Proces globalizace. Globální problémy lidstva. Vliv globalizace na ČR.

Proces globalizace. Globální problémy lidstva. Vliv globalizace na ČR.

Obsah

Hospodářský rozměr globalizace (učebnice str. 105) 2
Politický rozměr globalizace (učebnice str. 105) 2
Kulturní rozměr globalizace (učebnice str. 105) 2
Důsledky globalizace (učebnice str. 105) 2
Globální problémy (učebnice str. 106) 3
Bohatství a chudoba, spotřeba surovin a energie (učebnice str. 106) 3
Populační a sociální problémy (učebnice str. 106) 4
Zhoršování kvality životního prostředí (učebnice str. 106) 4
Bezpečnostní hrozby (učebnice str. 107) 4
Terorismus (učebnice str. 107) 5
Globální sociální problémy (učebnice str. 151) 5
Globalizace (učebnice str. 151) 6
Chudoba třetího světa (učebnice str. 151) 6
Kulturní relativizace (učebnice str. 151) 6
Konzumní společnost (učebnice str. 152) 7
Migrace (učebnice str. 152) 7
Multietnická a multikulturní společnost (učebnice str. 152) 7
Globální ekonomické problémy (učebnice str. 131) 8




























Globalizace je proces narušující zavedený model moderní politiky, založený na jednotě politického (stát a státní suverenita), kulturního (národ) a hospodářského (národní ekonomika) prostoru. Dochází k užšímu propojování ekonomik jednotlivých států a k intenzivnějším kulturním kontaktům.

Globalizace je hospodářský (v nemenší míře i politický) proces, jenž se výrazně urychlil v polovině 70. let 20. století zavedením nových informačních technologií, které usnadnily obchodování na světových burzách a otevřely nové možnosti především na finančním trhu.
Dalšími vhodnými podmínkami pro rozvoj globalizačního procesu byly především liberalizace mezinárodního obchodu, vytvoření jednotných mezinárodních trhů a vhodných podmínek pro investice nadnárodních společností.
Zjednodušeně je možné hospodářskou globalizaci chápat jako posilování regionálních a globálních ekonomických a finančních toků na úkor soběstačnosti národních ekonomik.
Globalizace propojila jednotlivé trhy různých zemí zejména prostřednictvím obchodu se zbožím, službami, kapitálem a informacemi.

Úroveň výroby a obchodu se mění z národní na globální.
Vlivem globalizace se postupně zvyšuje rozdíl mezi reálnou ekonomikou (tj. výrobou, obchodem se zbožím a službami) a symbolickou ekonomikou finančních obchodů (vytvořila se tzv. kasinová ekonomika, tj. mezinárodní obchodování s měnou, akciemi a cennými papíry, která dosahuje většího objemu než reálná výměna zboží mezi státy).

Proces globalizace má kromě své hospodářské dimenze významný politický aspekt, který se na jedné straně projevuje politickými rozhodnutími, usnadňujícími fungování globální ekonomiky (např. liberalizací mezinárodního obchodu) a na druhé straně otevřením prostoru pro aktivitu nejrůznějších nevládních a mezivládních institucí a uskupení s často globálním dopadem (např. Amnesty International, Greenpeace).

Kulturní rozměr globalizace – pohyb lidí, myšlenek, informací, představ a znalostí (usnadněného nástupem moderních technologií) dochází ke „smazávání“ kulturních odlišností mezi národy, regiony, jednotlivci.
Reakcí může být odpor v podobě obnoveného zájmu o vlastní kulturu, který na vyšší úrovni může vést k uvědomění si civilizační jinakosti a k vyostření rozdílů mezi existujícími civilizacemi.

