Sedlák z Boskovštejna se poznává s Babišem

Rodina Bohumíra Rady žije po mnoho generací v moravské vísce Boskovštejn, kousek od Jevišovic, nedaleko Znojma. On sám se učil hospodařit od svého otce a co umí, dnes předává svým dě¬tem, které mu pomáhají. V současnosti řídí Agro Boskovštejn, ale do roku 2010 byl vlastníkem mnohem většího Agra Jevišovice. Tehdy ho o něj, jak říká, připravil Andrej Babiš.
„V roce 1998 jsem se stal předsedou malého zemědělského podniku. Během dvou let jsme byli jedni z největších v České republice. Na trhu s jateční drůbeží jsme měli podíl zhruba jede¬náct procent, v prasatech pět, v mléce dvě procenta. Firma obhos¬podařovala kolem osmi a půl tisíce hektarů půdy. Vyráběli jsme obiloviny na krmivo. Zaměstnávali jsme celkem 320 lidí z našeho regionu. Dařilo se nám do chvíle, kdy našeho hlavního odběrate¬le, Kostelecké uzeniny, ovládl Agrofert,“ vypráví Bohumír Rada.
Agro Jevišovice a Kostelecké uzeniny původně fungovaly v synergii: „Byli jsme na ně navázaní asi z šedesáti procent. Měl jsem dobrý vztah s ekonomickým ředitelem Janem Bočkem, který vybudoval perfektní firmu z krachujícího podniku. Věřil jsem mu. Kostelec mi taky tenkrát ručil za úvěr. I banky tudíž chtěly, aby ode mě odebíral,“ popisuje Rada dobré vztahy v síti středně velkých zemědělských živnostníků, polistopadových selfmademanů.
V roce 2005 ovšem Kostelecké uzeniny získal Andrej Babiš, jeho třetinový podíl v masokombinátu se změnil ve většinový. Případ Kosteleckých uzenin podrobně popisujeme v následující kapitole. Pro Agrofert to byla vynikající akvizice, pro Agro Jevi¬šovice začátek konce dobrých časů.
Zpočátku běžela spolupráce s Kostelcem obdobně jako za Jana Bočka. „Co jsem neprodal do Kostelce, vyvážel jsem do Němec¬ka, Rakouska, Maďarska, na Slovensko a do dalších českých ja¬tek. Jenomže pak jsem podlehl Babišovu naléhání a slibům a začal jsem dodávat výhradně jemu. Tvrdil, že ode mě potřebuje pomoct, protože nemá jiného spolehlivého dodavatele,“ vzpomíná Rada na Babišovo vábení. Zprvu se tvářil jako velký přítel. „Navštěvo¬vali jsme se, byl tu častým hostem, zval mě i k sobě,“ líčí.
Po letech si to ale vyčítá: „Tak jako dnes jeho voliči i já jsem tehdy uvěřil jeho slibům. Babiš se dušoval, že když začnu dodá¬vat jen jemu, bude ode mě nakupovat za průměr cen Rakouska, Německa a Slovenska. Zdálo se to jako dobrá nabídka,“ říká Bo¬humír Rada.
Z původně oboustranně výhodné spolupráce se najednou stala nebezpečná závislost. „Získává si vás pomocí drobných službi¬ček a slibů. Nic pro něj není problém. Dokáže se vlichotit lidem podobným způsobem, jako to dělal ve volební kampani, když rozdával koblihy. Nabídne například, že vám jeho řidič odveze auto z letiště a zaparkuje někde za pár korun. Vedle toho vás neu¬stále krmí báchorkami o tom, že ovládne evropský obchod s drů¬beží. Pořád opakuje ty svoje řeči, že bude nejmocnějším mužem, a tím pádem že je dobře s ním spolupracovat,“ popisuje Rada Babišovy metody.
Dnes ví, že rozhodnutí věřit Andreji Babišovi a stát se na něm závislým byla chyba. Bohumír Rada naletěl a podcenil také va¬rování, kterým mu měl být osud manažerů Kosteleckých uzenin. Mimo jiné i jeho starého přítele a obchodního partnera Jana Bočka.
„Když Andrej Babiš získal Kostelecké uzeniny, řídil je de facto sám. Vypadalo to tak, že během dne vyřizoval záležitosti svých chemiček a někdy kolem osmé hodiny večer se začal věnovat Kostelci. To mi pak třeba zavolal, že mu tam stojí dvě stě lidí a že nemají co zabíjet. Prosil, abych mu dovezl čtyři kamiony ku¬řat, protože některý z jeho odběratelů má zrovna na kuřecí maso akci,“ vzpomíná Bohumír Rada.
Měl rodinu, práce nad hlavu, i tak ale – jak říká – pokaždé Babišovi vyhověl. Vytáhl zootechnika, vzbudil lidi a šli chytat kuřata pro Kostelec. „Na jeden kamion potřebujete třicet čtyři¬cet lidí. Když v hale uděláte narychlo binec, kuřata z toho mají stres, nahrnou se na stěnu, některá pochcípají. Máte ztráty. Ve dvě v noci ale byly moje kamiony s kuřaty v Kostelci a Andrej Babiš mohl ráno splnit své dodávky do supermarketů. To samé u pra¬sat,“ líčí Rada.
První náznaky, že vstřícnost už nebude tak úplně oboustranná, na sebe nenechaly dlouho čekat. „Někdy kolem roku 2006 nebo 2007 mi začal Kostelec za kuřata platit méně. Při patnácti milio¬nech kusů drůbeže, která jsem mu ročně dodával, dělá korunový rozdíl v ceně za kilo dohromady třicet milionů. Jeho ceny ale byly dokonce dvě až tři koruny pod obvyklými cenami. Nechával jsem mu tedy ročně de facto více než šedesát milionů,“ počítá Bohumír Rada.
Andrej Babiš tento postup zdůvodňoval množstevními raba¬ty a tím, že na něj tlačí supermarkety, které chtějí zákazníkům nabízet akce. „Jenomže takhle jsem ty akce celé odnášel já, ne on. Ždímal mě do roku 2010, kdy už ten tlak nešlo zvládat.“
Co následovalo, zažila spousta podnikatelů. „Nezaplatil jsem řádnou splátku fakturingové společnosti Bibby Financial Servi¬ces. Babiš tu pohledávku koupil a podepsali jsme směnku. Ru¬čil jsem mu i svým rodinným barákem. Nakonec na mě poslal exekutora, který mé dceři polepoval počítač značkou ‚exekučně zabaveno‘, když se učila do školy. Ten tlak nešlo zvládnout, takže jsem mu Agro Jevišovice v roce 2011 prodal,“ shrnuje Rada.