Smrtící sevření v drápech nedůvěry

Zhoubným jedem nedůvěry otrávené duše obyčejných lidí i vysokých církevních hodnostářů se naplno projevily již před 2000 lety při výslechu židovské velerady po Jidášově zradě. Kristu byla položena přímá otázka, zda je Syn Boží.

Tato otázka však nebyla upřímná, protože tazatelé byli ve své žlučovité nedůvěře přesvědčeni o opaku. Po Kristově pozitivní odpovědi proto vzkypěli hněvem a odsoudili ho k smrti. Pro tehdejší církevní představitele bylo totiž pravdou jedině to, co oni sami ve svém nitru považovali za pravdu. A protože skutečná Pravda se neshodovala s vnitřní pravdou jejich vlastního ega, odsoudili jejího Vyslance k smrti.

A žel, podobným způsobem, infikovaný jedem nedůvěry, selhal i židovský lid, který si žádal Pánovo ukřižování. V rozhodující chvíli si zvolil osvobození lotra a ne osvobození Syna Božího.

A zástupci lidu, nasáknutého zhoubnou nedůvěrou, ještě i na kříži žádali Krista, aby z něho sestoupil a tak všem ukázal, že je opravdu Synem Nejvyššího.

Tito nešťastníci zapomněli na zázraky, které Pán mezi nimi dělal. Zapomněli na nesmírnou sílu jeho Slova, které jim hlásal. Tato síla přece jasně vyzařuje ze slov evangelií ještě i dnes.

Ale nic z toho nestačilo! Lidé ve své chronické nedůvěře požadovali sestoupení z kříže. A kdyby k tomu bylo snad i došlo, jejich hlodavá nedůvěra by kladla další a další požadavky. Nikdy by to nemělo konce a nedůvěra by v lidech stále hlodala, protože k jejímu opaku, tedy k důvěře, nedochází nikdy na základě nesčetného množství důkazů, nýbrž na základě vlastní, samostatné, zvýšené duchovní pohyblivosti.

K důvěře se lze dopracovat jen na základě vlastního zkoumání věcí prostřednictvím citového prožívání a ne prostřednictvím vypočítavého, pochybovačného a kalkulujícího rozumu. Na základě takového postoje a takového zkoumání by nikdo ze židovského národa nepotřeboval žádné jiné důkazy o tom, kým Kristus ve skutečnosti je, kromě jeho Slova a jeho zázraků. Kdo to však prostřednictvím dostatečné pohyblivosti vlastního ducha nepoznal, toho by již v jeho chronické nedůvěře nepřesvědčily žádné jiné důkazy.

Nedůvěra je nejhorším plodem falešného chtění a falešných cest materialistického a rozumového lidstva. Nedůvěra je zhoubným ovocem duchovní lenosti, která postavila pohyblivost rozumu výše, než pohyblivost ducha v jeho citovém prožívání.

Zvrácená obludnost lidské nedůvěry má na svědomí smrt Božího Syna Ježíše Krista a její chapadla se rozrůstala stále dál, přes všechna staletí, až do naší současnosti. Nedůvěra je dnes hluboce zakořeněná všude, kde se jen podíváme. Ve státech, v církvích, v obchodování i v rodinách. I tam, kde jsou třeba jen dva lidé pospolu.

A za takovéhoto neutěšeného stavu společnosti a světa se naplnilo velké Boží zaslíbení příchodu Ducha Pravdy, který mal uvést lidstvo do plné Pravdy tak, jak to Otec nebeský zaslíbil ústy svého Syna Ježíše Krista. Je to poslední velká milost Stvořitele, dávající lidem do rukou Pravdu v době probíhající očisty.

Dávající lidem Pravdu o životě a jeho smyslu.

Pravdu o smrti a o tom, co je po ní.

Pravdu o životě a učení Pána Ježíše Krista.

Pravdu o tom, kdo jsme, odkud pocházíme a kam máme směřovat.