I Civilizaci lze definovat jako kulturní jednotku, která sama není součástí vyššího kulturního celku. Může být tvořena jedním nebo více státy. Přesné vymezení jednotlivých civilizací je velmi sporné téma. V zásadě existuje shoda o dostatečné odlišnosti čtyř civilizací – západní, islámské, hinduistické a konfuciánské, vedle toho je pak zmiňována i civilizace japonská, slovansko – pravoslavná a latinsko – americká (jejichž konkrétní vymezení je však sporné). Možný konflikt mezi civilizacemi pak může nabývat dvou podob – jednak hraničního konfliktu mezi sousedícími státy z odlišných civilizací, jednak mezi skupinami z odlišných civilizací uvnitř jednoho státu. I

Globalizace má řadu pozitivních i negativních společenských důsledků:
dochází k celosvětovému uvolnění obchodu a snazšímu pohybu osob i kapitálu;
reálná moc vlád jednotlivých států se snížila společně s posilováním vlivu nadnárodních a nestátních uskupení (firem, mezinárodních a nevládních organizací či nadnárodních sociálních hnutí);

hospodářská prosperita je stále více ovlivňována obchody na světových finančních trzích;
došlo k větší provázanosti finančních trhů, což podpořilo ekonomický růst rozvojových zemí (např. Tchaj-wanu nebo Malajsie);
mění se mezinárodní dělba práce, protože firmy přesouvají pracovně náročnou výrobu do rozvojových zemí;
díky globálně působícím médiím je usnadněna výměna informací a posilují se kontakty mezi jednotlivými kulturami; významným dopadem je i tzv. časoprostorová komprese, tj. zvyšující se pohyb a komunikace v prostoru (svět se jakoby zmenšuje).

I Symbolem globalizace se stala síť restaurací McDonalďs. Na světě existuje zhruba 30 000 restaurací McDonalďs ve 119 zemích světa. Tato značka představuje americkou kulturu, která se rozšířila do celého světa. I když jsou veškeré aktivity společnosti řízeny ze Spojených států amerických, mají pobočky lokální vedení, a společnost se tak v nabídce může přizpůsobovat národním kulturám (v České republice byl v nabídce zaveden např. McBůček).
Ne vždy je ale McDonalďs ochoten přizpůsobit se národní kultuře. Např. po vstupu na izraelský trh v roce 1996 se rozpoutala tzv. šábesová válka – McDonalďs měl totiž otvírací dobu sedm dní v týdnu (včetně svátků), zatímco v Izraeli se dodržuje sobotní klid. I

Globální problémy se týkají celého mezinárodního společenství a nelze je efektivně řešit na národní úrovni. Nejúčinnějším prostředkem pro řešení jsou proto mezinárodní organizace a stálý proces přijímání národních úmluv závazných pro všechny členy těchto společenství.

Mezinárodní organizace ale nejsou schopny tyto problémy řešit jako celek. Řeší se jednotlivé problémy (např. konkrétní válečný konflikt, konkrétní živelní katastrofa). Zatím se nedaří odstraňovat příčiny globálních problémů. V tomto směru mezinárodní organizace selhávají a jsou za to kritizovány. Nejvážnější globální problémy se týkají bohatství a chudoby, spotřeby surovin a energií, populačních a sociálních otázek, zhoršování kvality životního prostředí, bezpečnostních hrozeb a terorismu.

Bohatství a chudoba, spotřeba surovin a energie.
Od konce druhé světové války se zvýšila životní úroveň miliónů lidí, u mnohem většího počtu populace ale došlo k hlubokému ekonomickému propadu.
Většina světové populace žije v materiální nouzi a nemá přístup ke kvalitnímu vzdělání ani zdravotní péči. Rozvojové země trvale zaostávají za vyspělejším světem a jejich státní dluh se stále zvyšuje.

