Školy ovládla umělá inteligence. Do pasti láká studenty, rodiče i učitele

ChatGPT je ve škole jako doma. Nové nástroje používají dvě třetiny českých žáků a polovina českých učitelů. Výzkumníci ale varují, že ne každé zapojení AI je opravdu užitečné. Umělá inteligence může ve škole pomáhat i škodit.

Článek
ChatGPT mi to spočítá. Gemini mi to vysvětlí. Claude to za mě napíše.

Studenti dobře vědí, že si současná umělá inteligence spolehlivě poradí s prakticky jakoukoli úlohou, kterou jim učitelé zadají. Referáty, slovní úlohy, školní projekty, seminární práce, to vše lze ze současných chatbotů vymámit. Obvykle ve více než dostatečné kvalitě a s minimálním úsilím.

Učitelům se takové zkratky moc nepozdávají. Ale sami často těch stejných zkratek využívají. Pomocí AI generují přípravy na hodiny, píšou e-maily rodičům nebo nechávají umělou inteligenci, aby sestavila studentům slovní hodnocení na míru.

Čeká nás třetí školní rok, do jehož průběhu bude generativní umělá inteligence výrazně zasahovat. Už to není žádná novinka, pro většinu českých studentek a studentů je to spíše rutina. Výzkumníci ale upozorňují na to, že žáky – a vůbec všechny lidi – láká umělá inteligence do svůdného světa, ve kterém nemusejí používat vlastní mozek.

Jak se těmto pastem vyhnout?

Čeští studenti si věří, dospělí méně
Při pohledu na graf provozu poptávky po modelech od OpenAI – měřený počtem tokenů poptávaných aplikacemi třetích stran – je na první pohled jasné, že se v červenci stalo něco výjimečného. Poptávka totiž klesla na třetinu běžného provozu.

Vysvětlení může být samozřejmě více, ale to nejjednodušší se nabízí: začátek letních prázdnin téměř po celém světě. Žádná škola, žádné domácí úkoly. A žactvo nemá důvod používat nástroje pro chrlení esejů nebo řešení matematických úloh.

A to graf zobrazuje jen maličký výsek z celkového objemu. Zahraniční průzkumy dokládají, že mezi žáky základních a středních škol jsou chatboti nesmírně populární. Ve Velké Británii používalo v roce 2024 umělou inteligenci 77 % náctiletých, dvakrát více, než v roce předchozím. V USA to vychází podobně, přičemž 46 % studentů se v anonymním dotazníku přiznalo, že umělá inteligence jim pomáhá s domácími úkoly bez vědomí učitelů.

Také američtí učitelé s chatbotem pilně spolupracují, i když jen třetina z nich letos na jaře uvedla, že umělou inteligenci používá každý měsíc. Nejčastěji pomocí nových nástrojů řeší administrativní úkony, e-maily, přípravu na hodiny nebo vytvářejí pracovní listy. Jen minimum z nich ale umělou inteligenci pustilo ke známkování žáků.

Aktuální český průzkum společnosti Scio ukazuje, že Česko z těchto statistik nijak významně nevybočuje. Čeští studenti používají umělou inteligenci při přípravě do školy, vypracování domácích úkolů, vyhledávání informací i coby kamaráda při řešení životních situací, nálad a pocitů.

Studenti si navíc věří, že jejich znalosti o umělé inteligenci jsou nadprůměrné (47 %) nebo průměrné (41 %). Toto sebevědomí mladých uživatelů kontrastuje s nejistotou dospělých: jen 29 % českých rodičů a 25 % českých učitelů hodnotí své vědomosti o AI jako nadprůměrné.

Nicméně čeští učitelé nejsou za zahraničními učiteli pozadu, alespoň co se statistik využívání AI nástrojů týče. Alespoň několikrát do měsíce umělou inteligenci používá 64 % českých učitelů, z toho 37 % dokonce několikrát týdně. Nejčastěji učitelé používají umělou inteligenci – podobně jako jejich kolegové z USA – ke generování vzdělávacího obsahu a plánování výuky. Jen 15 % pedagogů pomocí chatbota píše e-maily pro rodiče.

