Tajemství fungování našeho osudu odhaleno! Vzpamatujme se!

U každého z lidí, žijících v dnešní době na zemi, se pod tlakem Světla napínají vlákna jeho osudu. Jsou to vlákna všech našich minulých citových pohnutek v podobě přání a tužeb. Jsou to vlákna našich myšlenek, slov a činů. Silou Světla se vrací každému člověku všechno to, co bylo jím samotným vloženo do soukolí zákonů stvoření během celého jeho předchozího bytí a všech jeho pozemských životů.

Doposud to fungovalo tak, že se nám všechno z naší minulosti vracelo s velkým časovým odstupem. Byly z toho utvářeny životní podmínky při našem dalším narození, ve kterých jsme mohli prožívat spravedlivé důsledky svých minulých citů, myšlenek, slov a činů.

Tímto časovým odstupem nám bylo dáno dostatečné množství času k tomu, abychom se duchovně posunuli dopředu, a tím připravili na návrat osudových vláken ze svého minulého bytí. Pokud člověk opravdu duchovně pokročil, mnohá vracející se vlákna se vyrovnávala pouze symbolicky.

Ale i když nepokročil, jeho duchovní pomocníci to zařídili tak, že mu z vláken jeho osudu mohla vzejít nová příležitost ke vzestupu. Každý pozemský život znamenal posun v odkládání minulých osudových vláken, pokud v něm člověk dokázal obstát čistě a ušlechtile. A dělo se to tak i tehdy, když lidé ze svého pohledu prožívali obtíže, nouzi a bolest domnívajíce se, že je Stvořitel opustil.

Láska Nejvyššího však vždy usilovala o to, aby to těžké napomáhalo člověku duchovně se narovnat. Každý, kdo jen trochu chtěl, mohl vždy kráčet vzhůru, protože řízením osudu mu bylo vždy dáváno přesně to, co potřeboval ke svému vzestupu.

Lidé však tuto láskyplnost nevnímali, protože o svém životě takovýmto způsobem vůbec nepřemýšleli. Proto nebyli schopni vnímat působení dokonalosti Stvořitele ve všem, co k nim přicházelo. V nevoli, vzdoru a neschopnosti chápat tyto děje, často reptali a proklínali vlastní osud.

A tak je tomu až dosud! Většina lidí nechce znát v tom, co na ně dopadá, účinky vláken osudu jejich vlastního minulého bytí. Považují to buď za náhodu, nebo za nespravedlivý osud.

Lidé by však konečně měli pochopit a vědomě přijmout, že současné pozemské poměry si nastavili jen oni sami svým minulým chtěním. Prostřednictvím chtění dobrého a čistého je třeba se vnitřně zjasnit natolik, že budeme schopni v pokoře přijmout to, co je nám v životě darováno v prožívání vláken vlastního osudu. Tím konečně dospějeme k vnitřní rovnováze a klidu.

Ale protože k tomu stále nedochází a u většiny lidí převládá jen nekonečná nespokojenost, pod tlakem Světla v probíhajícím soudu byla zkrácena doba vracejících se vláken osudu do sledu rychle se po sobě vracejících úderů a událostí. Dokázat to zvládnout a zpracovat tak, že to v nás nevyvolá zlobu a odpor plný vzdoru, bude vyžadovat plnou duchovní zralost a uvědomění.

Kdo to však bude schopen přijmout a správně prožít, aniž by si začal stěžovat na nespravedlnost Stvořitele a křivdu, která se mu činí? Kdo je tak duchovně zralý, že dokáže vyslat děkovnou modlitbu za to, že může odčinit vše, co k němu přichází prostřednictvím jeho vlastních osudových vláken?

Dá se říci, že jen málokdo, protože lidé se domnívají, že jejich pozemský život má jít jen podle jejich vlastních představ, bez ohledu na to, jací jsou oni sami ve svém nitru.

