Světlo svíčky

Kníže Pching ze státu Ťin řekl jednou svému slepému hudebníkovi Š’ Kuanovi: „Rád bych studoval a četl knihy, ale je mi sedmdesát a je už pozdě.“

„Když je pozdě, proč si nerozsvítíte svíčku?“ odvětil Š’ Kuan.

„Já s tebou mluvím vážně,“ řekl kníže, „a ty, můj podřízený, si ze mne tropíš žerty.“

„Jak bych si já, slepý hudebník, mohl ze svého panovníka tropit žerty?“ odpověděl Š’ Kuan. „Slyšel jsem kdysi, že studium mladého člověka lze přirovnat k paprskům ranního slunce a studium dospělého ke svitu poledního slunce. Když se však někdo v pozdním věku chopí knihy, je to jako světlo svíčky. Nevydává sice příliš velkou záři, ale pořád je to lepší, než žít v úplné temnotě.“

S touto odpovědí byl kníže spokojen.

(Moudrost staré Číny, Portál 2002)