Rozchod rodičů v duši dítěte

Matka by neměla usilovat o pozici výhradní „autorky dítěte“, říká Peter Pöthe.

Psychiatr a dětský psychoterapeut Peter Pöthe při práci s dětmi a jejich rodiči vnímá souvislosti, které nám unikají. Často se zdají být v rozporu s rozšířenými názory.

Dítě potřebuje zažívat vědomí, že není nejdůležitější na světě
Potřebuje „prohrát“ boj o pozornost s tátou, s mámou, se sourozenci, ale i s přáteli nebo koníčky rodičů. Když jsou doma jen dva, nejčastěji dítě a maminka, a dítě je hlavním objektem jejího zájmu, nebude dítě připraveno na život ve zdravých vztazích.

Svět dítěte by měl stát na několika nezávislých základech
Milující matka má totiž vedle monopolu na mateřskou lásku zároveň moc dítě trestat a odvrhnout. Představuje zdroj veškeré hodnoty dítěte. Matka je tak v představě dítěte rozštěpena do dvou bytostí: dobré a zlé. V dospělosti se to projevuje hraničními poruchami a paranoidním vnímáním – dobrou a zlou polaritu pak promítá do svého životního partnera či partnerky.

Pro zdravý vývoj musí dítě vyrůstat ve vztahu k páru, k mamince i k tátovi – ať už žijí spolu, nebo odděleně
Matka by neměla usilovat o pozici výhradní „autorky dítěte“. Když dítě svoji existenci odvozuje od lásky dvou lidí, dospívá v životě k zájmu o soulad a spojování lidí. Kdo zažil vztah pouze s matkou, vztahuje se ke světu individuálně, často žárlí, rozbíjí vztahy, nese si do života narcistní poruchy.

Čím to, že ve sporech o dítě tak často jeden z partnerů oklame přizvaného psychologa i soudce?
V partnerských konfliktech se rozostřuje hranice mezi fantazií a realitou. Rodiče si o sobě navzájem myslí hrozné věci. O svém pohledu překvapivě snadno přesvědčí i zkušené odborníky. Když je člověk přesvědčený, je také přesvědčivý: vlastně psychologovi ani advokátovi nelže – a oni to poznají.

Dítě potřebuje svoji ztrátu oplakat
Jakých chyb se mohou dopustit inteligentní a v psychologii orientovaní rodiče, kteří našli rozumné řešení svého konfliktu? Zapomenou, že pro dítě je i jejich dobré řešení stále velkou ztrátou. Nechápou stavy, které pak dítě prožívá, nerozumí změnám v jeho chování, jež jsou důsledkem jeho bolesti a nejistoty. I pro psychologa je těžké rozpoznat, co se s dítětem děje a jak mu pomoci.

Peter Pöthe
Psychoterapeut