Potěmkinova škola
Přestože už od roku 2023 mají školy k dispozici doporučení, jak AI zapojit, jde stále o velmi novou technologii. Zatím se proto prolínání umělé inteligence s výukou často řeší spíše nárazově a neoficiálně. Což v extrémních případech vede k perverzní parodii na slavný Komenského princip. Místo školy hrou může bezmyšlenkovité zapojení AI vést ke hře na školu.

V extrémním případě to pak může vypadat takto: Učitel vymyslí s chatbotem zadání referátu pro osmou třídu. Žák doma zadání zkopíruje do chatbota. Ten bleskurychle nabídne výsledek, za který by se nemusela stydět ani premiantka třídy. Žák text zkopíruje, vytiskne a odevzdá referát. Učitel si povzdechne – nemá přece čas tak dlouhé elaboráty číst – a vyfotí, aby to ChatGPT zkontroloval…

Jinými slovy: výuka navenek zůstává stejná, ale na pozadí procesy přemýšlení a kreativy přebrala umělá inteligence.

Cílem referátu nikdy nebyl referát samotný. Referát měl být příležitostí pro studenta, aby si procvičil kritické myšlení, samostatné uvažování, práci s literaturou a zodpovědný přístup k plánování vlastního času.

Názorně je to vidět na absurdním příkladu ze světa mimo akademické prostředí: posilování svalů. Cílem cviků, jako je shyb nebo klik, není dostat se třicetkrát nahoru a dolů. Cvik je pouze prostředkem k tomu, abychom dali zabrat svalům, a tím – pokud budeme cvičit pravidelně – zvýšili svou fyzickou kondici. Kdybychom za sebe nechali posilovat robota, nezlepšíme se v ničem, jen zbytečně pálíme energii. Svaly ale sledováním robota neposílíme.

Že je naprosto směšné nechat za sebe posilovat robota, je jasné na první pohled. Kliky nejsou cílem, ale pouze cestou, jak se k tomu cíli dostat. V kontextu vzdělávání je tato záměna prostředku a cíle o něco méně patrná. Výzkumy ale naznačují, že princip je podobný. Psychologové mluví například o „užitečném úsilí“ (productive struggle), což je odborný ekvivalent českého přísloví „bez práce nejsou koláče“.

Ve chvíli, kdy budete AI používat jako berličku, přestanete myslet. Místo toho se naučte používat nástroje jako partnera v přemýšlení, to zvýší vaše schopnosti.
Ethan Mollick, ekonom, University of Pennsylvania
3. 10. 2024
V kontextu výuky matematiky to třeba znamená, že studenti se naučí nový koncept nejlépe tím, že s ním musí chvíli „zápolit“. Žáci dostanou k vyřešení příklad, který je mírně nad jejich síly. Vyzkouší více způsobů, než se doberou ke správnému výsledku. Dobrý učitel pak umí vzniklé frustrace využít jako nástroje k úplnějšímu porozumění principu, než kdyby si žák vyřešený příklad jen opsal z tabule.

AI jako sluha, nebo jako průvodce
Ještě před rokem si studenti nemohli být úplně jistí tím, zda si dokáže chatbot poradit třeba se středoškolskými slovními úlohami. I při přesměrování úkolu na umělou inteligenci tak přeci jen museli trochu zapojit svůj vlastní mozek a posoudit, zda jim úslužný ChatGPT nechce pověsit na nos nějaké bulíky (tzv. halucinace).

Za poslední rok ale dostupné nástroje výrazně pokročily – především díky nástupu tzv. přemýšlecích modelů – a nyní je jejich schopnost řešit pokročilé úlohy přibližně na úrovni absolventa vysoké školy nebo dokonce doktorandského studia. Jinými slovy, s naprostou většinou látky, kterou žáci probírají na základní a střední škole, si chatbot bez problémů poradí. Během pár sekund dá nejen správnou odpověď, ale také přesný postup, jak k ní dospěl.