I V roce 2013 patřily mezi nejchudší státy na světě (poměřováno dle výše hrubého domácího produktu – HDP – na osobu) Kongo (výše HDP na osobu byla 394 USD), Zimbabwe (589 USD), Burundi (649 USD), Libérie 716 USD), Eritrea (792 USD). Jen pro porovnání, nejbohatším státem (dle HDP na osobu) je Katar s více než 105 tisíci USD). V případě České republiky je HDP 27 663 USD. I

Rovněž došlo k několikanásobnému nárůstu světové spotřeby surovin a energií. Kvůli ní ve vyspělých zemích a dynamicky rostoucích státech (Čína, Indie), ve kterých se souhrnně spotřebuje asi 90 % z celosvětové produkce energií a surovin, se hovoří o problému trvalé udržitelnosti života na naší planetě.
Hospodářský a průmyslový rozmach vedou ke stále se zvyšující produkci, rostou také negativní ekologické dopady (např. znečištění ovzduší, růst objemu odpadů).

I Jedním z problémů trvale udržitelného rozvoje je vývoj spotřeby fosilních paliv. Průměrný občan Evropské unie spotřebuje 5krát více fosilních zdrojů než průměrný obyvatel Asie, Afriky či Blízkého východu. Pokud povede průmyslový rozmach rozvojových států ke zvýšení spotřeby fosilních paliv na dnešní úroveň obyvatel Evropské unie, k vyčerpání zásob fosilních paliv by dle varování mohlo dojít mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo. I






Populační a sociální problémy:
světová populace by měla v roce 2050 dosáhnout 9,5 miliardy lidí., ve většině zemí roste průměrná délka života obyvatel;

I V Číně byla na počátku 70. let 20. století zavedena tzv. politika jednoho dítěte, jež měla reagovat na obavu z nekontrolovatelného růstu čínské populace. Zavedení tohoto nařízení sice vedlo ke zpomalení populačního růstu, ale i k častým potratům či zabíjení narozených holčiček – tradičně byli totiž upřednostňováni chlapci, kteří se v dospělosti starají o své rodiče. Politika jednoho dítěte také vedla k vychýlení demografické rovnováhy. Dle odhadů bude v zemi v roce 2030 30 milionů nezadaných mladých mužů. I

sílí tlak na přírodní zdroje a na místa, která jsou vhodná pro život;
v rozvojových zemích trpí miliony lidí podvýživou a nemají přístup k pitné vodě a kvalitní zdravotní péči, což přispívá k šíření závažných nemocí;
významným problémem zůstává negramotnost, vzdělání se ale daří rozšiřovat, takže počet negramotných klesá.

Zhoršování kvality životního prostředí:
vyspělé země, které jsou způsobem života největší zátěží pro životní prostředí, se stabilizovaly a postupně zlepšují stav životního prostředí (v rozvojových zemích naopak dochází k radikálnímu zhoršování, protože vlády nemají dostatečné finanční prostředky na ekologické aktivity);
jedním z nejvážnějších problémů je nedostatek pitné vody, která neustále ubývá; stejně tak ubývá zemědělské půdy, jež je ničena nevhodnými zemědělskými praktikami, kvůli dalšímu získání zemědělské půdy dochází k odlesňování;
v důsledku negativních změn životního prostředí a vysoké spotřeby surovin a energií dochází k vyhynutí některých živočišných a rostlinných druhů (např. některé druhy ryb byly vyloveny až na svůj biologický limit);
nebezpečí pro stabilitu světového klimatu představují emise skleníkových plynů, změny klimatu mají za následek negativní meteorologické jevy (např. hurikány, povodně), přestože některé látky byly zakázány, stále jsou v ovzduší.

Bezpečnostní hrozby.
S koncem druhé světové války poklesla pravděpodobnost vypuknutí globální války, řada dalších bezpečnostních hrozeb však přetrvala a nové se začaly objevovat. V mnoha státech došlo k odstředivým tendencím a rozdmýchávání politických, rasových, etnických, náboženských či regionálních napětí, které v řadě případů přerostly až v ozbrojený konflikt (např. v bývalé Jugoslávii, severní a východní Africe, v oblasti Kavkazu, v Sýrii a v řadě dalších míst).

