Nemám čas hledat chyby... +

Velká část úspěchu v kvalitě našich vzájemných vztahů závisí na naší schopnosti přijmout lidskou povahu takovou, jaká je. Kritická povaha nikdy nevzbuzuje velkou náklonnost. Jinými slovy, musíme se snažit pochopit druhé tak jako sami sebe. Beethoven jednou řekl: „Všichni děláme chyby, jen každý dělá jiné.“ Goethe zase napsal: „Člověk musí jen zestárnout, aby byl tolerantnější. Nevidím hřích, kterého bych se sám nedopustil.“ D. L. Moody, jeden z největších křesťanských evangelistů, obrátil k Bohu tisíce lidí a založil několik církevních institucí. Přesto nikdy kolem sebe nešířil ovzduší vlastní důležitosti, jak to v jeho době dělalo tolik slavných evangelistů. Jeho současníci se o něm vyjadřovali jako o tolerantním, chápavém muži, který zřídkakdy někoho kritizoval. Jedna z jeho slavných vět zněla: „Právě teď mám tolik starostí s Moodym, že nemám čas hledat chyby na jiném člověku.“
(V Boží blízkosti, Advent-Orion 2005)

Prostě to cítím...
Ray Charles byl skvělý klavírista a zpěvák, a byl nevidomý. Jeden z tazatelů se ho zeptal: „Slyšel jsem, že kdyby vám Bůh chtěl vrátit zrak, nepřijal byste to. Je to pravda?“
Pianista a zpěvák to potvrdil: „Když nevidíte, více si vážíte druhých. Někdy se vašeho života dotknou úžasní lidé. Možná nejsou nějak skvěle oblečení, ale pokud jste slepí, nepoznáte to. Když mi některé z mých dětí vleze na klín, prostě cítím, že je tam někdo, kdo mě má rád, a že mě miluje. Kdybych viděl, nejspíš bych si všiml špíny na jeho oblečení nebo botách. A možná bych řekl: Běž se umýt, než mi vlezeš do náruče. Nevidím ho jako bílého nebo černého, čistého nebo špinavého. Prostě to dítě cítím jako 33 kilo lásky.“
(Lék pro duši, Portál 2024)