Pomůže studentům takový nástroj? To v roce 2024 otestovali výzkumníci z University of Pennsylvania. Jedna skupina žáků měla k dispozici standardní ChatGPT, druhá upravený ChatGPT (měl za úkol vysvětlovat a vést ke správné odpovědi). Kontrolní skupina pak řešila příklady „ručně“.

Když přišel konec školního roku, srovnali výzkumníci porozumění probírané matematické látce. Skupina s chatbotem byla v hodnocení o 17 % horší než kontrolní skupina. Ti žáci, kteří měli k dispozici speciálně upraveného chatbota, nezaznamenali zhoršení (ale ani zlepšení) oproti žákům bez AI asistence.

Učitelé musí ukázat, že myšlení má smysl
Vědci v práci přirovnali nebezpečí pomocníka, který za vás udělá veškerou práci, k asistenčnímu systému v kokpitu letadla – tzv. autopilotovi. Experti varují piloty, aby nebyli na autopilotovi příliš závislí, a doporučují trénink, který zajistí, že si piloti udržují schopnost létat i bez asistence autopilota.

Přílišná závislost na generativní umělé inteligenci je o to zrádnější, protože je předem těžko odhadnutelné, jaký úkol AI zvládne a jaký ne. A pokud student nemá vybudované schopnosti samostatné práce, těžko pozná, zda AI dává užitečnou podloženou odpověď, nebo jen věrohodně vaří z vody.

Jedno z klasických doporučení na smysluplné zapojení AI tedy zní, aby studenti měli k dispozici takové nástroje, které mají tendenci vysvětlovat, aniž by udělaly veškerou práci za ně. Takový režim nedávno implementoval i ChatGPT.

Ve studijním režimu se chatbot stále chová velmi úslužně, ale vtipně (nebo někdy trapno-vtipně) se snaží, aby většinu uvažování musel udělat lidský mozek žáka. Teoreticky by tak mělo být zachováno ono „užitečné úsilí“, určitá míra kognitivní námahy, která by měla zvýšit šanci, že si student z řešení něco odnese nebo něco pochopí.

Místo sluhy by tedy studenti měli od AI vyžadovat spíše roli kopilota. „Ve chvíli, kdy budete AI používat jako berličku, přestanete myslet,“ varuje Ethan Mollick, ekonom, který na University of Pennsylvania studuje inovace a možnosti využití generativní AI. „Studenti, kteří využívají AI jako berličku, se nic nenaučí. Zabrání jim to v samostatném přemýšlení.“

Místo toho Mollick doporučuje, aby lidé cíleně používali AI nástroje jako kopilota, „spolu-inteligenci“, partnera, který rozšiřuje jejich schopnosti. I za cenu určitého kognitivního nepohodlí. „Musíme být strategičtí ohledně toho, kam umělou inteligenci nepustíme,“ domnívá se Mollick. „Naposledy, když přišla významná technologie – sociální média –, se nám to moc nepovedlo. Tentokrát k tomu musíme přistoupit promyšleněji.“

Samozřejmě to má významný háček: lidé si musí cíleně zvolit, že se vzdají nějakého okamžitého pohodlí. Takže ti, kteří mají přirozenou motivaci se něco naučit a zlepšovat se, mají nový nástroj, který může výrazně zvýšit jejich dosah. Ale ti ostatní, kteří takovou vnitřní motivaci nemají a chtějí sáhnout po zkratce…?