I V roce 2003 propukl v súdánské provincii Dárfúr jeden z nejkrvavějších konfliktů na světě. Dvě dárfúrské povstalecké skupiny (Súdánské osvobozenecké hnutí/armáda a Hnutí za rovnost a spravedlnost) se postavily proti vládě (súdánským Arabům), kterou obvinily z diskriminace afrických etnik v oblasti Dárfúru. Skupiny se snažily o osamostatnění provincie. Dle OSN během konfliktu v Dárfúru zahynulo do roku 2010 téměř 300 tisíc lidí a dalších 2, milionů uprchlo ze svých domovů. Konflikt trval i v roce 2015. I

Dnešní převážně vnitrostátní etnické konflikty, občanské války a války za nezávislost jsou charakterizovány mimořádnou brutalitou a masivním porušováním lidských práv (včetně zločinu genocidy). Postiženým státům přinášejí mimořádné lidské i ekonomické ztráty a většinou ohrožují bezpečnost okolních států či dokonce celých regionů (ohrožení např. v podobě vlny uprchlíků či působení ozbrojených nestátních skupin). V některých případech (Somálsko, Sierra Leone aj.) došlo v důsledku války až k faktickému kolapsu válkou zasažených států (tato území se pak stávají trvalým zdrojem bezpečnostních hrozeb. Ideální základny pro svou činnost v nich našli partyzánská hnutí, teroristické skupiny, mafie či dokonce piráti (Somálsko).

Vypadá to, že v 21. století směřujeme k odlišnému charakteru válek oproti minulosti – zřejmě se bude jednat o války mezi nestátními aktéry, příp. o války mezi státem a nestátními aktéry na straně druhé (teroristy, povstalci a jinými ozbrojenými skupinami, mafií, soukromou armádou apod.).

Války, ozbrojené konflikty se také změnily v tom, že se vedou na dálku – drony, letadly. Další významnou globální bezpečnostní hrozbu představují zbraně hromadného ničení (chemické, biologické a jaderné) a jejich šíření. Zejména jaderné zbraně představují ke svému destrukčnímu potenciálu a dopadům na životní prostředí hrozbu samotné existenci státu a jeho obyvatelstva.

Počet jaderných mocností se přitom zvyšuje a mezi vlastníky se objevují státy, jako např. Pákistán, Irán a tím se zvýšila hrozba, že je použijí (odlišné kultury s rozdílným hodnotovým systémem). Fungování odstrašení může být v tomto případě obtížnější, než tomu bylo v rámci super velmocenského vztahu Spojených států amerických – Sovětského svazu během studené války, neboť je nejenom třeba odstrašovat větší počet aktérů současně, ale zároveň mohou jejich vůdci pocházet z odlišných kultur s rozdílným hodnotovým systémem.
Nebezpečí spočívá také v tom, že by se u některé z nových jaderných mocností, mohla část jaderných zbraní ocitnout mimo kontrolu vlády.

Terorismus neboli používání násilí a teroru (např. v podobě bombových útoků, atentátů, únosů letadel) k dosažení politických cílů se výrazně rozšířil až ve 20. století. Přibližně od 70. let 20. století se začíná hovořit o mezinárodním terorismu, kdy činnost teroristických skupin už není omezena jen na území domovského státu. V současnosti se objevují vysoce organizovaná teroristická uskupení s celosvětovou působnosti (Al-Káida, Islámský stát aj.). Hrozba mezinárodního terorismu je nejčastěji spojována s radikálními stoupenci islámu. Ti obviňují západní státy z hospodářského vykořisťování islámských států, ze šíření ateismu, úpadkové morálky, a především z podpory Izraele. Svou činnost chápou jako boj proti „nevěřícím“, za které považují i křesťany.

