Stvořil jsem tebe!

Malé opuštěné děvčátko stálo ten den na rohu ulice a prosilo o jídlo, peníze, cokoliv, co mu kdo dal.
Mělo na sobě roztrhané šaty, bylo špinavé, neučesané.
Jak už to bývá, prošel kolem mladý muž, který se na ni téměř ani nepodíval.
Když přišel ke svému pěknému domku, ke své zaopatřené rodině, dobré večeři, jeho myšlenky zabloudily k této holčičce.
A začal se zlobit na Boha:
„Jak můžeš takové věci dopustit?
Proč něco neuděláš, abys té dívce pomohl?“
A pak najednou uslyšel, jak mu Bůh říká:
„Už jsem udělal. Stvořil jsem tebe.“

(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)