Souvislost mezi vlastním úsilím o dobro a čistotu, které je podmínkou prožívání štěstí, lidé nechtějí pochopit a nevěřícně nad tím kroutí hlavami. Domnívají se, že takové něco je jen pro děti, nebo pro civilizačně zaostalé, ne pro lidi moderní, kteří nevěří, že něco takového existuje. Proto pokud do života takových lidí vtrhnou překážky a obtíže, jsou jimi dotčeni a vzpírají se proti nim, místo aby je přijali a sklonili se před nimi s vědomím, že za tím stojí účinky vyšší Spravedlnosti a Moudrosti.

Takovým přístupem by lidé získali nesmírně mnoho, protože by zaujali správný postoj vůči všemu, co mu nim přichází z jejich minulosti, aby to bylo vyrovnáno. Bylo by pro ně nesmírně duchovně prospěšné, kdyby v tom znali Spravedlnost Stvořitele, která se k nim takovýmto způsobem přibližuje, aby je učila a vedla k souladu s Vůlí Stvořitele a Harmonií jeho stvoření.

Žel, dnešní materialističtí lidé jsou od toho velmi vzdáleni právě kvůli svému silnému, materiálnímu druhu chtění. A proto nastávající, zvýšený tlak Světla, nachází většinu nepřipravenou. Příliv Světla vyvolá ve vláknech jejich osudů silné pnutí, což způsobí vzpouru a odpor namísto pochopení, probuzení pokory a vědomého přijetí nezbytného dění, které se musí vybít nad zemí, aby se všechna osudová vlákna rozuzlila a uvolnila cestu pro další, Světlem požehnaný vývoj lidstva.

Lidé musí vědět, že jedině čisté, radostné a ušlechtilou dobrotivostí zjasněné vnitřní naladění, vytváří v člověku takovou půdu, že i ta nejtěžší vlákna osudu mohou být vyrovnána pouze symbolickým způsobem.

Každý z nás má co odčiňovat. Ať už prostřednictvím nemoci, nouze, nebo našim zbavováním se křivd a odpuštěním, tímto vším, co by jinak ještě vyžadovalo více pozemských životů, budeme muset při napnutí vláken osudu pod tlakem Světla projít v mnohem kratším čase a vše odčinit a odložit.

Osvobodit se z toho může člověk jen tehdy, prokáže-li opravdovost své změny k lepšímu a duchovně zralejšímu životu. Snaha oddělit se od lidí a nevystavovat se těžkým chvílím při kontaktu s vnějším světem, takováto snaha bude zmařena a dotyčný člověk se najednou ocitne uprostřed veškerého neočekávaného prožívání. Proto není důvod snažit se před tím skrývat, ale odvážně je třeba vůči tomu vykročit vstříc, ať je to cokoliv, co nás ve vláknech našeho osudu ještě čeká.

Síla ducha totiž roste jen jeho prací a jeho vůlí žít pravý, čistý a dobrý život ve snaze o utváření a udržování harmonie mezi lidmi. Neboť v hledání vzájemné harmonie spočívá pravé umění života, a to je nyní žádáno od každého člověka.

Varování bytostných a duchovních pomocníků zní stále naléhavěji, protože se už začíná zvedat vítr před bouří, která toto všechno přinese, a která bude žádat od každého člověka změnu k lepšímu. Všechno se bude měnit a probíhat podle toho, zda se to bude v lidech projevovat prostřednictvím lásky, dobra a odpuštění, nebo prostřednictvím silné dotčenosti, nenávisti a chtění ublížit druhým lidem.

V rukou každého člověka však neustále zůstává kormidlo jeho svobodné vůle, jehož prostřednictvím může vést svou osobnost buď k duchovnímu vítězství, nebo k pádu. Správně se připravit na to, co přichází, není v silách našeho rozumu a v jeho snaze o pozemské zabezpečení se před katastrofickým děním. Správná příprava spočívá jedině ve vnitřní čistotě, v trvalé snaze o dobro a ve schopnosti řídit se svým citem a svědomím.

Síla Světla začíná proudit, jako mocný příval, který oživuje a probouzí vše, co dosud zdánlivě spalo. V jemnějších úrovních kolem naší země to už naplno zasahuje vše, co se protiví Harmonii Stvořitele, která bude nakonec plně prosazena také na zemi, a to bez ohledu na lidská přání a protesty.