I V lednu 2015 napadli dva útočníci hlásící se k jemenské větvi Al-Káidy francouzský satirický týdeník Charlie Hebdo a zabili 12 lidí. Týdeník se proslavil karikaturami proroka Mohameda. Západ odsoudil útok jako útok na demokracii a svobodu slova. Představitel jemenské odnože Al-Káidy Haris bin Ghasi Nazar pohrozil, že v případě pokračování bojů proti Alláhovi a jeho stoupencům se budou útoky opakovat. I

I Cílem některých radikálních islámských skupin, nazývaných islamisté, je tradicionalistická (antimodernistická) interpretace posvátných textů a z ní vycházející úsilí o vytvoření teokratických islámských států, v nichž by vládlo duchovenstvo (imámové) na základě islámského práva šaría. To např. obsahuje kruté tělesné tresty a nezaručuje ženám rovnoprávné postavení ve společnosti. Islamisté k dosažení cílů využívají i teroristických metod. I

Globální sociální problémy.
V celosvětovém měřítku můžeme rozlišit šest hlavních okruhů problémů (jsou předmětem sociologického zkoumání):
globalizace;
chudoba tzv. třetího světa;
kulturní relativizace;
konzumní společnost;
migrace;
multietnická a multikulturní společnost.

I Mezi globální problémy můžeme rovněž zařadit přelidnění či šíření epidemií. V souvislosti s válečnými konflikty 21. století (např. v Sýrii, Iráku, Afganistánu, Somálsku, Súdánu) představuje závažný globální problém narůstající počet uprchlíků – lidí, kteří nedobrovolně opustili svou zemi, a to např. z důvodů ekonomických, politických či válečných. Podle zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (angl. UNHCR) jich bylo ve světě v roce 2013 celkem 45,2 milionu (tj. nejvíce od roku 1994). Uprchlíci se pak snaží zažádat o azyl (ochranný pobyt, jenž poskytuje stát osobě jiné státní příslušnosti, a to v souvislosti s jejím pronásledováním z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, porušování politických práv atd.) I

Globalizace.
Významné pojetí globalizace pochází od britského sociologa A. Giddense, jenž pod tímto termínem rozumí zintenzivnění celosvětových sociálních vztahů, které spojují vzdálené lokality takovým způsobem, že místní události jsou formovány událostmi probíhajícími mnoho mil daleko a naopak. Globalizace se týká protnutí přítomnosti a nepřítomnosti, týká se propletení vzdálených sociálních událostí a sociálních vztahů s lokálním kontextem.

Globalizace souvisí s přechodem moderní společnosti ve společnost postmoderní nebo pozdně moderní, která je již bytostně globalizující. Postupné rozšiřování kapitalismu od 19. století až do dnešního dne přispívá ke vzniku ekonomické globalizace. Průmyslová výroba a revoluční změny v technologiích umožňují časoprostorové propojení, a vytvářejí tak síť komplexních vztahů mezi lokálními a vzdálenými oblastmi a událostmi. Vzniká tak světové hospodářství, které je čím dál integrovanější. Globalizace je tedy proces, kdy se vazby mezi různými sociálními oblastmi vzájemně propojují po celém zemském povrchu.

I Jako ilustrativní projev globalizace se uvádí celosvětové šíření sítě fastfoodových restaurací typu McDonalďs (ve 119 zemích světa), KFC (ve 118 zemích světa) či Burger King (v 79 zemích světa). Řetězce se ovšem snaží svou nabídku jídel a nápojů „lokalizovat“ – přizpůsobit ji chutím a zvyklostem jednotlivých geografických oblastí. I

Chudoba třetího světa.
S fenoménem globalizace úzce souvisí i problém, jímž je chudoba tzv. třetího světa (většinou zemí třetího světa tvoří oblasti Afriky, Asie a Jižní Ameriky, jež byly v minulosti pod nadvládou evropských zemí či byly evropskými koloniemi). Celosvětové nerovnosti mezi jednotlivými regiony, státy a skupinami se zvyšují. Chudoba třetího světa má několik příčin – je důsledkem vysoké zadluženosti (má kořeny především z dob vlád diktatur); svou roli hraje i prudký nárust populace (země se potýkají s problémem, jak uživit obyvatelstvo); často jsou země odkázány na zemědělství. Při své obživě musí bojovat s nepříznivým počasím (velká sucha či naopak časté záplavy), ale potýkají se s nedostatkem zemědělské půdy. Další příčinou je koloniální politika evropských států, které v minulosti v mnohých zemích zavedly diskriminační politiku (např. Jihoafrická republika), čímž přispěly k etnickému vyhranění, které vedlo i k mnohým válečným konfliktům.

