Spojení duší V.

Politika a náboženství
Schovávat odpor k tomu, aby všichni mohli vytvářet pevné závazky jako manželství, za konzervativní kartu považuju za alibi. Vůbec nemusí platit, že „konzervativci“ jsou proti manželství pro všechny. Dobře to ukazují zkušenosti ze zahraničí, kde britští konzervativci s bývalým premiérem Cameronem přijali manželství pro všechny s argumentací, že pokud věří v manželství, chtějí přece, aby v něm mohli žít všichni, aby manželství sílilo a bylo posilněno ve společnosti jako konzervativní hodnota o další stoupence. Podobně významná část konzervativní křesťanské německé CDU hlasovala pro stejný zákon.
Konzervativismus východní Evropy však bohužel stále není konzervativismem západní Evropy, je spíš jeho symptomatickou chorobou, která potřebuje léčbu. Víra v manželství se prokazuje tím, že chceme, aby v něm mohli žít všichni. Jinak podle mého pohledu hájíme jen nadřazenost a štěpení společnosti – zatleskají nám za to ti, které potěší, že jsou něco víc než gayové a lesby, ale doopravdy tím není uctěna žádná konzervativní hodnota.
Podobně zavádějící je ztotožňovat osobní odpor k manželství pro všechny s náboženstvím, v ČR tedy většinou křesťanstvím. Závisí na způsobu vnímání víry, nikoli na samotné spiritualitě. Pod nálepkou křesťanství jsou dnes vlastně dva proudy, které spolu už nemají mnoho společného. Je rozdíl, jestli je víra osobní duchovní cestou odvíjenou od Ježíšova bezhraničního milosrdenství a projevovanou jako důvěra a otevřenost srdce, nebo je víra ideologií, často zpolitizovanou, zahořklou, nacionalistickou, někdy až fašizující. Bohužel historie má spoustu důkazů, že nedobré uchopení víry vede ke zlým věcem.
Jsou duchovní, kteří gaye a lesby podporují, žehnají jim, nevnímají je jako druhořadé, různé církve mají různý pohled. Také Bibli lze číst v primitivním doslovném znění, kde si můžeme ospravedlnit úplně vše včetně otroctví, nebo vážně, s pokorou a úsilím o chápání kontextu, souvislostí, překladu, s vědomím vlastních předporozumění a projekcí, které do textu vkládáme, a tak dále.
Je spousta psychologických a teologických argumentů, proč spirituální a homosexuální cesta mohou být naprosto kompatibilní. Nekompatibilní je to jen v očích některých a v určitém pojetí náboženství. Náboženství má ohromný terapeutický i destruktivní potenciál pro rozvoj duše, je dobré na to pamatovat. (Podrobnější argumentaci si nechám do dalšího článku na téma zneužívání náboženství ve prospěch politických a ideologických cílů a náboženství jako manipulace.)

pokračování příště

Aleš Borecký
Psycholog
www.naslouchame.com