Termíny +

Termíny, kterým se moderně říká deadline, mají dvojí rozměr:
Na začátku práce se zdají snadné a vzdálené.
Snad žádný termín nám nepřipadá dost daleký, máme pocit, že stihneme cokoli, dokud je deadline aspoň rok před námi.
Avšak čím víc se termín blíží, tím víc nás přepadá panika a říkáme si:
„Jak jsem mohl něco takového slíbit? Vždyť to nelze stihnout!"
Máme pocit, že máme smyčku na krku a že jí nelze uniknout - každým dnem se stahuje víc a víc, až už skoro nemůžeme dýchat.
Nakonec termín v poklusu a za obrovského vypětí stihneme a příští den jsme ochotni upsat se na tutéž práci k termínu třeba ještě kratšímu a více šibeničnímu, hlavně když to bude „alespoň za rok".
Dnes nebudu slibovat nic, co bych nedokázal stihnout.
(Poděkování za každý den, Portál 2011)

Tři nohy
Při práci je na tobě hodně vidět vášeň, optimismus a radost. Odkud se berou?
Mě to na světě fakt baví. Jsem defaultní optimista. Ráno se vzbudím, vstanu a mám dobrou náladu. Je hrozně důležité, aby člověk nestál v životě na jedné noze. Já jsem si vědomý, že stojím na třech. Mám svou rodinu, která je pro mě neuvěřitelnou podporou. Mám svou práci, která mě baví. A mám sport, ve kterém mám kamarády. To jsou tři nohy. A když se vám v práci nedaří, pořád stojíte na dvou. A na nich se stojí docela dobře. Když se opřu ještě rukou, mám tu třetí nohu, tak stojím pevněji. Ale vím, že se vždycky něco nebude dařit. To je přece normální, že život má výkyvy. Nejdůležitější je podpora doma. Nejdůležitější jsou lidé. Kdybych si měl vybrat skvělý systém a dobré lidi, nebo skvělé lidi a podprůměrný systém, vždycky si vyberu skvělé lidi... A ti mi ukázali, že se na ně může člověk spolehnout. V tom je obrovská cena a obrovská radost. Podívejme se, prosím, kolem sebe na koho se můžeme spolehnout. Stojí to za to. (Daniel Stach)
(Nebát se, Portál 2024)