I Mezi nejchudší státy světa patřily podle údajů Světové banky z roku 2011 Demokratická republika Kongo, Libérie, Eritrea a Burundská republika. I

Kulturní relativizace.
Jako globální sociální problém lze označit kulturní relativizaci. Díky celosvětovému rozšíření elektronických médií (televize, rozhlas, internet) mají lidé větší možnost poznávat jiné národy a kultury. Svět se postupně zmenšuje – lidé jedí stejné jídlo, čtou stejné knihy, dívají se na stejné filmy v televizi, diskutují o stejných problémech, mají stejné zkušenosti a vnímají svět podobně, ať jsou kdekoliv na zeměkouli. Celosvětové rozšíření médií tak vede ke srovnatelným změnám v hierarchii hodnot. Jednotlivé kultury se relativizují. Stále více lidí si uvědomuje, že jejich kultura, jejich normy, zvyky, hodnoty a názory jsou pouze jedny z mnoha existujících. Nejsou ani absolutně platné, ani nezpochybnitelné vzhledem k jiným kulturám. Člověk doby pozdní moderny tedy začíná žít v jistém kulturním vakuu.

Konzumní společnost.
Dalším problémem je i konzumní společnost, tedy taková společnost, která je organizovaná kolem konzumu (spotřeby), nikoliv kolem výroby zboží. Konzum všeho druhu charakterizují současné západní společnosti. Nebezpečí konzumní společnosti spočívá v rostoucí spotřebě v jedné části světa ve srovnání s jinými částmi světa, které charakterizuje hlad, bída, nedostatek pitné vody a nemoci. Problém je, že konzum nemá hranice. Rozšiřující se poptávka po zboží všeho druhu se stává pro současné západní ekonomiky nezbytnou podmínkou. Bez konzumu převážné většiny populace by tyto ekonomiky nemohly fungovat. Důsledky konzumní společnosti (např. zvýšená produkce odpadů, plýtvání přírodními zdroji, které jsou omezené) nejsou řešeny v rámci konzumní společnosti, ale stávají se nadnárodními problémy, jimiž trpí převážně ty společnosti, které jako konzumní nemůžeme označit (především země třetího světa).

Migrace.
Jedním z důležitých aspektů globalizace je migrace. Lze ji obecně definovat jako stěhování osob v prostoru. Jedná se o přirozený jev. Ovšem s rostoucím počtem světové populace se zvyšuje počet lidí, kteří se stěhují. Růst migrace je ovlivněn např. zvyšující se dopravní propojenosti či cenovou dostupností dopravy. Lidé (migranti) mohou mít k migraci různé důvody: politické, ekonomické, mohou prchat před válečnými konflikty či přírodními katastrofami. V rámci migrace pak rozlišujeme: emigraci – vystěhování se ze země původu;
imigraci – přistěhování se.

Jedním z globálních problémů, který se týká migrace, je otázka nelegální migrace. Nelegální migrant je člověk, který překročil hranice svého státu bez potřebných cestovních dokumentů nebo který pobývá na území státu po vypršení platnosti povolení k pobytu. Nelegální migrace s sebou může přinášet rizika např. v podobě vzniku tzv. pašeráckých mafií (skupiny, které pomáhají za úplatu nezákonně převádět lidi přes hranice). Cílové země migrantů se pak obávají dopadů na pracovní trh (zahraniční pracovníci mohou být domácí pracovní silou vnímáni jako ohrožení) či na bezpečnost v zemi (možný nárůst kriminality).

