Takyrodáci

Nevím čím to je, proč mezi tzv. sluníčkáři nacházíme tak podivné figurky. Třeba ten bláznivý Kohout z televizního pořadu Jílkové, který dostal hysterický záchvat a málem ho odnesli nohama napřed, protože jeho oponent označil malé děti z Afriky za černoušky. Když člověk slyší hluboké myšlenky takového Kohouta, nemusí být ani fašoun, a přesto má hned chuť vzít ho lopatou na plocho.
Naši sluneční rodáci jsou poměrně dost neurotické osoby. Přehnaný smysl pro politickou korektnost jakoby se podepsal i na jejich vzezření. Ovšem dost pochybuji, že chápou obecné pojetí dobra a zla. Jejich nesnášenlivost k odlišným názorům se snad dá přirovnat jen k myšlení nejzdivočelejších svazáků z padesátých let. Mají i velmi podobný slovník. Fašoun sem, fašoun tam.
Další kus je jistý Jiří Hrebenovký. Ten vytvořil na netu stránku Nahlaš extremistu. Později ji sice vzhledem k všeobecnému výsměchu na jeho adresu zrušil, ale to nic nemění na obludnosti tohoto nápadu. Výzva k takovému hromadnému udávání je ojedinělá i v naší pohnuté historii. Naposledy s tím přišli Němci, po eliminaci Heydricha. Jiří také upřímně nenávidí vše, co se jen trochu přibližuje pojmu vlastenectví. Čert ví proč.
A abych nezapomněl na dámské zastoupení. Zde je zcela významnou figurou slečna Ingrid Romancová, pro-muslimská a pro-palestinská aktivistka. Tato vnímavá duše se netají tím, že každý den sepisuje hlášení o závadných myšlenkách extrémistů (rozuměj – těch, kteří nejsou pro-muslimští a pro-palestinští) a kamsi je posílá. Možná do mezigalaktické ústředny v souhvězdí Liry.
S tím souhvězdím Liry jsem to asi přehnal, protože slečna Ingrid oznámila, že je v pravidelném kontaktu s agenty FBI, kteří její zprávy vyhodnocují. Slečna se také nechala slyšet, že nezůstává jen u agentů FBI, ale své poznatky zasílá ještě do Bruselu. Jistě tam mají radost. Nedávno jsem četl její stesky, jak je na každém kroku sledována cizími rozvědkami a domácími extremisty. Dalo by se říct, že Ingrid je případ pro odbornou pomoc, ale přesto zrůdnost jejího udávání je varující. Držme jí však palce, je ještě mladá, třeba se jednou zapojí do normálního života.
A tak bych závěrem rád pozdravil všechny naše takyrodáky: Slunce v duši, i nad hlavou, ale nikoliv v hlavě.
Váš František Kašpárek st.