Plevel v srdci

Kdo by mohl popřít, že zápasíme s geny a chromozomy, s povahou, kterou jsme zdědili, s problémy, které pocházejí od Adama a Evy? „Nepřítel“ pracoval, a my teď máme ve svých srdcích plevel. Poznali jste, že máte v srdci plevel? Já vím, že ho tam mám. Je to tak. Právě to je také důvod, proč otcové a matky přinášejí své děti zasvětit Bohu,
s láskou se dívají do kolébky či postýlky a pevně doufají, že budoucí rozhodnutí je dovedou do nebeského království.
Kdysi však ležel v takové kolébce i Hitler. Také Nero, jeden z největších světových krutovládců, spinkával v kolébce. Nikdo se z nevinného miminka na tyrana nezmění přes noc. Ano, zápasíme s geny
a chromozomy, s vlivy prostředí, které nám stále připomínají, že je tu neblahý vliv. Temnota nás děsí. Děláme si starosti.
Když jsme s manželkou plánovali rodinu, rozhodli jsme se, že budeme mít rodiny dvě. Chtěli jsme mít dvě děti, pak počkat deset let a potom mít další dvě. To byl náš geniální plán. Měli jsme naše první dvě děti, pak jsme deset let počkali, ale další plán už nám nějak nevycházel. Moje žena začala mluvit o adopci. Adopce! Ach, můžeme dostat zločince. Začal jsem se vzpouzet. „Nikdy! Co všechny ty geny
a chromozomy? Nevíš…“ Moje žena však byla neústupná. Nechtěla sedět u stolu naproti mně stále jen sama. Jednou jsem řekl: „Dej mi vědět, až Miss Ameriky a rektor Harvardské univerzity omylem počnou dítě.“
Odpověděla mi: „Ty nejsi rektor Harvardské univerzity.“ A já dodal: „Však ty taky nejsi Miss Ameriky.“ Po tomto rozhovoru jsme měli pár dní tichou domácnost.
Jednoho dne pro mne přichystala překvapení. Přinesla malý uzlíček
a položila ho pod vánoční stromeček v krabici se stuhou. To maličké bylo z kojeneckého ústavu. Zprvu to byl šok. Ale pak z toho vzešlo něco jako láska na první pohled. A zanedlouho byla naše, naše malá holčička. Když rostla, s překvapením jsem zjistil, že měla méně zděděných problémů, než naše vlastní děti.
Nicméně dědičnost funguje. Víme o ní, je vidět a bojujeme s ní
v našich vlastních srdcích. Někdy jsme kvůli tomu nervózní a snažíme se problémy vykořenit sami. Zapomínáme, že je to Bůh, kdo se stará
o plevel…

(Podobenství o Boží milosti, Advent-Orion 2007)