I Každý rok se k břehům Itálie (jako bráně do Evropy) pokouší dostat několik tisíc nelegálních migrantů pocházejících z Afriky. Do konce srpna 2014 dorazilo k břehům Itálie na 120 tisíc migrantů z afrických zemí. Tito lidé se pokoušejí dostat do Evropy na vratkých lodích, často bez potřebných zásob vody a jídla. Mezinárodní organizace pro migraci v roce 2014 odhadovala, že při cestě za lepším životem utonuly na tři tisíce migrantů. I

Multietnická a multikulturní společnost.
Vysoká míra migrace s sebou přináší zajímavý jev – dříve národní státy (stát tvořil pouze jeden národ; národem myslíme politické a kulturní společenství, které má společné dějiny, území, jazyk) se proměňují na státy multietnické (kromě původního národa v něm žijí také různá etnika a etnické skupiny).

Etnikum je skupina jedinců s vlastní etnicitou, tj. kulturními praktikami, kterou se odlišuje od jiných skupin. Etnicita se zakládá na společném jazyce, historii, fyziologických znacích nebo původu. Bezproblémové soužití etnik není samozřejmostí. V multietnických společnostech může existovat jisté napětí, které pramení např. z rozdílných norem, hodnot či životního stylu. Společnost, ve které vedle sebe mohou existovat různá etnika a kultury, označujeme jako multikulturní. V takové společnosti jsou různá etnika a kultury rovnocenné a navzájem oceňují skupinovou rozmanitost.

I V roce 2014 podaly v České republice dvě muslimské studentky střední zdravotnické školy stížnost kvůli náboženské diskriminaci ze strany vedení školy. Předmětem sporu se stalo nošení pokrývky hlavy (tzv. hidžábu) během výuky, což školní řád zakazoval. Nařízení se podle dívek dostalo do rozporu se svobodou náboženského vyznání garantovanou Ústavou České republiky. I

Globální ekonomické problémy.
Globální problémy nemůže člověk chápat izolovaně, ale musí je vnímat ve vazbě na veškeré aspekty lidského života. Negativně ovlivňují nebo mohou ovlivňovat celé lidstvo (přesahují hranice národních ekonomik).
K největším globálním problémům řadíme:
růst počtu obyvatel – během 50 let vzrostl počet obyvatel o 4 miliardy, což s sebou přineslo nedostatek potravin pro obyvatele chudých zemí (zejména v Africe), nedostatek pracovních míst, šíření nemocí ad. Naproti tomu ve vyspělých zemích se populační vývoj prakticky zastavil;
nerovnoměrné rozdělení bohatství a globální chudoba – chudoba je stav, ve kterém nemůže člověk uspokojit ani své základní potřeby přijatelným způsobem a nemá vytvořeny základní podmínky pro důstojný život (trpí nedostatkem potravin, vody, chybí mu přístup k základní zdravotní péči a vzdělání);

I Celosvětově se za hranici chudoby považuje denní spotřeba jednoho člověka ve výši 1,25 amerického dolaru (cca 30 Kč). Lidé v zemích zasažených chudobou (zejména země střední Afriky) tak musejí za tuto částku zajistit své základní potřeby – celodenní jídlo, vodu, teplo, bydlení, příp. náklady na vzdělání. I

ozbrojené konflikty – válečné konflikty a výdaje na vývoj jaderných zbraní zatěžují státní rozpočty (v roce 2011 činily celosvětové výdaje na zbrojení 1,6 bilionu dolarů);
vyčerpání nerostných surovin a znehodnocení půdy – dochází k postupnému poklesu zásob některých surovin (ropy, zemního plynu) a ke snížení využitelnosti a úrodnosti půdy odlesňováním krajiny, používáním nebezpečných průmyslových hnojiv a chovem dobytka, který intenzivně spásá travní porosty. V ekonomikách tak dochází k sektorovým změnám (např. k poklesu zemědělské výroby).

Zdroje:
Odmaturuj! Ze společenských věd, Didaktis, aktualizace k 1.1. 2015.
Základy společenských věd, Fortuna, 1995.
Internet.