To je teď jeden z hlavních úkolů pro učitele – přesněji ty učitele z masa a kostí, ty, kteří své studenty osobně znají. „Umělá inteligence může být mocný nástroj. Anebo berlička,“ zdůrazňuje psycholožka Angela Duckworthová, která se specializuje na motivaci a výdrž. „A jsou to právě učitelé, kteří mají studenty dovést k tomu, aby zjistili, že tvrdá práce se jim později vyplatí. Učitelé, kteří ukazují, že skutečné intelektuální nasazení má smysl.“

Musíme AI lépe pochopit
Všichni, kterých se škola týká – žáci, rodiče, učitelé – se ve výzkumu Scio Research shodují na tom, že mají zájem o více informací o umělé inteligenci. Žáci nejčastěji získávají informace o AI na internetu a sociálních sítích. Jen třetina českých studentů uvedla, že se o umělé inteligenci něco dozvěděla ve škole. A rodinu jako zdroj informací o AI uvedlo jen 15 % studentů.

„Většina žáků uvádí, že by se o AI mělo učit přímo ve škole (62 %) a skoro polovina by uvítala podporu od učitelů (47 %),“ všímá si Helena Beranová, psycholožka, která je spoluautorkou výzkumu AI Kompas. „Zároveň mají žáci velkou podporu od rodičů. Okolo 70 % z nich souhlasí s využíváním AI jejich dětmi při přípravě do školy i přímo ve škole.“

„Okolo tří čtvrtin rodičů uvádí, že neznají konkrétní AI nástroje, které jejich děti ve škole používají, a potřebovaly by od školy více informací,“ upozorňuje Beranová. „Přitom by jim, podle toho, co uváděli, často stačil jednorázový souhrn.“

Alespoň papírově nejvzdělanější skupinou jsou nyní kantoři – 59 % českých učitelů uvedlo, že prošlo školením nebo jiným formálním vzděláváním ohledně nasazení AI, dvojnásobek oproti kolegům ze Slovenska. Mimo jiné se o tento náskok zasloužil i Národní pedagogický institut nebo iniciativa AI dětem, díky nimž mají školy k dispozici doporučení na práci s AI i kurikulum pro AI.

„Čeští učitelé mají vůli AI do výuky zařazovat, ale potřebují jasnou oporu, praktické návody a podmínky, které jim umožní překonat tyto organizační i metodické bariéry,“ shrnuje Beranová.

První, oťukávací, fáze pomalu končí. Většina žáků s umělou inteligencí již poměrně sebevědomě pracuje a také učitelé mají povědomí, jak tyto nástroje použít. Nebo s tím alespoň experimentují, což je u generativní AI ten nejlepší první krok.

„Učitelé zatím vnímají AI hlavně jako nástroj k usnadnění vlastní práce, ale méně vidí její potenciál pro podporu žáků,“ vysvětluje Beranová, v čem spatřuje příležitost k dalšímu zlepšení. „Více než dvě třetiny učitelů se žáky AI nevyužívají vůbec nebo jen výjimečně. A třetina sice souhlasí s tím, že by se žáci o o umělé inteligenci měli učit, ale její využívání žáky by mělo být omezené na minimum.“

Varování ohledně možných negativních dopadů AI zní snad dostatečně hlasitě: Není vhodné nahrávat do AI soukromá data. Nelze se spoléhat, že poznáte generovaný text. A hlavně, že je svůdné nechat chatbota dělat všechnu kognitivní a kreativní práci za vás. Ale pak se sami stáváte robotem spíše než člověkem, a přicházíte o schopnost poradit si s problémem.

Řada lidí – studentů, učitelů i rodičů – si uvědomuje, že je načase řešit složitější otázky týkající se nejen AI, ale úlohy vzdělání obecně. Protože současný systém připravuje žáky na svět, který už neexistuje. A my teď musíme za běhu vymyslet, jak náš školský systém z doby Marie Terezie přestavět tak, aby dával smysl v 21. století.

Bylo by svůdné nechat takto těžký úkol na umělé inteligenci. Ale asi tušíme, že to je přesně ta past, které se snažíme vyhnout. Úkolem školy tak bude nově nejen výuka toho, co umí a neumí umělá inteligence.

Žáci budou muset – společně s rodiči a učiteli – znovuobjevit, co to namená být člověkem. A proč má smysl, aby lidé přemýšleli a bavili se spolu navzájem, i když mají po ruce všudypřítomnou AI.

Pavel Kasík Seznam zprávy