Pravdu o utrpení, osudu a dokonalé Spravedlnosti Nejvyššího.

Toto vše a ještě mnohé jiné je obsaženo v Božím Slově Poselství Grálu, přineseném Kristem zvěstovaným Duchem Pravdy.

Ale opět, tak jako za dob Krista, se duchovně líní ptají, jak může autor Poselství Grálu dokázat, že je opravdu Pánem Ježíšem zvěstovaný Duch Pravdy?

Ubozí lidé, nakažení chorobnou nedůvěrou! Jediný důkaz, kterého se jim tentokrát dostane, je Slovo samotné! Toto Slovo života, toto živé Slovo bylo totiž lidem úmyslně dáno takovým způsobem, aby od nich vyžadovalo život. Život ducha a pohyblivost ducha! Ten, kdo ji má, je schopen poznat nesmírnou hodnotu tohoto Slova. Stane se pro něho nevyčerpatelným pramenem duchovního poznání a takový člověk se už nepotřebuje ptát na žádné jiné důkazy, protože je najde ve Slově samotném.

Kdo však přistupuje k živému Slovu od samého začátku s číhavou nedůvěrou, kdo v něm není schopen hledat s pravou hybností svého ducha, nýbrž jen hybností svého rozumu, ten v něm nic nenajde. Před tím zůstane Slovo navždy zahaleno v jeho skutečném významu.

Tak, jako kdysi lidé po Pánu Ježíši požadovali stále další důkazy, místo toho, aby se zahloubili do jeho Slova a v něm našli ten nejpřesvědčivější důkaz toho, odkud přišel na zem, stejně také Poselství Grálu samotné představuje ten nejpřesvědčivější důkaz o tom, odkud bylo přineseno. Dokázat to poznat tvoří významnou součást Velké očisty, protože ten, kdo není schopen poznat to, co přichází ze Světla dokazuje, že mu je Světlo cizí, že je od něho vzdálen, a že mu je lhostejné.

Většině lidí brání poznat Slovo, přinesené ze Světla k naší záchraně, stará známá duchovní lenost a z ní pramenící nedůvěra, která otravuje jejich duše. Nedůvěra, která jim nedovoluje vážně, samostatně, bez předpojatosti a s dětsky důvěřivou otevřeností ducha zkoumat to, co přináší Slovo Poselství Grálu.

V nadcházející očistě sice úder Pánova Světla zasáhne také obludu nedůvěry, avšak tento netvor, ve své smrtelné agónii ještě hlouběji zatne své drápy do duší milionů lidí, kteří propadli nedůvěře, aby je ve svém pádu do temnoty strhl spolu se sebou.

Osvobodit se z tohoto smrtelného sevření bude nesmírně obtížné a bude to vyžadovat obrovský vnitřní zápas o duchovní záchranu sebe sama. Zápas, který žel nebudou mnozí lidé schopni sami za sebe a sami v sobě vybojovat.

Není proto na co čekat a nechávat ve své duchovní lhostejnosti a vlažnosti dojít věci až do tohoto stádia. Třeba se vzchopit už nyní, zbavit se nedůvěry a s otevřeností duše a srdce začít vážně samostatně zkoumat to, co přináší Slovo Poselství.

Jděme do sebe a duchovně se probuďme! Zbavme se nedůvěry a s důvěrou zkoumejme. Nevynášejme rozsudek sami nad sebou tím, že v sobě nenajdeme ochotu zkoumat to, co bylo přineseno ze Světla k naší pomoci. Neodřezávejme se takovýmto způsobem od Světla, aby nás nakonec Světlem nechráněných a opuštěných nestrhla s sebou temnota, řítící se do záhuby.

Neboť žádná lidská slova, žádná lidská moudrost, žádné lidské duchovní texty, ani nic jiného nemůže nahradit bezprostřední kontakt osobnosti člověka s živým Slovem Pravdy, které ho povede přímou cestou ke Světlu.