Šťastný budu až... +

André Maurois, francouzský spisovatel, který s oblibou psal životopisné romány slavných lidí, vyjádřil svůj pohled na štěstí v krátké větě: „Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí.“ A anglický humanista A. Huxley dodává: „Štěstí vzniká jen coby vedlejší produkt – stejně jako koks.“
Mám rád Jana Wericha. Když jednou dostal otázku, jak se člověk může stát šťastný, odpověděl: „Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“
Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu mít něco, z čeho budu mít radost. A možná se mi podaří trochu té své radosti a toho štěstí přenést i na Vás a na lidi, se kterými se dnes potkám.
(Pastorův blog, Advent-Orion 2010)

Ideál
Mistr učil, že není možné žít bez ideálu, cíle a vysněné představy. Když chtěl vysvětlit jednomu mladíkovi nezbytnost vysněné představy, ukázal na modravou linii horizontu a řekl mu: „Až tam musíš dojít. To je tvůj cíl!“
Mladík vyskočil a rychle vyrazil. Dospěl k prvním kopcům, ale modravá linie se posunula za hřeben hor. Mladík se znovu vydal na cestu, ale modravá linie byla za horami na konci rozlehlé roviny.
Zklamaně se vrátil k mistrovi.
„Jak pokročím o deset kroků, horizont se posune o deset kroků dál. Cesta je sice dlouhá, ale já tam dospěju.“
„Ano, správně!“
„K čemu je tedy dobrá představa?“
„Abychom kráčeli dopředu.“
(Ptačí zpěv pro duši, Portál 2012)