teplejší klima, kolik potřebují vody, jaké živiny. Nepřejídají se. Jsou v souladu se sebou a svým okolím. Tady a teď!

A jak to máme my?
1. Často hledáme, KDO JSME. Nevíme to. Tolik jsme poslouchali druhé a reagovali na jejich potřeby, že jsme postupně ztratili svoji identitu. Plníme rozkazy a přání někoho jiného, kdo o nás často nemá vůbec potuchy. Snažíme se zavděčit. Snažíme se vylepšovat. A pořád nejsme spokojení sami se sebou. Druzí s námi nejsou spokojeni. Chybí nám vlastní JÁ, kontury a barvy, chuť a šťavnatost. Jsme přešlechtěné a sami sebou vyčerpané odrůdy. Chybí nám OPRAVDOVOST!
2. A kvůli tomu NEZNÁME SVOJE PROČ. Snažíme se všemožně najít ten náš smysl, to naše uplatnění, to naše místo, kde budeme ohodnoceni a budeme úspěšní. A tak přelétáme často jako včelky z kytky na kytku a hledáme a hledáme. Nebo to někdy vzdáme, protože pociťujeme jen marnost.
3. A proto také NEVÍME, CO PRO SEBE POTŘEBUJEME. Jaké jsou naše zásadní hodnoty, které nám přinášejí zdroj energie? Které důležité věci bychom měli upřednostnit před těmi méně důležitými a těmi zcela pro nás nedůležitými? Tyto otázky si raději neklademe. Bolí. Nejsou lehké. A tak často své životy raději naplňujeme v opačném směru.
4. A proto také NEVÍME KOLIK, NEZNÁME MÍRU. Marníme svůj čas prokrastinací, žijeme životy na sociálních sítích, utíkáme sami před sebou, do zábavy, k alkoholu, k drogám, konzumujeme, přejídáme se, nežijeme v partnerství a utíkáme do volných nebo virtuálních vztahů. Žijeme balastem, vatou, a to nás vyčerpává, ochromuje, bere motivaci a chuť. A čas a prostor pak máme jen možná na pár důležitých, nebo spíše urgentních věcí, které nás dotlačí. A ty zásadní věci, které nás mají naplnit? Dát naší existenci smysl? Kde jsou?

Co a kolik toho vlastně ke svému životu potřebujete? Proč tu jste a kým jste?
Zkuste si na tyto otázky odpovědět každý sám. Zkuste být zase tou svou rostlinou. Pokud v tom tápete a nevíte, jak z toho ven, RÁDA VÁM S TÍM POMOHU.

Lucie Königová
Autorka tohoto článku