Skryté vzorce zranitelného narcismu aneb Když ego nosí masku skromnosti

Zranitelní narcisté a narcistky nejsou tak snadno rozpoznatelní jako jejich hlasití, okázalí „kolegové“. Na první pohled mohou působit spíš jako křehcí intelektuálové než jako někdo, kdo se nutně potřebuje topit v obdivu. Ale nenechme se zmást. I oni mají svůj repertoár chování, který může být ve vztazích pěkně vyčerpávající.

Typ skrytého, zranitelného narcisty v sobě kombinuje strach z odmítnutí s touhou po výjimečnosti, což ve vztazích přináší pasivně-agresivní manipulaci, častou tichou domácnost a emocionální výkyvy, které by se daly mapovat úplně jako seizmická aktivita. Skrytí narcisté mají neukojitelnou potřebu pozornosti, jen to nedávají tak okatě najevo. Nasazují masku zranitelnosti, aby vás donutili je litovat, obdivovat a ideálně nikdy neopustit.

Právě proto je tak důležité porozumět jejich skrytým vzorcům. Abyste se neocitli ve vztahu, kterému dáváte všechno, a odměnou jsou vám hlavně výčitky. Podrobně se různým narcistickým typům věnuje například profesor Preston Ni v knize How to Successfully Handle Narcissists (Jak úspěšně zvládat narcisty).

Skrytí narcisté se podle něj projevují zejména samolibostí, sebestředností, pasivní agresivitou, nedostatkem empatie nebo vzdycháním, že je lidé „nikdy nepochopí“. Tohle je dalších pět typických znaků, podle kterých můžeme poznat skrytého a zranitelného narcistu. Někteří nosí svou masku tak dobře, že by se s klidem mohli přihlásit na Oscary.

Neodmítneš mě. Odmítnu tě první!
Zranitelní skrytí narcisté žijí v permanentním vnitřním napětí: Touží po přijetí, ale zároveň se děsí, že je ostatní odhalí jako ty nehorší lidi na světě, a pak je odmítnou nebo zesměšní. Takže co udělají? Předběhnou nás. Dřív, než stihneme ublížit my jim, shodí oni nás. Je to smutné, ale pochopitelné. A když víme, co za tím vězí, snadněji si nastavíme zdravé hranice.

Za tímhle vším je totiž hluboce zakořeněný strach, který se často táhne až do dětství. Pocit, že nejsou dost dobří, milovaní nebo vůbec hodní pozornosti. Aby tuhle bolest zakryli, budují si pečlivě upravenou „lepší verzi sebe“, kterou světu prezentují. Jenže jakmile se někdo přiblíží moc blízko nebo jen náznakem ohrozí tuhle fasádu, spustí se poplach a reakce může být přehnaná, nepřiměřená a často zraňující.

Shazování ostatních „ze sportu“
Zranitelní narcisté se sice sami bojí odmítnutí, ale to jim nebrání rozdávat ho plnými hrstmi. Posměšky, jedovaté poznámky, porovnávání nebo „nevinné“ a rádoby vtipné rýpnutí. To všechno slouží k tomu, aby se alespoň na chvíli cítili nad věcí. Za tímhle ponižováním se ale většinou neskrývá skutečný pocit převahy, spíš snaha zahnat vlastní nejistoty. Když se necítí dost dobří, radši srazí ostatní na svou úroveň. Takové to: „Když trpím, musí trpět i ostatní.“ Důležité je vědět: Neberte si to osobně, jde o odraz jejich vnitřního chaosu.

Neustálá potřeba obdivu a potlesku
Zranitelní narcisté sice nepůsobí jako ti, co se derou do centra pozornosti, ale stejně v něm chtějí být. Touží po uznání, obdivu a potvrzení vlastní výjimečnosti, jen to „prodávají“ ve skromnějším balení. „Celé to zase stálo na mně, ale nestěžuju si…“A když se jim za to nedostane dávky uznání? Přichází tichý vzdor, výčitky a emoční chlad. Zkrátka udělají, co je třeba, aby si svou „zásobu obdivu“ doplnili a my o ně projevili zájem. Za touhle potřebou stojí hluboké nejistoty, zpravidla z děství. A i když se to může jevit jako přebujelé ego, ve skutečnosti je to jen šikovně maskovaný (a bohužel neutišitelný) hlad po potvrzení, že za něco stojí a nejsou nám lhostejní.

Tichá agrese v akci
Zranitelní narcisté často působí klidně, ale pod povrchem to vře. Závist, zášť a potlačený vztek čekají na správný okamžik. Pak přichází pasivně-agresivní show. Sabotáže, „náhodné“ nesplnění slibu, pichlavý humor, jedovatý sarkasmus nebo chladné mlčení. Všechno dokonale načasované tak, aby to bolelo, ale zároveň se dalo popřít. „To si zase nepochopil/a,“ může nám tento typ narcisty vyčítat. Tahle skrytá agrese je způsob, jak si nenápadně vyrovnávat účty s ostatními a získat zpět ztracený pocit kontroly.

Vztahy? Radši komplikované
Zranitelní narcisté mají s důvěrou a láskou trochu… napjatý vztah. V hloubi duše věří, že kdyby je někdo viděl takové, „jací opravdu jsou“, okamžitě by je odmítl. A tak radějii hrají roli a zároveň se pořád připravují na opuštění, které možná ani nepřijde. Výsledek? Vztahy plné nedůvěry, odtažitosti a emocionálních výbuchů kvůli domnělým křivdám. Místo blízkosti přichází kontrola, pasivní agrese a v horším případě i pomsta.

Za tím vším často stojí staré rány a pocity, že nejsou dost dobří nebo milovaní. Místo řešení těchto zranění si ale staví obranné zdi a ty pak v jejich hlavě ohrožuje každý, kdo se pokusí přiblížit. Pochopení jejich hlubšího strachu vám může pomoct si uvědomit, že jejich vnitřní nepořádek není vaše vina.

Anna Nováková mojePSYCHOLOGIE