Schodiště

Kdysi se jeden tesař pustil do stavby schodiště. Šel kolem soused, a když viděl tesaře při práci, řekl: „Jestliže mi kus daruješ, hodně mi pomůžeš, a tvoje dílo tím neutrpí. Mohl bys mi věnovat jedno rameno schodiště?“ Tesař se poškrábal na hlavě a dal mu, oč si řekl. Soused mu poděkoval a spokojeně odešel. Potom přišel další člověk a tesaři vysvětlil, že by pomocí několika schodů mohl získat práci a nasytit tak svoje děti. Tesař svolil a daroval mu pár schodů. I tento muž se radostně vzdálil. A tesař pokračoval v díle. Pak se objevila chudá žena a požádala ho o kus kamene na vyspravení díry ve zdi domu, kterou dovnitř táhlo. I tentokrát tesař souhlasil a žena šla spokojeně svou cestou. Zastavilo se u něj ještě více lidí a on všem vyhověl. Protože byla tuhá zima a velká bída, rozdával části schodiště, dokonce i jako otop do kamen.
A své ženě řekl: „Vůbec tomu nerozumím. Schodiště se stále zmenšuje, a přesto po něm stoupám do nebe. A pokaždé mu jsem blíž!“

(Příběhy pro uzdravení duše, Karmelitánské nakladatelství 2010)